Právě v těchto dnech, tedy zhruba rok poté, co začala „podnikat ve výtvarnu“, se stala třicetiletá Jitka Tomanová vítězkou letošní celostátní soutěže pro začínající podnikatele za Karlovarský kraj. „Nejtěžší bylo se prostě rozhodnout a dát důvěru tomu, že to půjde,“ říká.
Jaké byly začátky?
Jsem takový pankáč, co se rozhodl podnikat, a tak jsem do toho skočila rovnýma nohama bez jakékoliv půjčky jen s nějakými našetřenými penězi na několikaměsíční přežití. Jako psychoterapeutka jsem dělala lektorku v dětských domovech a později jsem pracovala jako manažerka kreativních projektů a v reklamní agentuře. Umění jsem nikde nestudovala, nechodila jsem ani na žádné výtvarné kurzy. Úplně nejtěžší ale byl návrat z Prahy, kde jsem deset let žila, do Karlových Varů.
V čem to bylo obtížné?
Měla jsem jasno, že chci svoje ilustrace použít na karlovarský porcelán a povzbudit místní výtvarnou scénu. S odstupem roku toho rozhodně nelituji. Když jsem ale komukoliv na začátku řekla, že se vracím z Prahy do Varů, abych tam rozjela podnikání, tak se mi každý vysmál, že jsem blázen, protože z Varů všichni utíkají pryč. Ale funguje to. Dokážu se uživit. Na začátku je nejdůležitější nadšení a víra, že vše bude fungovat. Potom ale musí podnikatel přemýšlet, kolik peněz musí vydělat, aby přežil.
Jak se uživíte?
Živím se převážně porcelánem, plus kreslím na zakázku různé ilustrace, co kdo potřebuje. Co se týče porcelánu, mám dvě produktové řady. Nakupuji klasické výrobky karlovarského porcelánu, které pak dekoruji. Nyní poptávám stovky kusů porcelánu a jeho počet stále roste. Pak je moje druhá vintage řada S duší, která je pro mě o něco zajímavější. Používám úlovky z různých bleších trhů a půd.
O jaké úlovky jde?
Momentálně jsem si přivezla dvě cestovní tašky plné porcelánu z berlínského blešáku. Starý porcelán čistím a znovu potisknu svými ilustracemi. Pak vždycky jen čekám, jestli je můj trošku úchylný vkus zajímavý i pro zákazníky.
Jaké to je, nebýt zaměstnankyní, ale svou vlastní paní?
Nejvíc se raduji z toho, že se můžu živit tím, co mne neskutečně baví. A že si mohu sama utvářet svůj pracovní režim, i když někdy trvá i dvacet hodin denně. Nejhorší bývá starost, jestli mi přijde na účet dost plateb.
Nestraší vás představa, že ze začátku slibného podnikání ve firmě jedné ženy bude neslavný konec? Znám několik výtvarníků, kteří zkrachovali.
Ne že by moji přátelé výtvarníci na volné noze krachovali, ale občas se nechají zaměstnat na nějakou překlenovací dobu například v reklamní agentuře či jinde, aby měli zajištěný příjem. Když přijde lepší období, tak se opět živí jen svým uměním. Já mám trochu výhodu, že moje umění se dá na porcelánu prakticky použít a ještě je to dárkový předmět. Kdybych prodávala jen svoje plátna, asi bych to měla horší.
Co stojí podle vás za vaším úspěchem v celostátní soutěži?
Myslím si, že jsem uspěla díky svým manažerským zkušenostem ve vedení projektů. A také se snažím povzbudit tradici karlovarského porcelánu a na jeho tradici také navázat. Karlovy Vary miluji, chci tady žít a podpořit místní výtvarnou scénu. To všechno nejspíš mělo úspěch u poroty.
Prozradila jste na sebe, že šanci mají objednávky, v nichž můžete uplatnit svůj „specifický až někdy zvrácený humor“. Můžete uvést příklad?
Právě kvůli tomu humoru si mne našla třeba firma Zážitky.cz. Pomalovávám kancelář Zážitků různými fóry. Na jedné z mých navržených ilustrací byla paní, která nestačila doběhnout na záchod a počůrala se. Prý je to perfektní a něco jiného, než kreslí ti ostatní. Tak jsme navázali dlouhodobou spolupráci.
Máte nějaké tajné přání?
Mám, ale nemůžu jej prozradit, protože by už nebylo tajné. Moc ráda bych ale měla svoji vlastní autorskou řadu porcelánu místo odebírání hotových výrobků.
