Když už ne Martina Sáblíková, již z olympiády vyřadilo břídilství funkcionářů, tak aspoň ona je českou „obojživelnicí“ pro Rio.
V Soči na zimní olympiádě před dvěma lety jako běžkařka skončila pátá na 30 kilometrů volně. V Brazílii obsadila jako maratonkyně 26. místo.
„Doběh tou obrovskou bránou do Sambodromu byl nádherný zážitek,“ líčila. „Na druhou stranu byl cíl blízko - a přitom tak daleko... Říkala jsem si, že se tam snad už nedostanu. Ale zase pak bylo dost času si užít pocit, že jsem v cíli olympijského maratonu.“
Závěrečná rovinka s nijak vábivým betonovým povrchem má totiž pořádnou délku. „Čtyři sta, možná pět set metrů,“ odhadovali spolu s manželem Martinem Vrabcem.
Maratonci se díky koncovce podívali přímo do srdce města.
Rio je samba a samba je Rio, však tudy v průběhu závodu takový minikarneval také prošel. Tohle není fádní betonová plocha Olympijského parku. Žádná vojenská oblast Deodoro na severu, tak oddělená od ruchu megapole.
Maratonci viděli Rio se vším všudy. Atlas kontrastů. Encyklopedii barevných obrazců na zdech.
Jen kousek od slavné stavby Sambódromo, kterou v roce 1984 navrhl jeden z nejslavnějších Brazilců Oscar Niemeyer, stojí zrezlý vrak auta a z domu vychází muž, který si chystá dvoukolák na svoji denní obživu. Okolní kopce jsou posypané drobnými domky favel. Kristus Spasitel, viditelný i z dalších sportovišť ve městě, tu návštěvníkům ukazuje kamennou tvář.
Nad masivními tribunami, které drolícím se betonem připomínají spíš spartakiádní Strahov, kroužilo v jednu chvíli hned pět vrtulníků - jeden s kamerou, zbytek vojenských.
„Já se těšila, že poběžíme kolem pláže a budeme se moct pokochat mořem. Ale jen jsem se jednou mrkla, vůbec na to nebyla příležitost,“ popisovala Vrabcová Nývltová. „Budu se pak muset vydat na výlet a pořádně si projít Copacabanu. Líbil se mi zhruba 38. až 40. kilometr, kdy se běželo v okolí přístavu, tam jsem si moře aspoň trochu užila. Jinak se městem běželo chviličku. A vojáci u trati? To samozřejmě úplně příjemné nebylo.“
Sambodrom z vrtulníku
Maraton jako by splňoval spoustu parametrů olympijského motta, že nejdůležitější ze všeho je účast, v tomto případě dokončená. Pořadatelé několik žen odnášeli na nosítkách, i české běžkyni téměř slezly čtyři nehty na nohou.
Ale doběhla. Zvládla to. A mohla by si zatrsat vítěznou sambu.
Co vy na to, Evo? „Tancuju ráda, ale Martin mi to bojkotuje,“ zasmála se. „Ale tohle by mě nelákalo, tak obrovská karnevalová akce ne. To raději nějaký pěkný ples.“
