Když na tiskové konferenci padla otázka na přijímací rituály, Siniaková se jen nejistě rozhlédla kolem. „Jestli pro mě něco připravily, tak to zatím ještě nepřišlo,“ řekla.
„To teprve uvidíš,“ ozvala se žertovná výhrůžka.
Následně se rozproudila debata o fedcupových premiérách přítomných reprezentantek.
„Při finále proti Německu v Praze jsem byla jako náhradnice,“ vzpomněla si Plíšková na listopad 2014, kdy jí bylo dvaadvacet. „To jsem se v týmu ještě úplně necítila. Teďka už jsem v něm jako doma.“
Lucie Šafářová debutovala v létě 2004 v Estonsku. V sedmnácti nastoupila do čtyřhry s Michaelou Paštikovou, připsala si porážku. „To už je tak dávno, že si to skoro nepamatuju,“ řekla.
Kapitán Petr Pála, když na něj přišla řada, vůbec nezaváhal: „Únor 2008, Brno. Hodně těsně jsme vyhráli. Pořád mám před očima některé míče z rozhodujícího deblu.“ V něm Nicole Vaidišová s Květou Peschkeovou přetlačily Dominiku Cibulkovou a Janette Husárovou 6:4 ve třetím setu.
„A Katko, kolik ti bylo let, když Bára poprvé hrála Fed Cup?“ ptal se kapitán Siniakové, která se vzápětí tázavě otočila na Strýcovou.
Bezmála jedenatřicetiletá bojovnice se v mysli vrátila do července 2002, kdy v Přerově zdolala Kanaďanku Maureen Drakeovou 6:1, 6:0. „Zápas si pamatuju výborně. Bylo mi šestnáct a soupeřka už pomalu končila s kariérou.“
"Hm, tak to mi bylo šest!“ pravila Siniaková. O rok dřív začínala s tenisem. Ale kdo ví, třeba ji v českém družstvu též čeká dlouhá a bohatá kariéra.
