Aspoň má doma dres od legendárního Alessandra Del Piera nebo od Cruyffova syna Jordiho.
Taky skákal padákem, a když má trochu času, relaxuje na harleyi.
Hrál v Izraeli, trénoval v Saúdské Arábii, v únoru mu bude 50.
Jeho strýc Ján patří k mistrům Evropy z Bělehradu.
Zajímavý muž Roman Pivarník.
Ve čtvrtek navečer startuje jeho pohárová mise s Plzní. Aneb domácí premiéra Evropské ligy proti AS Řím.
V kanceláři máte motorkářskou helmu, to se ještě před zápasem stihnete projet?
Na motorce jezdím normálně, protože nesnáším zácpy. Auto mě baví v noci, když jsou prázdné silnice. Jinak mě rozčiluje, když jen popojíždím. I domů do Olomouce radši jedu vlakem.
Harley stojí před stadionem?
Jo! Je to ten typ, o kterém mi každý tvrdil, že u něj jednou skončím. Mně se nelíbil, byl příliš usedlý. Typická pohodlná turistická motorka. Já měl dřív brutálně ostré výfuky, než jsem dojel na Bohemku, věděli o mně kilometry dopředu.
Teď už neburácíte?
Začalo mi to vadit. Mám originální zvuk, k tomu tempomat, navigaci, chci slyšet hudbu. Chodím se povozit. V otevřené helmě mě vítr šlehá do tváře a jen se kochám, relaxuju. Okolo Plzně jsou nádherné silnice.
To už jste je od července stačil poznat?
Mám najeto čtyři tisíce kilometrů. Kvilda, Železná Ruda, Kašperské Hory, Mariánské Lázně, Karlovy Vary. Trenéřina je náročné řemeslo. Časově, fyzicky, duševně. Pořád jste pod tlakem. Někdo třeba bere prášky, ale těm já se vyhýbám. Alkohol nepiju. Abych zůstal nad věcí, čistím si hlavu jinak.
Manželce doma nescházíte?
Obdivuju ji, protože pochopila, co fotbal vyžaduje. Dávno už si zvykla, jaký je to fofr. V sobotu večer ligový zápas v Liberci, v neděli brzo ráno do Mnichova, letím na sledovačku do Říma, zápas na Olympijském stadionu, večer zpátky.
Co jste v Římě viděl? Kromě šťastného vítězství 3:2 nad Sampdorií Janov?
Vynikající tým, vyspělý, organizovaný, takticky vybroušený. AS Řím patří do kategorie Champions League. Je favoritem naší skupiny. Zatímco Austria Vídeň a Astra Giurgiu jsou srovnatelné s námi, AS Řím je o hodně dál. Ale chceme hrát odvážně a porvat se o postup.
Čtvrtek v Evropské lizeKarabach – Liberec, 17.00 (vysílá Nova Sport 1, on-line reportáž ZDE). Karabach málem v předkole Ligy mistrů vyřadil Plzeň. Liberci chybí kapitán Pokorný. Plzeň – AS Řím, 19.00 (vysílá Nova Sport 1, on-line reportáž ZDE). Přijedou Totti, Džeko, El Shaarawy a další římské hvězdy. Plzni zavřeli část stadionu za rasistické projevy fanoušků. Southampton – Sparta, 21.00 (vysílá ČT sport, on-line reportáž ZDE). Hrát se bude zřejmě bez Tomáše Rosického. |
AS Řím = Francesco Totti. Překvapuje vás ten fenomén? Je mu o deset let méně než vám.
Občas narazíte na čtyřicátníka, ale v útoku? Totti je neuvěřitelný. Jen nemám tušení, kolik minut může odehrát v Plzni, sestava AS Řím bude asi dost rotovat. Liga a případný postup do Ligy mistrů pro ně bývá důležitější než Evropská liga.
A pro Plzeň?
Snažím se, abychom všechny soutěže brali velmi vážně.
Když jste vypadli s Razgradem v posledním předkole Ligy mistrů, řekl jste, že odteď hrajete už jen na výhry. To jde nakázat?
V Plzni zůstává filozofie pořád stejná, tedy hrát na výhru. Ovšem předkola jsme museli zvládnout hlavně takticky. Do toho se počítají i remízy. Slyšel jsem, že už první zápas s Karabachem (0:0) od nás nebyl dobrý, zato já tvrdím, že byl vynikající. Hráli jsme náročně, nátlakově, pořád na půlce na soupeře.
Nakonec jste postoupili s obrovským štěstím a přišla kritika. Copak nebyla adekvátní?
Nevadila mi. I novináři analyzují, co vidí. Já vycházím z toho, co nám dovolil soupeř, který byl výborný. Vemte si Liberec v sobotu. Dali jsme dva góly ze dvou krásných střel, nic víc jsme neměli. Ale Liberec ani to ne. Hrálo se urputně, bojovalo se, bolelo to. Uzpůsobili jsme tomu taktiku a uspěli.
Chcete, aby Plzeň hrála urputně, nebo pěkně?
Když jsem přišel, řekl jsem v kabině: Chci, abychom v každé složce byli nejlepší. Nestačí mi jen hrát fotbal. Buďme připravení bojovat, presovat. Chci, abychom běhali víc než soupeř, o držení míče nemluvě, chci dominovat. I nesmírně kvalitní Razgrad jsme předčili, byť jsme vypadli. Statistiky Instat to jasně dokázaly: šedesát ku čtyřiceti na držení míče, devatenáct střel.
Dáte hodně na statistiky?
Potvrzují mi, co vidím v zápase. Zajímají mě jako důkaz pro hráče. Jestliže si střední záložník přihrává celý zápas jen se stopery, můžu mu to vytisknout a dát jako argument. Takhle já hrát nechci.
Zrovna strnulá hra trápila Plzeň v úvodu sezony, že?
Trápila a hráči nechtěli pochopit, kde je chyba. Pokud je šance hrát dopředu, musíme hrát dopředu co nejrychleji. Klidně za cenu chyby, tu odpustím. Alibismus ne. Když se před námi obrana zavře, potřebujeme naopak hru zpomalit a udržet míč, posunout ho na druhou stranu. To musíte vnímat. Pořád nás čeká kupa práce, ale já vím, že tenhle tým má velké předpoklady.
Co Plzni chybí?
Toho by bylo! Třeba nemůžeme příliš šíbovat s rozestavením 4–4–2, protože nemáme klasickou desítku, podhrot. Dan Kolář byl jediný.
A není už desítka v moderním fotbale přežitek?
Nemyslím desítku, která by jen rozdělovala balony. Klidně může tvořit hru, rozdávat finální pasy, ale taky se nabízet z druhé linie. Vyžaduju od hráčů, aby toho zvládali víc najednou, aby byli univerzálnější. Kdekoli jsem trénoval, tam jsme třeba neměli typickou šestku, středního záložníka s defenzivnějšími úkoly. Nechci šestku, chci někoho mezi šestkou a osmičkou. Tomáš Hořava býval desítkou v Olomouci, já z něj udělal šestku. Aby zajišťoval prostor uprostřed hřiště pro případ, že se ztratí míč.
Vy si potrpíte na čísla?
Ne, ale kdo zná fotbalové rozestavení, musí to pochopit.
Co vás rozčilí?
Vím o sobě, že jsem náročný trenér, a štve mě, když nevidím maximální přístup. Ve všem. Neflinkat se, nic nepodceňovat, být důslední. Když chceš a zkazíš, jede se dál. Kdyby se nekazilo, skončí každá akce gólem.
Chtěl jste být vždycky trenérem?
O hře jsem hodně přemýšlel, vnímal jsem ji. Když jsme před dvaceti lety postoupili s Rapidem do Ligy mistrů, potkali jsme Juventus nebo Manchester United. Giggse, Beckhama, Del Piera. Zatímco my ještě nehráli zónovou obranu, soupeři ji měli zmáknutou. Byl to obrovský rozdíl v taktice, nemohli jsme konkurovat.
Chápu, ale kde se vzala ta trenérská duše?
V šestnácti sedmnácti mi otec doporučil, abych si každý trénink zapisoval. Že z toho jednou jako trenér můžu čerpat. Od dorostu jsem si vedl deníčky, mám je doma v šanonech a krabicích.
Jsou k něčemu?
Asi ne, protože fotbalový vývoj byl bleskový, a hlavně není čas. Ale jednou se k nim vrátit chci. Taky k výstřižkům a fotkám z novin, když jsem hrával. Říkáme si s manželkou: Pokud se dožijeme důchodu, času bude víc a prolistujeme historii.
Co vás na trenéřině lákalo? Objevovat?
Formovat, ladit a vychovávat mužstvo, zlepšovat ho. A pak to samé v jednotlivcích. Vidím Patrika Schicka, jak přestupuje do Sampdorie Janov, a potvrzuje se mi, že mu lekce v Bohemce něco daly.
Vaše lekce.
Nejen moje, ale jsem rád, že jsem s ním pracoval. Je to hráč s velkými předpoklady, který byl vnímavý a nechal si poradit. Říkal jsem mu: Nemůžeš hrát jen ve chvíli, když máš míč, musíš pracovat i bez balonu.
Měl jste trenérské vzory?
Hodně mi dal Karel Brückner v Olomouci. Dřív trenéři sázeli hlavně na jednoduché povely a hráčskou improvizaci. Brückner měl jasnou představu, co se musí natrénovat, aby se hra zrychlila a zlepšila. Sedmdesát metrů hřiště musí být nacvičených, zbytek je improvizace. Ale improvizace s automatickými tandemy a náběhy. Věděli jsme, jak se dělá presink. Kdo, kdy a koho napadá.
Vážně tomu říkal „Hoňte tygra“?
Tygra honili leda hráči bez systému, nahodile. My pod Brücknerem přesně věděli. Hodně nám pomáhalo, že jsme byli tři roky téměř beze změn.
V 90. letech byla Sigma špičková, měla hráče v reprezentaci. Vy jste získal rakouský titul, byl ve finále Poháru vítězů, ale na Euru 1996 jste chyběl. Proč?
To nepochopím. Trenér Uhrin se na Rapid nejel podívat ani jednou, místo toho vzal tři hráče ze Sigmy. Na pravém obránci se vystřídali Horňák, Látal a Rada. Mrzelo mě to, mohl jsem mít stříbro a dostat se ještě dál. Rozmýšlel jsem, jestli jsem české občanství nevzal zbytečně.
K čemu jste došel?
Nechal jsem to být. Trenér Vengloš mě žádal, ať to změním, ale už to nešlo. Mohl jsem mít třeba padesát zápasů za Slovensko.
Mimochodem, aplikujete Brücknerovy vize do své práce?
Klíčové bylo, že jsem si vyzkoušel: Jde to! Nechci hrát nahodile. A na to potřebujete čas. Ani Guardiola nedokáže všechno hned.
Ale dokáže to velmi brzy, což ukázal v Barceloně, Bayernu a teď v Manchesteru City.
Však má taky na všech štacích nejlepší hráče. A když nemá, hned si je pořídí. Ale uznávám ho.
