Všichni už se ze zápasových dresů odešli převlékat do tréninkového, fotografové z médií pomalu balili své foťáky.
Když vtom přibíhá na poslední chvíli do tiskového střediska, kde probíhalo focení portrétů jednotlivých hráčů, záložník Jozef Urblík. Cvak, cvak. A pak zase rychle mizí pryč.
„Kde je Jožo?“ podivují se fotografové, když později koukají na týmovou fotku, již vyfotili před portréty.
Uzdravující se Urblík zpětně vysvětluje: „Byl jsem na magnetické rezonanci, bohužel jsem se nestihl vrátit včas.“
Mrzí ho to, jak ale také říká, magnetická rezonance u dvacetiletého Slováka, který utrpěl v únoru přetržení zkříženého vazu v koleni, zkrátka v daný moment byla důležitější.
Povězte, jak se v současnosti cítíte po zdravotní stránce.
Už super. Začínám trénovat naplno.
Bylo to ale dost dlouhé období bez fotbalu. Vaše nejdelší?
Jednoznačně.
Jak jste jej prožíval?
Na začátku jsem to snášel hrozně, ale potom jsem se soustředil na svůj blízký návrat. A nakonec si myslím, že jsem to zvládl v pohodě.
Zamávalo to s vaší psychikou ze začátku?
Byl jsem z toho zpočátku úplně mimo.
Povídejte.
Nechtělo se mi nic dělat, cvičit, nic, protože jsem věděl, že mám ještě půl roku před sebou. Tahle fáze ale trvala tak tři čtyři dny a pak už jsem se začal soustředit na ten návrat.
Když jste se tenkrát zranil, musel jste okamžitě na operaci?
Tenkrát jsem šel hned následující den na magnetickou rezonanci, výsledky přišly hned po obědě a další den, na začátku března, mě v Praze čekala operace.
Byli doktoři optimističtí k vašemu návratu na trávník?
Jo, říkali mi, že za půl roku budu fit, jen že musím makat. Téma, že bych se nevrátil, nezaznělo. A myslím si, že jsem to zvládl celkem v pohodě. Uplynulo pět měsíců a už trénuji všechno, sice ne ještě s týmem, individuálně, ale i tak.
Jak probíhala rekonvalescence?
Na operaci jsem byl na začátku března, pak jsem odjel na čtrnáct dní na Slovensko. Po dvou týdnech jsem zahodil berle, vrátil se zpátky do Jihlavy a byl jsem v rukou fyzioterapeuta. Dost jsem totiž za ty dva týdny ochabl a musel se vrátit do formy. Jinak jsem klasicky posiloval.
Taky jste musel sledovat, jak vaši spoluhráči bojují o záchranu doslova do poslední chvíle. Náročné období?
Prožíval jsem to zle, když jsem klukům nemohl na hřišti pomoct. Hlavně poslední domácí zápas s Příbramí, to bylo nejhorší. To jsem byl nervózní celý zápas. Naštěstí to kluci ukopali a ligu zachránili.
Seděl jste mezi diváky?
První zápas jsem byl mezi fanoušky, pak vedle lavičky.
Když jste seděl mezi fanoušky, budil jste pozornost?
Jistě, ptali se mě, kdy už začnu trénovat a jak na tom jsem. Povídal jsem jim, že to bude ještě na dlouhou dobu. Víc se ale říct nedalo, nevěděl jsem přesně, kdy se vrátím.
V současnosti trénujete individuálně. Kdy se připojíte k týmu?
V pondělí po zápase na Slavii.
A představu o tom, kdy byste se mohl zapojit do zápasu, už máte?
V září bych snad mohl hrát zápas. Říkali jsme, že 9. září hrajeme s Duklou, tak to bych měl být na sto procent připravený.
Vstup do sezony opět letos nebyl vydařený, porážka v Karviné 0:2. Považujete nadcházející domácí nedělní souboj se Slováckem za jeden z těch klíčových?
V Karviné jsme pochopitelně chtěli vyhrát, bohužel to nevyšlo. Teď se Slováckem musíme vyhrát. Pak nás čekají dva hodně těžké zápasy na Slavii a doma s Plzní.
Bookmakeři vás před sezonou tipovali na sestupující tým. Dělá to s vámi něco?
My to nevnímáme, tohle neřešíme. My se snažíme udělat všechno pro to, aby se v konečném výsledku mýlili. Snad se nebude opakovat minulý rok. Já si myslím, že máme kvalitu na to, abychom neměli takovou sezonu jako vloni.
Do jaké míry jste sledoval přestupové období, ve kterém největší pozornost budila Slavia a Sparta?
Pro český fotbal je rozhodně super, hlavně nákupy velkých hvězd. Přišli hráči, na které jsme se dřív dívali v televizi a teď budeme hrát proti nim. Je to pro ligu rozhodně dobře. A zajímavý bude i boj o titul.
A ještě odbočme. Proč jste vlastně nepřišel na to focení?
Byl jsem na magnetické rezonanci. V jednu hodinu jsem přijel do Jihlavy, jenže pak jsem ještě musel do Havlíčkova Brodu za doktorem a znovu zpátky. Takže jsem tam nebyl, no. Nepočkali na mě. Když jsem přijel, trochu mě to zmátlo, ale myslím, že magnetická byla dost důležitá. Bohužel na fotce nejsem, ale příště mi to snad vyjde.
