Krásný den. Krásné vítězství. A navrch mimořádné.
Ačkoliv to ještě nevěděla.
„Trochu jsem se cítila unavená na zdejší Zdi,“ zmínila za cílem nejtěžší stoupání na scéně Světového poháru. „Ale každý je po tom našem dlouhém putování unavený.“
Došla k reportérovi ZDF a až ten jí sdělil zásadní informaci: „Jste definitivně majitelkou velkého glóbu.“
Poněkud nevěřícně na něj pohlédla: „Je to opravdu jisté?“
Ano, je. Poslední teoretické scénáře padly. Ani Gabriela Koukalová, i kdyby se stavěla na hlavu, ji už matematicky nemůže dostihnout.
„To je sen. To je síla. Najednou nemám slov,“ pronesla Němka, a když tedy dočasně poztrácela veškerá slova, tak si aspoň ještě jednou, stejně jako při průjezdu cílem, od plic triumfálně zakřičela.
Německá biatlonistka Laura Dahlmeierová během střelby ve stíhacím závodu v Kontiolahti.
„Nečekala jsem před sezonou, že bych mohla velký glóbus získat. A ani tento týden mě nenapadlo, že se tak stane už v Kontiolahti,“ líčila později. „Nepropočítávala jsem body. Necítila jsem žádný tlak. Jen jsem si užívala závody.“
Splnila i nejdůležitější předpoklad svého vítězného tažení: „Zůstat celou sezonu zdravá.“
V žádné z předchozích zim se jí to nepovedlo. Teprve letos.
Ano, dvakrát řešila problémy s tlakem během světovém šampionátu, ale vždy se z nich rychle otřepala. Rovněž mentální svěžest si udržovala po celou sezonu. Například i za pomoci paraglidingu o volném dni v Hochfilzenu...
Koukalová: Jsem vyčichlá
„Z Laury se stal ženský Martin Fourcade, takovou stabilitu a koncentraci letos předváděla,“ prohlásila Gabriela Koukalová. „Celou sezonu jela jako zvíře. Měli pro ni tentokrát vypsat nějakou jinou kategorii, odlišnou od zbytku světa.“
Dvě další velikánky, které mohly „zvíře“ v koncovce poháru pronásledovat, už neměly v Kontiolahti buď fyzické, nebo psychické síly.
„Jsem vyčichlá,“ hlásila Koukalová po své desáté příčce ve stíhačce. V létě kvůli zdravotním potížím vynechala řadu tréninků. „Teď mi ty síly chybí. Nasčítalo se to.“
Hlavním cílem její sezony však byl úspěch na mistrovství světa. Ten splnila. „Že jsem navíc celkově druhá v poháru, je pro mě bonus.“
Ohrozit ji ještě chtěla Kaisa Mäkäräinenová. Na domácí půdě v Kontiolahti, kde toho nikdo nenalyžoval tolik jako tato 34letá Finka a kde v roce 2014 slavila Mäkäräinenová i vítězný hattrick, se však pro ni závody proměnily ve zlý sen.
Z Koreje přiletěla nachlazená. Načež se dozvěděla, že jednoho z koučů finského týmu odvezli s mozkovou mrtvicí do nemocnice. „Kaisa z toho byla strašně špatná a mně jí bylo hrozně líto. Není divu, že se jí tu závody nepovedly,“ reagovala česká soupeřka.
Finka skončila na 49. a 31. místě.
Ovšem Mäkäräinenová i Koukalová už v minulosti velký glóbus držely. Dahlmeierová ho v neděli při pohárovém finále v Oslu obdrží premiérově.
Poprvé držela pušku v ruce v sedmi letech. Tehdy ještě byla alpskou lyžařkou. Dva roky poté učinila přestup mezi biatlonistky. „A dodnes jsem ani jednou nelitovala.“
STOJKA. Laura Dahlmeierová (ve žlutém) během stíhacího závodu v Kontiolahti
V únoru 2013 debutovala coby 19letá juniorka v Novém Městě na Moravě ve Světovém poháru. Pouhé čtyři roky poté je jeho šampionkou, po sezoně snů a superlativů.
V 17 ze 23 závodů stála na stupních vítězů, deset jich vyhrála! Má rekordní sbírku pěti zlatých a jedné stříbrné z mistrovství světa, což dosud nikdo nedokázal. A obdrží odměnou i 28 000 eur za velký glóbus.
„Předvedla neuvěřitelnou zimu. Nejvíc obdivuji Lauřinu nesmírnou psychickou odolnost,“ vyzdvihla Magdalena Neunerová, největší legenda německého biatlonu.
Neunerová pozdvihla velký glóbus celkem třikrát, naposledy v březnu 2012. Hned poté v pouhých 25 letech ukončila kariéru. Ve třiceti je nyní dvojnásobnou matkou.
Dahlmeierové je třiadvacet. Ani ona nechce u biatlonu zůstat příliš dlouho.
Olympijský titul je nyní její poslední nedobytou metou.
