Čistá střelba, rychlý běh. Sečteno a podtrženo, byl to v Ruhpoldingu sprint, který se vám zamlouval?
Na střelnici jsem z těch dvou nul byla moc nadšená. Asi jsem tam měla i dost štěstí, protože jsem cítila, že některá z těch ran nebyla až tak stoprocentní. Ale nakonec spadly všechny. Zato na trati mě představa, že bych měla jet třeba o dva metry navíc, přímo zabíjela. Takže jsem si radši v klidu vyčkala na správný čas na spuštění ran a vybílila terče, než abych se musela ještě víc běžecky namáhat.
Věřila jste si před startem, že by z toho mohly být další stupně vítězů?
Nevěřila. Ale doufala jsem, že bych se snad mohla dostat na rozšířené pódium do šestého místa. Druhá příčka je pro mě milým překvapením, skvělou věcí. Jen mi vadilo, jak dneska některé závodnice odmítaly na trati uhybat. Na mé opakované prosby o puštění vůbec nereagovaly a ještě mi schválně blokovaly cestu. Tohle já nikdy nedělám! Tak jsem je musela napomenout holí. Ale nebylo to žádné extra násilí.
Vyplatil se vám start ve druhé polovině pole, že?
Šlo o skvělé rozhodnutí trenéra, že nás obsadil až do druhé půlky a do třetí nasazovací skupiny. Fujavice a těžké podmínky začaly ustávat těsně před naším startem. Přední část startovního pole byla proto lehce znevýhodněná.
Michal Krčmář v pátek vykládal, že zdejší tratě a podmínky jsou pro závodníky, kteří mají velké páky. Vy je máte.
To je asi pravda. Zdejší trať je dost zvláštní, protože půlka je placka, a potom přijdou takové Alpy. Když se člověk kousne a chybí mu síly, tak může právě na těch Alpách dostat hrozně moc. Tam se závod láme a rozhoduje se, kdo na to má a kdo ne.
Jedině Kaisa Mäkäräinenová byla nakonec lepší než vy.
No jo, když dá Kaisa dvě nuly, tak ji ve sprintu těžko může někdo předjet.
Zato jste opět porazila Lauru Dahlmeierovou v jejím domácím prostředí a navíc na tratích, kde vyrůstala. To je pro vás obzvlášť cenné?
Stoprocentně, ale na druhou stranu Lauru moc obdivuju, jak je schopná před domácím publikem opakovaně takhle skvěle závodit. Dokazuje tím, že je biatlonistkou par excellance. Já před ní vážně smekám. Pamatuju si na vlastní kůži, jak obtížné bylo závodit před domácím publikem v Novém Městě.
Ale vyhrála jste tam.
V poslední den. Zato ty první dva závody byly pro mě hodně velkým stresem.
Vzpomněla jste si i na loňský Ruhpolding? Také tehdy tu hustě sněžilo. Málem jste nestihla start - a nakonec jste hromadný závod ovládla.
Mockrát za rok nám nechumelí. Takže kdykoliv chumelí, vzpomenu si právě na loňský Ruhpolding. Ale hlídat mě tu tentokrát před startem nemuseli. Začala jsem totiž brát na paměť B15 Memory. Věřím, že mi dopomůže i k tomu, abych se rozvzpomněla na ten start. (rozesměje se)
To si děláte legraci.
Ne, nedělám. Babička ty prášky nedojedla, tak jsem si je od ní vzala. Zeptejte se manžela, jaké mají účinky. Najednou si připadám jako někdo jiný. Včera jsem dostala asi šest úkolů, co mám zařídit. A večer za mnou přišel Petr (manžel) a říká: To není normální, tys všechno udělala, na nic jsi nezapomněla.
Po čtvrteční štafetě jste tvrdila, že se necítíte až tak dobře jako v Oberhofu. Spurt o páté místo vám tehdy vzal hodně sil?
Hrozně moc. Nevím, co to do mě při štafetě vlítlo. Ale někdy když musíš, tak prostě musíš. Se mi při štafetě splašila kladiva.
Před sprintem ještě únava přetrvávala?
No, asi i kvůli tomu vysílení ze štafety mě to dneska vážně stálo hodně sil. Ale věřím, že všechny ty pozitivní pocity, které s sebou tohle úžasné druhé místo nese, mě zase trochu oživí do stíhačky.
Ve které můžete zkusit nahánět Kaisu Mäkäräinenovou.
No, nevím, jestli to v mém případě bude nějaké nahánění. Snad s děvčaty za zády budeme Kaisu aspoň malinko popohánět. Bude to určitě těžké, ona je excelentní běžec, málokdy se s ní můžete srovnávat.
TY NEJLEPŠÍ SPRINTERKY V RUHPOLDINGU. Zleva druhá Gabriela Koukalová, vítězka Kaisa Mäkäräinenová a třetí Laura Dahlmeierová
Už popáté v řadě jste stála ve Světovém poháru na stupních vítězů. A to se vám dosud nikdy v kariéře nepodařilo.
Je pravda, že můj rozjezd do sezony byl letos pomalejší, ale jsem za to ráda. Jen si říkám, jak dlouho je člověk schopen takhle závodit na pokraji sil. Od začátku sezony jsem cítila, že jich mám dost, jenže teď je to ráz na ráz a závod od závodu daleko těžší. Doufám, že se mi podaří zase ty síly načerpat. Přijde Anterselva, a tam kdo se v těch vysokých nadmořských výškách dostane do nepohody, pěkně to schytá. Ta výška je tam nemilosrdná.
Ovšem momentálně dál držíte žlutý dres první dámy poháru, dokonce jste navýšila náskok. Co to pro vás znamená?
Že je skvělé dělat si dál takovou zásobu bodů na zbytek zimy, protože kdo ví, co bude dál. Třeba mi do toho skočí nějaká nemoc nebo jiné potíže. Nikdy těch bodů není dost. Dělám, co můžu, a budu se snažit i dál.
Vlastně to ani jinak neumíte než rvát se ze všech sil, ne?
Jsem bojovník a poperu se i o ten dres. Nejen kvůli mně, ale za všechny, co nám fandí a které těší, že máme tyhle výsledky. Slibuju, že udělám všechno, co půjde. Ale nepodceňuju soupeřky, protože vím, jak jsou holky silné a kolik jich za mnou je.
