Je čtvrtek, půl šesté ráno. Ze Žitavské ulice vyráží Vlastimil Uher se sypačem do terénu. Oproti předchozímu dni teploty mírně stouply, takže v Liberci už místo sněhu začíná pršet, o pár kilometrů dál, na Dlouhém Mostě ale zase sněží.
Silničář má přesně určené trasy, po dálnici nevede ani jedna z nich. „Normálně bych z Dlouhého Mostu pokračoval na Záskalí, ale máme změnu. Na Rádle uvázl autobus, musíme mu pomoci,“ vysvětluje.
Na Rádle už nervózně přešlapuje řidič.
„Tady tě objedu a zkusím tě podsypat,“ popisuje mu silničář. Autobusák čeká na vysvobození minimálně hodinu. Jeho vůz zabarikádoval celou křižovatku, auta ho musela složitě objíždět protisměrem. S pomocí sypače může jet za půl hodiny dál.
„Tak a teď pojedeme na to Záskalí,“ říká Vlastimil Uher, když je autobus vyproštěn a silnice posypaná.
Na Dlouhém Mostě ale vylézá z mercedesu a sleduje, kolik mu ještě zbývá štěrku. „Hodně jsme ho vyplýtvali pod autobus, musíme doplnit zásoby,“ zhodnotí. Jede se tedy znovu do Liberce, do deponie a s plným zásobníkem zase zpátky, na Hodkovice, přes Záskalí. Tady je spousta sněhu.
Sto kilometrů jako nic
Zápas v Jablonci odložen na jaroPáteční fotbalové utkání první ligy mezi domácím FK Jablonec a Hradcem Králové je kvůli sněhu odloženo na jaro. V Jablonci a jeho okolí napadlo v noci na čtvrtek přes třicet centimetrů těžkého mokrého sněhu."Od pondělního dopoledne topíme a kotelna jede na plné obrátky. Bohužel ale spad sněhu je a má být ještě větší, než kolik zvládne trávník pojmout a kolik může odtát," řekl k aktuální situaci tiskový mluvčí Jablonce Štěpán Hanuš. |
„Bylo by ho méně, kdybych nemusel vyprošťovat autobus. Naposledy tady projel kolega těsně po půlnoci, kdy mi předával směnu.“
V Hodkovicích se otáčí na kruhovém objezdu a jede zpátky, musí protáhnout a posypat i druhou stranu silnice. Aut začíná přibývat a vozovku už pokrývá rozbředlý sníh.
„Je to neskutečné, ale už jsme ujeli od začátku sto kilometrů,“ podotýká. „Když je kalamita, tak mi stále zvoní telefon a řeším krizovky. Teď je ještě klid, tolik sněhu zase nenapadlo, takže si můžu podle svého uvážení zvolit, kam zajedu nejdřív.“
Projet musí za svou směnu trasu Liberec - Hodkovice, Liberec - Rádlo a okolí Rašovky, všechno po vedlejších silnicích. Když napadne hodně sněhu a hodně to klouže, tak se musí na trasu vydat vždy tak, aby nepluhoval prudké kopce směrem dolů.
„Takže třeba na Záskalí jedu ve směru z Hodkovic. Po odlehčení předku, tím, že spustím radlici na zem, má totiž auto tendenci špatně brzdit a zatáčet. Takže je to bezpečnější jezdit do kopce,“ vysvětluje. Pamatovat si musí i úseky, kde může jen pluhovat, bez posypu. To je třeba cesta z Rádla na Milíře.
Na automat si musel zvykat
Dříve jezdil s tatrou, kde byla manuální převodovka, v mercedesu si musel zvykat na automat. „To je někdy nevýhoda, auto si řadí samo, kdy chce a ne, kdy potřebuju,“ zmiňuje.
Nejdůležitější je při téhle práci trpělivost. Kolikrát míjí těsně svodidla, patníky, zdi domů, zaparkovaná auta, u nichž musí zpomalit, aby jim nějaký kamínek nerozbil čelní sklo.
„Trpělivosti mě naučila letní práce, kdy jezdím se zametacím vozem. Dřív jsem se těšil, až napadne sníh a já se na něm svezu, dnes už ta radost trochu vyprchala. Už to dělám sedm let,“ přiznává.
Protože jezdí co nejvíce u kraje, musí si hlídat, aby nespadl do příkopu. Strach má i z ledovky, auto je na ní téměř neovladatelné. Sám se o tom přesvědčil před třemi týdny, kdy silnice v kraji pokryly zmrazky. Na Rádle tehdy opřel sypač o strom.
Po osmi hodinách čeká Vlastimila Uhera zasloužená, čtyři a půl hodinová přestávka. Pak vyrazí na svou trasu nanovo.
