„Podařilo se zjistit několik nových informací ke stavební podobě hradu na přelomu 16. a 17. století. Jedna se týkala i vězení. Víme, že již v 60. letech 15. století tady byly vězněny osoby za účelem zaplacení výkupného během válek mezi přívrženci katolické a utrakvistické konfese,“ uvedl historik a archivář Tomáš Velička, který výzkum provedl.
O tom, že trestanci byli drženi v hradním sklepě se dosud nevědělo. „Máme zase nějaké nové poznatky, které nám pomohou seskládat mozaiku neúplných informací o našem hradě. V prostorách bývalého vězení ve sklepě někdejší bašty, o kterém jsme se čerstvě dozvěděli, během března zajistíme klenbu,“ řekl kastelán Zdeněk Svoboda.
Dokumenty obsahovaly i další dosud neznámé údaje. „Poměrně podrobný je popis celého nádvoří a hradního jádra z roku 1581, kde se například mluví o nástěnných malbách ve velkém sále v hradním paláci, o kterých jsme dříve neměli tušení. Bohužel v době, z níž tyto popisy pocházejí, již hrad nebyl trvale obýván a postupně se měnil ve zříceninu,“ prozradil Velička.
Mnoho zpráv se také vztahuje k činnosti kašperských hejtmanů, což byli zástupci zástavních držitelů. „Zajímavý je fakt, že většina z nich uměla číst a psát. Někteří psali a datovali listiny přímo na Kašperku,“ zmínil Svoboda.
Ve 14. století byly dokumenty psané převážně v latině. Historik, zabývající se staršími českými dějinami, však musí být podle Veličky slušně vybaven více jazyky.
„Nejde jen o latinu, v níž bylo psáno jen několik nejstarších dokumentů se vztahem ke Kašperku. Od období husitských válek to potom byla stará čeština a ve stále zvyšující se míře také němčina. Práce s takovými dokumenty je závislá i na čitelnosti textu. Zvláště koncepty, na jejichž základě potom vznikaly čistopisy dokumentů, jsou často psány velmi zběžnou novogotickou kurzívou a jsou obtížněji čitelné,“ podotkl Tomáš Velička, který musel prozkoumat stovky listin.
Většina z nich měla úřední charakter. „Při základní orientaci a vytipování archivních fondů, kde by bylo možno něco očekávat, jsem se opíral o své dosavadní zkušenosti a také o archivní pomůcky a literaturu, které jsou ke Kašperku k dispozici. Zvláště jde o studii sušického historika Jana Lhotáka, který poprvé výrazněji upozornil na prameny k dějinám Kašperku uložené v pražském Národním archivu,“ informoval Velička.
Vedle toho čerpal ještě z písemností Okresního archivu v Klatovech a Státního oblastního archivu v Třeboni.
