Když vojáci vtrhnou do vesnice, mají obyvatelé sotva pár vteřin na to se rozhodnout, co udělají. Často je to přitom rozhodnutí o životě a smrti. Když vojáci přišli v listopadu do vesnice Pwint Phyu Chaung, Núr Ankisová raději zůstala ukrytá doma. Rozhodnutí ji stálo bití bambusovými klacky a očekávání smrti.
„Ženy shromáždili, odvedli na jedno místo a některé znásilnili. Byly tam jen dívky a armáda, nikdo jiný,“ popsala pětadvacetiletá dívka webu The New York Times. Na chvíli jí prý bleskla hlavou myšlenka, že uteče. V tu chvíli však v sobě nedokázala najít sílu. „Neviděla jsem, jaký má smysl zůstat naživu,“ dodala.
Jiní se však o útěk pokusili. O tři roky mladší Rašida Begumová se se třemi dětmi snažila ukrýt v nedalekém potoce, ale v divoce pádící vodě jí vyklouzla z náručí malá dcerka.
Stejnou řeku jako Rašida volil i dvacetiletý Sufaját Ullah. Když vojáci přišli, byl doma. Jak slyšel střelbu, byl mladý muž rázem rozhodnutý utéct. Věřil, že jen tak má šanci přežít.
V řece plaval, jak nejrychleji dovedl, a většinu následujících dvou dnů strávil ukrytý ve vodě, než se odvážil vylézt. Teprve až když byl znovu na souši, zjistil, že vojáci zapálili jeho dům a matka, otec i dva bratři uvnitř uhořeli. „Nemám stání. Zabili mi matku i otce. Co mi v tomhle světě zbylo?“ říká mladík a dává si před oči ruce, aby zakryl pláč.
Příběhy uprchlíků nelze individuálně potvrdit. Vypovídají však o tom samém, na co upozorňují mezinárodní humanitární organizace. Vojáci podle nich od loňského podzimu systematicky napadají vesnice na severozápadě Barmy, který obývá převážně muslimská menšina Rohingů. Vesnice poté vypalují. Nejméně 1 500 domů bylo podle satelitních snímků zničeno (psali jsme zde). Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) uprchlo ze země okolo 65 tisíc Rohingů. OSN v pondělí uvedla, že jen za minulý týden překročilo hranice do Bangladéše 22 tisíc uprchlíků.
Snímek utonulého batolete ukázal hrůzy genocidy Rohingů v Barmě |
„Je riziko, že jsme ještě neviděli to nejhorší. Nevíme, co udělají vládní síly dál, ale víme, že útoky na civilisty pokračují,“ uvedl Matthew Smith z neziskové organizace Fortify Rights, která se zaměřuje na dodržování lidských práv v jihovýchodní Asii.
Komise jmenovaná barmskou vládou odmítá, že by armáda prováděla ve vesnicích genocidu, ale do určených míst odmítá pustit zahraniční novináře i vyšetřovatele humanitárních organizací. Úřady uvádějí, že Rohingové zapalují své vlastní domy, aby přitáhli mezinárodní pozornost.
Většinu obvinění odmítají. Připustili však, že se v některých případech ozbrojené síly vůči muslimskému etniku dopustily nepřípustného násilí. Úřady tak reagovaly na záběry, na kterých je vidět, jak policisté bijí mladíka sedícího vedle desítek dalších mužů s rukama na hlavě. Jiný záběr zachycuje tři uniformované policisty, kteří jednoho z mužů na zemi bijí holemi a pak ho kopnou do obličeje. Úřady se zavázaly, že incident prošetří a policisty potrestají.
RohingovéPopulace muslimských Rohingů žije převážně v Arakanském státě na severu Barmy. Rohingové jsou podle svých historických pramenů původním domorodým obyvatelstvem tohoto regionu. Barmští historici však tvrdí, že do oblasti přišli z Bangladéše během britské koloniální nadvlády. V roce 1982 vláda generála Ne Wina zavedla zákon, který Rohingům téměř znemožňuje dostat barmské občanství. Pokud o něj chtějí žádat, musí doložit svůj pobyt v zemi minimálně od roku 1948. I když se jim občanství podaří získat, převážně buddhistická společnost je nikdy nepřijme. Rohingové tvoří asi procento a půl z 57milionové barmské populace. V zemi jich žije podle odhadů asi 800 tisíc až milion. Větší minority tvoří také v Saúdské Arábii, Bangladéši, Pákistánu, Thajsku a Malajsii. |
Vojáci napadají vesnice přímo u řeky Naf, která leží na státní hranici mezi Barmou a Bangladéšem. K násilnostem dochází tak blízko hranici, že je z Bangladéše vidět kouř stoupající ze spálených vesnic. Uvedl to imám Nazir Ahmed, který vede mešitu, kde se o uprchlé Rohingy starají.
Imám potvrdil, že někteří Rohingové se sice vzbouřili proti armádě, vláda však míru násilí ze strany Rohingů přehání v množství i síle. Rohingové jsou podle něj frustrovaní a brání se většinou jen holemi. „Nyní když najdou v domě farmáře mačetu, hned řeknou, že se podílí na terorismu,“ popsal Ahmed.
Mnoho příchozích do uprchlických táborů v Bangladéši pochází z vesnice Kyet Yoepin, kde bylo v říjnu údajně spáleno na 245 domů. V jednom z nich žil i pětadvacetiletý Muhammad Safík s rodinou. Že vojáci přišli, poznal podle střelby. Když jeden z vojáků vzal za ruku jeho sestru, Muhammad se na něj vrhl. Bál se, že vojáci sestru znásilní a neudržel se.
Zhruba pětadvacetiletého muže potom vojáci surově zmlátili a postřelili. Když se probral, odplazil se s prostřeleným loktem pryč. Z rýžového pole pak sledoval, jak vojáci zapálili vesnici. „Už žádné domy nezbyly. Všechno je spálené,“ povzdechl si Safík.
Současný konflikt je nejhorší od roku 2012, kdy zvěsti o znásilnění buddhistické dívky třemi muslimskými mladíky rozpoutaly etnické násilí, při kterém zemřely stovky Rohingů (psali jsme zde). Mezinárodní organizace kritizují faktickou vůdkyni země a držitelku Nobelovy ceny míru Do Aun Schan Su Ťij, že se současnému násilí v oblasti nesnaží zabránit.
Rohingové jsou považování za jednu z nejpronásledovanějších minorit na světě. Navzdory tomu, že v zemi žijí už mnoho generací, mají stále status nelegálních imigrantů a nemají nárok na občanství. Dlouhodobě čelí perzekuci ze strany vlády i nacionalistů. V Barmě jich přitom žije podle odhadů asi milion (více viz box).
Oblast v Barmě, kde žijí Rohingové
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
