Jak se aktuální střety liší od dosavadních potyček mezi Ázerbájdžánem a Arménií?
Co se týče nejnovějšího střetu, je riziko, že se stane spouštěčem války, o dost vyšší než dříve. Karabach v současnosti představuje největší bezpečnostní výzvu Kavkazu, a to hlavně v mezinárodním kontextu. Tento fakt posiluje i úroveň vztahů mezi oběma stranami konfliktu.
Tomáš Šmíd Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. se zabývá zejména výzkumem ozbrojených konfliktů, organizovaným zločinem a zahraničně bezpečnostními problémy v postsovětském prostoru s důrazem na kavkazský region. Vystudoval politologii a historii na Fakultě sociálních studií a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl předsedou občanského sdružení Centrum pro bezpečnostní a strategická studia (CBSS) a vydává odborný časopis REXTER, který se zabývá problematikou radikalismu, extremismu a terorismu. V letech 2009/2010 pobýval jako výzkumný stážista na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů, v roce 2010 / 2011 byl držitelem prestižního Fulbrightova stipendia. |
Ty jsou naprosto zabetonované, bez jakékoliv skutečné vůle ke kompromisu ohledně klíčových otázek, což je status sporného území, návrat uprchlíků a stažení arménských sil z ázerbájdžánských okresů v sousedství Náhorního Karabachu před případnou finální mírovou dohodou. K incidentu také dochází ve složité a napjaté geopolitické situaci v celé Eurasii.
Bezprecedentní je také intenzita nynějšího střetu. Ačkoliv Náhorní Karabach není možno již delší dobu považovat za klasický zamrzlý konflikt, ale spíše za konflikt nízké intenzity, tak intenzivní incident od roku 1994 zaznamenán nebyl. Ačkoliv je dosud situace velmi čerstvá a nepříliš přehledná, vzhledem k charakteru střetů a jeho lokaci je velmi pravděpodobné, že se jedná o ázerbájdžánskou agresi.
Jsou spory o Náhorní Karabach aktuálně významné i na poli mezinárodní politiky?
Samozřejmě, a to právě kvůli napjaté mezinárodní a regionální situaci. Ázerbájdžán je v daném konfliktu podporován Tureckem, které je navíc historickým nepřítelem pro Arménii a Armény jako národ, jelikož během první světové války osmanský předchůdce současného Turecka spáchal na Arménech učebnicovou genocidu, kterou ovšem dodnes odmítá uznat.
Rusko naopak v konfliktu podporuje Arménii, což je také stará historická politická vazba, byť není etnicky podmíněna jako u ázerbájdžánsko-tureckého spojenectví. A jak známo, v současné době došlo opětovně ke zvýšení napětí v historicky taktéž velmi komplikovaných rusko-tureckých vztazích. Podobná eskalace může přispět k prohloubení vzájemných bezpečnostních dilemat.
A je nutno si také uvědomit, že Rusko má v Arménii několik tisíc svých vojáků, a nedivil bych se, kdyby byli přítomni i na území Náhorního Karabachu, byť oficiálně tam samozřejmě nemají co dělat, protože dohoda o přítomnosti ruských sil v Arménii je vázána především na ochranu hranic s historickým protivníkem Tureckem.
Je nezbytné dodat, že Rusko dodává zbraně oběma stranám konfliktu. Nervózní ze situace je také Írán, který se obává například případné přítomnosti mezinárodních mírových sil přímo na své severní hranici nebo zvýšení napětí mezi miliony etnických Ázerbájdžánců, kteří obývají právě sever Íránu.
Může aktuální situace vyeskalovat až do podoby válečného konfliktu?
Já si dokážu představit v bezpečnostních otázkách úplně všechno. Tím spíše opětovnou válku o Náhorní Karabach, případně i širší regionální válečný konflikt. A nejnovější incident je svojí povahou a vojenskou kvalitou opravdu znepokojivý. Navíc Alijevův režim v Baku čelí ekonomickým problémům, a to ve velké míře hlavně kvůli propadu cen ropy, na jejímž vývozu stojí do značné míry ázerbájdžánská ekonomika a zdroj bohatství alijevského politicko-ekonomického klanu.
Paláce u Kaspiku se otřásajíCena ropy padá, Alijevovi poddaní reptají |
Alijevský režim je stále více nervózní a odvést pozornost od těchto vážných problémů reeskalací starého konfliktu je bohužel cesta, která se doslova nabízí. Mezinárodní společenství zaujme válka a na stále větší deficity demokracie v Ázerbájdžánu zapomene.
Domácí populace bude mít za viníka socioekonomických strastí „odvěké nepřátele“ Armény a nikoli špatnou ekonomickou politiku vlády. A také - každý opozičník se v době války stává „národním zrádcem“. Tento syžet dějiny velmi dobře znají a je historicky prověřený a osvědčený.
Je v současné situaci možné, aby obě strany konflikt vyřešily diplomaticky?
Oba aktéři jsou natolik zacykleni ve svých pozicích, že diplomatické řešení je možné, ale pouze pomocí soustředěného mezinárodního nátlaku. Především Ázerbájdžán by měl být jasně upozorněn, že podobné válečné avantýry mohou ještě více ohrozit jeho už tak dost oslabenou ekonomiku. Klíčový ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan by se díky horké válce mohl stát velice rychle nespolehlivým produktovodem, pokud by dokonce nebyl vyřazen díky vojenským akcím zcela z provozu.
Ázerbájdžán by zcela ztratil jakous takous pověst spolehlivého partnera. Tím spíše, když onu vojenskou eskalaci sám rozpoutal. Případný tlak na Arménii by byl jednodušší v tom smyslu, jelikož je mnohem více ekonomicky i zbrojně závislá na jednom aktérovi – Rusku.
Jaká je podle vás pravděpodobnost, že by se do konfliktu vložilo mezinárodní společenství?
Je samozřejmě naprosto jasné, že se mezinárodní společenství do konfliktu vloží. Ostatně už tak činí. Ruský prezident Vladimir Putin vyzval obě strany ke složení zbraní, Írán reagoval výzvou k širšímu regionálnímu řešení problému.
Jaký je vůbec aktuální status Náhorního Karabachu?
Oficiálně je součástí Ázerbájdžánu, ale drtivá většina jeho území je od roku 1994 pod kontrolou arménských sil. Od roku 1930, kdy došlo k administrativním reformám v oblasti, se z ní z pohledu Jerevanu stala exkláva, protože ji vznik nového lačinského okresu Náhorní Karabach fyzicky od (sovětské) Arménie oddělil. Aby mohla vojensky takovou exklávu dlouhodobě vojensky udržet, obsadila arménská vojska i několik dalších čistě ázerbájdžánských okresů, které drží, respektive fakticky okupují dodnes.
Proč je Náhorní Karabach pro Arménii tak důležitý?
Kulturně, historicky, symbolicky, emocionálně. Jsou tam náboženské památky, které jsou pro arménskou variantu křesťanství velmi důležité, jako třeba klášter Gandzasar. Nicméně i pro ázerbájdžánskou společnost se jedná o historicky a kulturně cennou oblast, například díky historickému městu Šuši. Ostatně hádky a spory „kdo byl v oblasti dřív“ jsou integrální součástí obou národních narativů.
V Náhorním Karabachu vypukly boje, Jerevan i Baku hlásí těžké ztráty |
Je to jeden z mála konfliktů, který má skutečně především kulturně-historické a hodnotové příčiny. Takové konflikty jsou ovšem obtížněji řešitelné, než konflikty, které jsou vedeny z nějakých materiálních či ekonomických důvodů. Hodnoty, symboly a emoce jsou velmi subjektivní a nelze je jednoduše rozdělit nějakým kompromisem.
Je možné spory o Náhorní Karabach přirovnat k jiným konfliktům o „sporná území“, například situaci ohledně Krymu?
Ne příliš. Náhorní Karabach není například příliš strategicky exponované území, jako je třeba Krym. I Abcházie či Čečensko mají z geopolitického či geoekonomického hlediska exponovanější pozici. Je specifický díky tomu, že se jednalo o typický projev machiavellistické bolševické kvazikoloniální národnostní politiky, kdy se nerespektovalo demografické rozmístnění etnik, byť je nutno dodat, že to na Kavkaze nebylo a není vůbec jednoduché díky promíšenosti jednotlivých národů.
Je také fakt, že administrativní celky bolševici na Kavkaze vytvořili takovým způsobem, že etničtí Arméni mohli takovou politiku vcelku oprávněně vnímat jako protiarménskou, když oblasti, kde demograficky naprosto dominovali, byly přiřknuty jiným svazovým celkům než Arménii. Na druhou stranu v 19. století byla carská národnostní politika zase spíše proarménská, což již odráželo ony „nábožensko-(etnicko)-civilizační“ spojenecké linie Rusko plus Arménie a Turecko (Osmané) plus Ázerbájdžán.
Ten konflikt je zkrátka nesmírně složitý, a to jsem ještě zcela vynechal například historickou roli Persie a socioekonomická specifika obou etnik v moderní éře.
