Kamila Šabršulová studuje druhý ročník Obchodní akademie, kromě toho ráda sportuje, ale nevyhýbá se ani vaření, zvládne i úklid a další věci. Žije zkrátka stejně jako její vrstevnice, i když jí od narození chybí část pravé ruky téměř od lokte.
„V těhotenství lékaři problém nezjistili. Po porodu to byl šok,“ vzpomíná dívčina matka Denisa.
„S tím, že jí chybí jedna ruka, se těžko smiřujeme, ale z dcery máme radost. Od jednoho roku jsme ji nutili nosit protézu. Díky tomu je dnes velmi soběstačná,“ vypráví matka.
Pasivní protéza, kterou Kamila běžně používá, vypadá na první pohled jako lidská ruka. Jenže tak nefunguje.
„Dá se s ní sice něco přidržet, ale nemohu ji používat k práci. Doma ji většinou ani nenosím. Například při vaření, když bych s ní chtěla přidržet zeleninu k nakrájení, tak materiál klouže. Proto si zeleninu raději přidržuji pahýlem. Máme sice linku níž, ale i tak se u toho musím různě hrbit,“ líčí středoškolská studentka.
Prakticky vše tak musí nosit a dělat pouze levou rukou. To se ale nedávno změnilo, byť jen nakrátko.
Pasivní neboli kosmetické protézy pro ni vyrábí na míru Ortopedická protetika Frýdek-Místek. Právě tam dostala koncem roku nabídku, aby se stala první pacientkou v Česku, která otestuje bionickou ruku nejnovější generace.
Moderní technologii, kterou lze ovládat svalovými impulzy, zapůjčila Kamile jiná firma z Frýdku-Místku, která se věnuje dovozu a klinickému testování protetických náhrad.
„Kamila dostala možnost vyzkoušet bionickou ruku třikrát po dobu několika dní. Už po prvním dvoudenním tréninku zvládala základní funkce,“ říká frýdecko-místecká ergoterapeutka Hana Šámalová.
„Když chci bionickou ruku sevřít v pěst nebo něco uchopit, musím zatnout sval. Od začátku mi to šlo skoro samo. Byl to zvláštní pocit mít najednou dvě ruce,“ líčí Kamila. A přibližuje, že pro ni bylo nejtěžší přestat automaticky používat na všechno jen zdravou levou ruku.
Muži po úraze chce bionickou ruku koupit zaměstnavatel
„Bionická ruka mi rozhodně moc pomohla. Mohu s ní dělat téměř všechno a nosit v ní zátěž až do 15 kilogramů,“ dodává dívka.
Ráda by ji měla, ale zatím si ji nemůže ponechat ani pořídit vlastní. Stojí totiž až 1,2 milionu korun a zdravotní pojišťovny ji podle regulí uhradí jen výjimečně, například lidem, kteří nemají ani jednu zdravou ruku, což není Kamilin případ.
„Bionické ruce jsou v zemi k dispozici už asi 15 let, ale ty dosavadní nedosahují tak plynulého pohybu jako nejnovější technologie. Neobsahují totiž senzory ani čipy, jen motorky, které ohýbají články prstů. Nemají tolik funkcí a takové schopnosti jako novinka. Těchto testovacích bionických rukou je ale zatím tak málo, že tu naši nyní musíme poslat zpět zahraničnímu výrobci pro pacienty v jiných zemích,“ říká Kamila Walková z frýdecko-místecké firmy ING corporation.
„Ale stejnou bionickou ruku zřejmě získá již brzy první český pacient ze severu Čech, kterému ji koupí zaměstnavatel. Muž před dvěma lety utrpěl pracovní úraz, při kterém přišel o část ruky. Nepřeje si ale zveřejnění,“ líčí Walková.
Kamila věří, že i ona časem získá svou druhou ruku. „Teď mi dost času zabírá škola, nemohla bych dojíždět na trénování s bionickou protézou. Ale i to přijde. Rodiče mi na ni šetří od narození,“ líčí Kamila.
„Něco máme, ale není to dost,“ říká její matka. „Ale až bude naše jediná dcera chtít, najdeme nějaké finanční řešení, vezmeme si třeba i úvěr,“ dodal otec.
