Patnáctiletá Eva se po rozvodu rodičů přistěhovala k babičce a dědovi i s maminkou už před lety. Společné bydlení jim pomohlo s jejich nelehkou finanční situací. Jenže po smrti dědy to „tři ženy v chalupě“ nemají jednoduché, třeba horní podlaží kvůli penězům vůbec nevytápějí, takže všechny bydlí v přízemí.
Stav obývacího pokoje před proměnou
Jenže tady nejsou u pokojů dveře, což vnučce Evě vadí, chybí jí soukromí. Dispozice není ideální, pokoje nemají samostatné vstupy. Z malého obývacího pokoje se vchází do ložnice babičky a do dalšího pokoje s velkou knihovnou, který by chtěla budoucí středoškolačka proměnit na svůj pokoj. Ale konečně s dveřmi! Ty totiž nemá ani babiččina ložnice.
Ale kde vzít peníze? Podnikavá Eva proto přihlásila rodinu do televizní show Jak se staví sen (Prima v sobotu 28. května v 17:35).
Tři generace v jednom domě
Protože babička s dědou bydleli v domě dlouho sami, upravili si jej podle svého: preferovali dýhovaný nábytek a široké obložky ve stejném provedení. Dveře do pokojů nepotřebovali.
Designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný tak stáli před problémem, jak vyhovět všem třem obyvatelkám domu, a zejména respektovat babičku, která i přes svůj věk a pohybové problémy je vůdčím duchem celé rodiny. Koneckonců, jako bývalá ředitelka základní školy byla zvyklá rozhodovat.
Babička Jaroslava měla na designéry poměrně hodně požadavků, zejména na to, co by měli v interiéru zachovat: od ušáku, lampy, kterou jí vyrobil manžel, jídelního stolu se židlemi až po knihy nebo samozřejmě původní obložky. Přála si také velkou úložnou skříň do předsíně, aby si měla kam uložit své věci, dokonce jim rozkreslila svou představu.
S proměnou souhlasila hlavně kvůli vnučce, je totiž přesvědčená, že pokud se bude malé Evě doma líbit, bude se domů mnohem raději vracet.
Obývací pokoj po proměně: na rozkládací pohovce bude patrně spát maminka.
Designéři se rozhodli sjednotit všechny tři pokoje jednotnou vinylovou podlahou ve shodném dekoru s původními obložkami. Aby je mohli zachovat, bylo nutné zvolit posuvné dveře, povedlo se sehnat i barevně shodné provedení. Do předsíně nechali položit kamenný koberec.
Růžovou? Tu tedy ne
Patnáctiletá Eva měla o svém pokoji jasnou představu: líbí se jí styl vintage, béžová a růžová barva. S ní měli autoři proměny „problém“, proto budoucí středoškolačce dopřáli této barvy jen minimum, použili ji pouze na povlečení. Jinak interiér navrhli v bílé a šedé barvě, namíchali typový nábytek s kusy na zakázku.
Na míru nechali vyrobit i velkou úložnou skříň do předsíně, kterou si přála babička. “Od samého začátku nám bylo jasné, že nechceme nic bourat ani stavět. Dispozici jsme neměnili. Na tom jsme se shodli. Z technického hlediska byly problémem zejména elektrické rozvody po domě, které vlastně neexistovaly,“ vysvětlují designéři.
V obývacím pokoji nechali přečalounit původní židle shodnou látkou, jakou má nová rozkládací pohovka, na níž bude spát maminka Eva. Původní sekretář nahradily závěsné skříňky na zeď.
Pokoj vnučky - světle růžové povlečení udělalo studentce velkou radost.
Toaletní stolek pro patnáctiletou slečnu
Ložnice babičky získala nové lůžko, stará lampa pak nové stínítko, které památce po šikovném dědečkovi hodně prospělo. Původní ušák však zůstal, což byla ostatně seniorčina podmínka. „Abychom nezpůsobili velký šok, ponechali jsme mnoho původních věcí, ke kterým měly ženy citový vztah,“ zdůrazňuje Andrea Hylmarová.
Největší radost z proměny měla samozřejmě Eva, její maminka (také Eva) byla také spokojená, že se dceři konečně splnil její sen.
