V kolektivním vědomí indické společnosti stále zůstává zapsaná jedna z nejodpornějších vzpomínek na Britský Rádž (bývalé britské kolonie v letech 1858 až 1947 na většině území Indie) - nápisy na vývěsních štítech podniků určených jen pro bílé, na kterých bylo napsáno „Psům a Indům vstup zakázán“.
Skoro sedmdesát let po získání nezávislosti na britském impériu ale tyto nápisy před některými indickými jídelnami a kluby zůstávají - alespoň ve městech.
Koloniální přístup
Minulý týden zástupce předsedy vlády Dillí Manish Sisodia začal šetřit případ, kdy jedna restaurace údajně vykázala několik dětí z ulice. Sisodia varoval, že pokud se obvinění ukáže pravdivým, přijde podnik o licenci, píše americký server The Quartz. „To je typicky koloniální přístup, který nemůžeme tolerovat. Mí podřízení to vyšetří a dají mi vědět do 24 hodin,“ napsal Sisodia na Twitteru.
Děti doprovázely spisovatelku Sonali Shettyovou do restaurace Shiv Sagar v Connaught Place. Shettyová tvrdí, že majitel podniku je odmítl obsloužit s tím, že děti nejsou vhodně oblečené a navíc špinavé. Restaurace ale odmítla spisovatelčino tvrzení jako nepodložené.
„Nikoho nediskriminujeme, obsloužíme každého. S výjimkou toho, kdo se chová agresivně. Přesně to se stalo, byla (Shettyová - pozn. red.) velmi agresivní a chtěla jídlo zadarmo, což jsme odmítli,“ cituje majitele restaurace Vihura Kanodiu web The New Indian Express. Podle zaměstnanců podniku byly děti hlučné a rušily ostatní hosty.
V letošním roce byl také kolegyním bojovnice za ženská práva Mohini Giri odepřen vstup do elitního dillíského klubu Gymkhana Club s odůvodněním, že jsou to služebné. „Především, pracují v kanceláři a ne jako služky. A za druhé, každý, i „služky“ má svou důstojnost, kterou nesmí nikdo narušit,“ napsala rozzuřená Giri na sociálních sítích.
Loni si veřejné odsouzení vysloužila restaurace McDonald’s ve městě Pune na západě Indie. Odmítla totiž pustit dovnitř dítě bez domova doprovázené dospělým, který mu chtěl koupit pití. McDonald’s však jakoukoli formu diskriminace odmítl.
Většina veřejných i privátních míst jako bary, kina a obchodní centra si vyhrazují právo vpustit, koho chtějí. Brání se tak pobudům. V Indii je to ale i nástroj, jak zachovat třídní elitářství a exkluzivitu.
Indická ústava ovšem zakazuje kohokoli omezovat ve vstupu do obchodů, veřejných restaurací, hotelů a zábavních center kvůli jeho víře, rase, kastě, pohlaví nebo místu narození.
Ale jak ekonomika bohatne, zvyšuje se i ekonomická nerovnost mezi obyvateli, která myšlence exkluzivity nahrává. „Lidé si oblíbili exluzivitu jako důsledek rostoucí posedlosti sociálním statutem. Tudíž rádi stanovují hranice toho, k čemu má kdo přístup,“ říká Surinder S. Jodhka, profesor v ústavu sociálních vět univerzity Jawaharlala Nehrua.
Prastarý kastovní systém
V zemi, kde žije 1,77 milionu bezdomovců, chudí na místa určená jen elitám pronikají zcela běžně. Což třídní boj jen živí. Vždyť indický HDP na hlavu vzrostl mezi lety 2005 až 2015 o ohromných 141 procent. Podle zprávy Credit Suisse z loňského října vlastní nejbohatší procento obyvatel 61 procent všeho majetku v zemi. Jeho hodnota vzrostla od roku 2000 o 2,285 bilionu dolarů.
Hromadná migrace z vesnic a malých měst do velkých metropolí mění demografické složení a podněcuje sociální napětí mezi zástupci vyšší střední třídy. Podle sociologa Shiv Vishvanathan toto napětí přispívá k potřebě zvětšující se skupiny spotřebitelů definovat se na základě značek nebo prostorů, které mohou nosit nebo obývat.
„Restaurace se snaží chovat jako elitním kluby a snobsky omezují přístup komukoli. Jak budou domácnosti bohatnout, takových případů bude přibývat, dodává sociolog.
Novodobé rozlišování mezi třídami je tak jen moderní verzí tradičního kastovního systému. „Ve společnosti, která je posedlá statusem, nemá nikdo rád rovnost. Mají rádi hierarchii,“ vysvětluje profesor Jodhka.
