Luděk Staněk se ve svém Pořadu vysmívá pořadu Herbář, kde dvě éterické ženy mluví z cesty a kam tvůrci nacpali víc product placementu, než se do ezotericko-obchodního pořadu na veřejnoprávní televizi sluší a patří. Slečny jsou to příjemné, a to, že dávají k sobě občas nesouvislé věty, zas tak nevadí. Stejně jako je jedno, že projevují asi tolik emocí jako myčka na nádobí. Hezky se na ně ale kouká, tak co – a product placement je sice viditelný, ale nebije tolik do očí a v hezkých kulisách (a s příjemnými rekvizitami, mezi které počítám také obě moderátorky) na to zapomenete.
To Roman Vaněk v zábavném pořadu Jídlo s.r.o. (vysílá internetová televize Stream) si už takové servítky nebere vůbec. Pořad, který chtěl ve svých počátcích kritizovat nepříliš zdravé trendy ve stravování a Vaňka představoval jako hrdinu, který „prošel peklem, protože se utkal s grónskou pomazánkou nebo buřtíky se separátu“, se postupem času stal naprosto nepokrytě otevřenou reklamní platformou pro kohokoliv. Ještě v prvních dílech se seriál snažil alespoň rozlišovat mezi potravinami s určitou úrovní kvality a propagovat třeba řemeslně vyráběné pivo nebo domácí sýry, a odsuzoval totální blafy, nebo se aspoň ptal, jestli by to nešlo jinak. Postupně ovšem začal tenhle lehce kritický model opouštět a dnes vás již Roman Vaněk provede nejen výrobou arašídových křupek a bonbónů bon pari, ale navštívíte s ním třeba také fabriku, ve které se vyrábějí přísady do potravin – známé „éčka“.
Ovšem díl, který mě zaujal, se věnoval instantním polévkám. Jedná se o čistě propagační video, které by výrobce mohl bez jakékoliv úpravy promítat návštěvníkům v zákaznickém centru, případně si jej hodit na web jako selfpromo. Na začátku (resp. po obvyklém „ahoj kamarádi“, na které už jsem alergický, protože ne, nejsem jeho kamarád) vám nejdříve představí historii firmy, pak v jedné větě popíše, že polévky se defacto smíchávají ze sypkých surovin, vyráběných po celém světě, v továrně se balí do sáčků a krabic a distribuují po celém světě. Pak se rozebírá, z čeho jsou směsi složené – vrcholem „kritiky“ je konstatování, že když nebudeme do polévek dávat glutamáty, budou strašně drahé. Pak vám řeknou ještě že polévky v sáčku vydrží opravdu dlouho. To – je – všechno. Konec šmytec.
Takhle má vypadat čistě informační pořad. Otázkou je, proč je jeho hlavní tváří právě Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu a jeden z módních kuchařů, který si vždy zakládal na vaření z čerstvých surovin a jakékoliv náhražky tvrdě odmítal?
Odpověď je jednoduchá: Roman Vaněk je placený herec, který v tom prostě a vidí dobrý kšeft. Na tom samotném to není nic špatného – problém je to v okamžiku, kdy si hrajete na módního kuchaře, který nechce vařit z polotovarů, abyste vzápětí svou autoritou výrobu polotovarů zaštítili. Kdy se vůči něčemu vymezujete, abyste se vzápětí nechali koupit a mlčeli.
Hodnota značky jde v takových případech rapidně dolů. Myslím tím značku „Roman Vaněk“, který si ji vybudoval lety tvrdé a záslužné praxe. Jeho jméno bylo malým pokladem, a teď si jej zbytečně devalvuje pořadem, který není ničím jiným než sérií reklamních spotů, propagujících to, proti čemu léta bojoval Jenže český zákazník je nestandardní – jakmile se mu jednou dostanete pod kůži, nerad zavedené značky mění. A co na tom, že někdejší poklady už tak trošku rezaví?
