Ten ne zrovna optimistický název přitom nemají na svědomí obávané úseky na kostkách. Jde o chmurné vyjádření pocitů nad zdevastovanou zemí po první světové válce.
Tehdy cyklisté projížděli přes bitevní pole a samotný závod bitevním polem zůstal dodnes.
„Je to válka na kolech, kterou chce každý vyhrát,“ říká o Pekle Patrick Lefevere, šéf belgické stáje Quick-Step. „Drsná, nesmlouvavá válka, na kterou se celý rok chystáme. Tady není prostor pro nějaké milodary.“
◾️⚡️Last night before the Hell of the North. Are you ready? ⚡◾️ #ParisRoubaix https://t.co/L9NtGxwfFe
Když se cyklisté seřadí na startu, vědí, že budou trpět. Přesto se jich sem druhou dubnovou neděli každoročně dvě stě vrací. Proč?
Aby do své sbírky přidali trofej z nejcennějších – dlažební kostku, kterou se dekoruje vítěz nejslavnější klasiky světa.
Už v roce 1896 vyjíždí 28 cyklistů z Paříže na sever do Roubaix poprvé. Albert Dumas, poslední z nich, přijíždí o víc než osm a půl hodiny za vítězným Josefem Fischerem, který tehdy za výhru dostává tisíc franků – v té době obrovské jmění.
Letos se jede už 115. ročník. A stále se nic nemění. Stále jde o válku na dvou kolech.
29 dlážděných úseků
Dvě stě cyklistů z 25 stájí, 257 kilometrů a milion kostek.
I tak by se dala shrnout trasa letošního ročníku. Bylo by to ale nepřesné. Vždyť start závodu úplně nesouhlasí s jeho názvem. Od roku 1977 totiž cyklisté vyjíždění z Compiegne, které je 85 kilometrů severovýchodně od Paříže.
Celých sto kilometrů v severní Francii pak urazí, než poprvé vjedou na dlážděný úsek, kterých je na trase celkem devětadvacet.
Ten nejobávánější – 2,4 kilometrů dlouhý Arenbergský les – přijde na řadu jako jedenáctý v pořadí na 161. kilometru. Tady začíná to pravé Peklo.
„Je to jedna z legend závodu. Nemůžete tady Roubaix vyhrát, ale můžete ho tady ztratit,“ říká Thierry Gouvenou, technický ředitel.
Took a closer look on my run this morning ❄️ #ParisRoubaix #Arenberg #trichicks #im703pescara https://t.co/cqGsvOdxZm
Arenberg je kvůli své obtížnosti „oceněn“ pěti hvězdičkami. Podobně náročné úseky jsou na trase už pouze dva – Mons-en-Pévele a Carrefour de l ́Abre, na kterém se často závod láme. „Je momentem pravdy,“ říká Gouvenou.
Právě úsekům se čtyřmi a pěti hvězdičkami se nic nevyrovná. Jistě, i klasiky v Belgii se vyznačují dlážděnými sektory. Ty ale často vedou mezi domy, kde spořádaná rodina parkuje svá drahá auta.
Vozidla pro kostky Roubaix?
Všechna, která v neděli vyjedou, jsou off-road. Mnohé týmy dokonce pro tento závod své vozy připojistily. Ví, že riziko poškození je obrovské.
Proč jsou tamní úseky tak hrozivé?
Kostky jsou zde naskládány často ledabyle a daleko od sebe. To je nebezpečné pro auta stejně jako pro samotné cyklisty. Kostkaté úseky zabírají celkem 55 kilometrů z trasy, což je přibližně 20 %.
Zásadní roli tak často hraje únava, která stoupá s každým dalším sektorem a v závěrečných kilometrech rozhoduje.
Končící legenda a zbytek světa
Může Tom Boonen vyhrát rekordně popáté Paříž-Roubaix?
„Samozřejmě, že může. Kdo jiný by to měl dokázat, když ne on,“ myslí si Peter Sagan. Že na to má formu, dokázal už minulou neděli na Flandrech, kde 95 kilometrů před cílem zavelel k útoku, díky kterému pak triumfoval týmový kolega Philippe Gilbert.
Teď z belgické stáje Quick-Step ale unisono zní: Pojede pro Toma.
Tom Boonen a Zdeněk Štybar (vlevo) během tréninku na Paříž-Roubaix.
„Je ve středu pozornosti. Na všech tiskovkách i trénincích byl zájem médií i fanoušků o něj ohromný,“ vyprávěl z Belgie Zdeněk Štybar, ke kterému se připojil i druhý záložní lídr, vítěz Pekla severu z roku 2014 Niki Terpstra. „Je to závod, nevíte, co se stane. Ale myslím si, že všichni budou chtít podpořit Toma, aby přepsal historii,“ říká nizozemský cyklista.
Quick-Step se svou tradičně silnou skvadrou může pochopitelně na vývoj závodu reagovat různě, přesto se zdá, že letos poprvé bude mít tým před startem jasně daného lídra.
A není se co divit. Kostky v severní Francii Boonenovi svědčí víc než ty belgické, má na nich navíc nenahraditelné zkušenosti.
„Jestli Tom vyhraje, asi pro mě bude muset přijet záchranka,“ žertuje před startem Lefevere.
A Boonen? „Ať do dopadne jakkoli, budu mít největší kocovinu na světě,“ směje se.
Podporovat ho v cestě za nesmrtelností bude i Zdeněk Štybar, jehož letošní patálie, zdá se, nekončí.
V neděli zažil na Flandrech asi nejsmolnější závod na silnici v kariéře. Nejprve mu praskl zadní ráfek, pak přišly problémy s předním kolem, do kterého mu jiný cyklista najel a pak pro změnu s tím zadním, do kterého mu spadl bidon.
Když se pak probíjel zpátky do čela, zapletl se do dalšího pádu zrovna v momentě, kdy docházelo ke kruciální selekci pelotonu a tím pro něj závod skončil.
V pátek si spolu s týmem vyzkoušel dlážděné úseky na severu Francie a ani to nedopadlo nejlépe. Štybar nepříjemně upadl, když v zatáčce prořízl galusku. Narazil si rameno, má odřenou dlaň, ale na startu bude. „Snad jsem si všechnu tu smůlu vybral,“ doufá. „Cítím, že mám letos na jaře nejlepší formu a přitom nejhorší výsledky.
Kdo všechno jedeOrica: Hayman, Durbridge, Keukeleire |
Dominanci Quick-Stepu bude chtít tradičně narušit Peter Sagan. Pro mistra světa je štreka do Roubaix každoročně největším cílem klasikářské části sezony. Pětkrát tady zatím jel, nejlépe pak před třemi lety, kdy byl v cíli šestý.
A to je na takového fenoména málo.
Vždyť Roubaix je pro jeho akrobatický styl jízdy na kole, které ovládá asi nejlépe z celého pelotonu, jako dělané. Ještě větší výhodu by měl podobně jako Štybar na mokré trati, čehož se ale letos nedočká.
Saganovým problémem může být tradičně jeho slabý klasikářský tým. „Ale já si pojedu svůj závod,“ říká. „A když nevyhraju, přeju to Tomovi (Boonenovi). Byla by to krásná tečka za jeho kariérou.“
Nejlepší a nejstabilnější formu má letos na jaře Greg van Avermaet, který však stále marně nahání své první vítězství v jednom z klasických monumentů.
Ve Francii už byl před dvěma roky třetí, ale výkonností posun v posledních dvou letech mu dává pro neděli velkou naději. Zvlášť když vezmeme v potaz jeho sílu ve spurtu po 250 kilometrech.
Spoléhat může van Avermaet i na svůj tým BMC, který ukázal sílu třeba při stíhací jízdě na Flandrech.
Belgie vkládá velké naděje také do objevu letošní sezony – Olivera Naesena. Šestadvacetiletý cyklista Ag2R dojel na Omloop Het Nieuwsblad, Kuurne-Brusel-Kuurne, Dwaars door Vlaanderen i E3 Harelbeke mezi nejlepšími osmi.
V závěru Flander rovněž doplatil na Saganův pád, jinak by nejspíš bojoval o vítězství. „V tu chvíli se mi chtělo brečet. Byl jsem úplně zdevastovaný,“ vyprávěl. Teď má novou šanci.
Počítat se musí i s Alexandrem Kristoffem, který letos vyhrál už pět závodů a Roubaix mu sedí. „A já se navíc cítím nejlíp, co jsem se kdy před Roubaix cítil,“ varuje Nor.
Nebezpečný bude i tandem Sky – Ian Stannard s Lukem Rowem nebo šampion z roku 2015 John Degenkolb.
Ale je to Paříž-Roubaix. Závod často plný překvapení. Jen vzpomeňte na loňské vítězství Mata Haymana.
Kdo zvedne kostku nad hlavu letos?
