„Děda o tom mluvil strašně dlouho, přál si to k 70. narozeninám, jenže tehdy to nevyšlo. Až nyní,“ vyprávěl Martin Fuksa, dvojnásobný medailista z domácího šampionátu v Račicích.
Právě Josef Fuksa, trenér a předseda nymburského oddílu, toužil zakleknout s rodinnými příslušníky do jedné lodě. Ve hře dokonce byla i účast na republikovém šampionátu v kategorii čtyřkanoí. Ale to platilo loni.
„Říkal jsem si, že když jsme dva leváci a dva praváci, můžeme na republice čtyřku jet. Jenže tihle machýrci řekli, že by mě prý odvezla rychlá. Takže na to došlo až nyní při setkání s novináři,“ vysvětluje 71letý Josef Fuksa, jenž přispěchal do loděnice z rodinného klanu jako první. Neskrýval radost, splnil si jeden z velkých snů.
„Kluky jsem v minulosti vozil všechny v lodi, ale vždy pouze v deblu, samostatně. Takhle jsme spolu na čtyřce jeli opravdu poprvé,“ doplňuje a dodává, že na vodu se v posledních letech téměř nedostane, vnuka Martina kontroluje během tréninků na kole podél řeky.
„Když mi ale řekli, že přijedete, zapracoval jsem na sobě,“ dodává. Martin mu okamžitě skáče do řeči: „Musím říct, že děda je v lepší formě než taťka.“
A jak si sedneme?
Na společných červených tričkách se všichni Fuksové domluvili. Jen s pořadím v lodi už to bylo náročnější.
„Sedneme si podle věku, od nejmladšího po nejstaršího,“ řekl ještě při vybalování lodi Martin.
„Jenže děda by to možná neuřídil,“ uvědomil si vzápětí.
Po krátké debatě zamířil Martin na pozici háčka, za něj zaklekl devatenáctiletý bratr Petr, děda Josef a směr udával otec Petr. Pokyny rozdával ten nejzkušenější.
„Musel jsem je trochu brzdit, aby tak nepádlovali. Takhle rychle jsem nejel 30 let,“ poznamenal Josef.
„Zůstal jsem v klidu, nic jsem neříkal a poslouchal pokyny. Děda je prostě trenér, bylo by špatně, kdyby na nás nemluvil,“ dodává Martin.
Během zhruba deseti minut na Labi působili synchronně, vyzkoušeli i několik ostrých temp. „Jsme přeci Fuksové, umíme se sladit,“ komentoval s úsměvem otec a trenér Petr.
A rodinná posádka nemusí skončit pouze u exhibice pro reportéry. Josef Fuksa stále nevzdává naději zúčastnit se mistrovství republiky, vnukové Martin s Petrem doufají, že to nebylo naposledy. A otec Petr?
„Musel bych se lépe připravit, ale proč ne.“
Přesto se v příští sezoně posádka klanu Fuksů plánuje. Martin společně s bratrem dumají nad účastí v deblu. Ve hře jsou případné závody ve Světovém poháru. Vše ale ukáže až zimní příprava a společné tréninky.
