„Jsem asi sprostý, ale strašně mě to s...,“ ulevil si. „Zvlášť, když takhle prohrajeme s mužstvem, které se soustředí vlastně jen na defenzivu. Bohužel, dali nám dva góly. Z čeho mohli udeřit, to jsme věděli, přesto se to stalo. O to víc mě štve, že jsme takhle inkasovali. Mohlo to být otevřené a s přibývajícím časem jsme se mohli prosadit.“
Co vám vadí nejvíc? Že jste góly dostali ze standardek, na které jste se připravovali?
Ano. Byla to souhra různých okolností. U první jsme špatně zareagovali, měli jsme jít rychleji ven a ten hráč by byl asi v ofsajdu. Budu se na to muset ještě podívat, možná na to mohl i Tomáš Vaclík reagovat jinak. A druhý gól? Standardka, na brankářovu stranu... Ten hráč to kopl dobře, ale asi si s tím brankář měl poradit.
V poločase jste prohrávali o dva góly a potřebovali tři vstřelit. Neuvažoval jste o střídání?
Samozřejmě uvažoval, daly se udělat změny. Nemůžu říct, že bychom hráli špatně v poli, ale bohužel jsme byli jaloví ve finální fázi. Když jsme šli do druhé půle, mělo se to zrychlit, mělo přijít víc kolmých přihrávek, měla být větší nabídka. Chvíli jsme to ještě nechali v původním složení, pak k těm změnám došlo. Do hry šel Honza Kliment, chtěli jsme, aby obranu rozhýbal, abychom měli víc prostoru. Bohužel, nepodařilo se.
Mluvíte o jalové finální fázi. Je to největší současná slabina českého týmu?
Bohužel jo. Mrzí mě, že v rámci soustředění nebylo tolik prostoru se téhle činnosti věnovat, protože jsme hráli s Německem. A pak už byly tréninky spíš regenerační.
Chyběla i větší kreativita?
Upřímně - ono se to hezky říká, narážečka, česká ulička... Ale pokročili jsme do nějaké doby. A Severní Irové dostali v kvalifikaci góly jen od Němců. Podívejte se na Francii, hrála s Lucemburskem 0:0. A myslím si, že jsou proti nám ještě někde jinde. Hrají v jiných soutěžích, v kvalitních mužstvech - a stejně gól nedali. Není to jednoduché, prosadit se proti osmi devíti zalezlým lidem. Ale měli jsme se do šestnáctky víc tlačit, to je jasné.
Jste smířený s tím, že Česko na účast na mistrovství světa nemělo?
Těžko říct... Jsme pořád ve fázi hledání. Teď se to pohnulo trochu k lepšímu, máme charakterově zdravé hráče. Je potřeba na nich stavět. Samozřejmě by to bylo jednodušší, kdyby ofenzivní hráči hráli v dobrých klubech v Evropě a byli tam oporami. Pak by byla i práce v nároďáku jiná. Kreativní a efektivní hráči nám chyběli.
Kvalifikace se kazila hned od začátku, že?
Tady v Belfastu už jsme hráli vabank, nebylo kdy jindy to napravit. Poztráceli jsme body doma se Severním Irskem a Ázerbájdžánem, možná i v Norsku se dalo vyhrát, i když jsme tam měli pětadvacetiminutovou pasáž, kdy to byla katastrofa. S Německem jsme o bod přišli taky... Asi by se hrálo líp, kdybychom měli o tři čtyři body víc, to je jasné.
Dá se o někom z hráčů říct, že vás v poslední době potěšil?
Třeba Honzu Bořila znám ještě z Boleslavi a nezklamal mě, v žádném případě. Ono nastoupit do prvního utkání proti mistrům světa a tři dny nato další zápas, to není snadné. Zvládl to. Poprvé hrál kvalifikaci Tomáš Kalas, taky ukázal, že je možné na něm stavět. Honza Kliment v dánské lize taky ukazuje sílu, pohybově je slušný, tahový agresivní hráč. Prostoru tolik nedostal, ale je v něm potenciál.
A jak vidíte svou budoucnost u týmu? Je to pro vás v tuhle chvíli téma?
Není. Já nerad prohrávám, těžko se s tím smiřuju, ale teď to neřeším. Zbývají nám dva zápasy do konce kvalifikace, čekají mě jiná témata. Mám chuť dělat fotbal dál.
Bývalý šéf asociace Miroslav Pelta na startu kvalifikace řekl, že když se nepostoupí na mistrovství světa ze skupiny s Německem...
(přerušuje) Že mě nezastřelí! No jo, ale pan Pelta tady není. Takže nevím, co budu dělat, asi se ho půjdu zeptat, jak to uděláme.
Jenže Pelta už asociaci nevede, situace se změnila.
To se sakramentsky změnila! Aspoň mám čas o tom chvíli přemýšlet.
Jak tým namotivujete na zbývající zápasy?
Jestli tam ještě budu (úsměv). Musíme hráče motivovat. Nastolila se nějaká cesta, je třeba po ní jít. Kluci, kteří na tomhle srazu dostali šanci poprvé, ukázali, že mají na to, aby byli pilíři národního týmu. To je potěšující. A pořád je o co hrát. Každý dobrý výsledek do koeficientu je důležitý, i kvůli sebevědomí. Pořád je to zápas v národním mužstvu, ten by neměl být všední pro nikoho. Pro nikoho! I když už jsme bez šance.
