Víte, jaký je největší paradox San Rema? Jedná se sice o nejdelší závod v cyklistickém kalendáři, ale často se rozhoduje v posledních pěti minutách...
Za posledních deset let se vítězný útok zrodil nejdál 7,3 kilometrů před cílem. To bylo roku 2012, kdy na téhle metě zaútočil Vincenzo Nibali, ke kterému se přidal pozdější vítěz Simon Gerrans.
Jinak šlo o hromadný finiš nebo finiš menší skupiny, která se ale od hlavního pole oddělila později než zmíněný Nibali.
Ptáte se, proč sledovat celý závod, když se stejně rozhoduje až v posledních pěti minutách? Jednoduše: co kdyby?
Italská loterie
Vůbec první ročník La Primavery, jak se závodu taky přezdívá, se uskutečnil v roce 1907. Tehdy to byla útrpná jedenáctihodinová pouť, kterou vyhrál Lucien Petit-Breton. O pár měsíců později slavil i žlutý trikot na Tour de France.
Od té doby se konalo dalších 106. ročníků, jen v letech 1916, 1944 a 1945 se v Itálii nejelo.
Letos na cyklisty čeká ten sto sedmý. Ano, San Remo postrádá kostky Paříž-Roubaix a kopce Lutych-Bastogne-Lutych, ale to všechno dohání svou délkou. 291 kilometrů!
Na těch posledních dvaceti čekají dvě kratší stoupání – nejprve Cipressa a 5,5 kilometrů před cílem Poggio. Právě tady v roce 2008 zaútočil Fabian Cancellara a do cíle na via Romu dorazil úplně sám.
To je mimochodem sen každého cyklisty. Zvednout ruce nad hlavu tam, kde sedmkrát zvítězil Eddy Merckx – poprvé už ve dvaceti. „Ale mi by se líbilo, kdyby se ještě přidalo stoupání Manie a možná i Pompeiana. Pak by to bylo obtížnější pro sprintery,“ říká Peter Sagan.
I tak je San Remo asi nejhůř odhadnutelná klasika. „Podle mě jde o nejmíň předvídatelný závod v roce. Loterie,“ říká Fabian Cancellara. Do cíle může dojet větší, menší skupina, nebo v ojedinělých případech i sám jednotlivec – proto je San Remo tak těžké vyhrát. „Podle mě je dokonce nejtěžší ho vyhrát,“ přidává Zdeněk Štybar.
Velkou roli hraje na San Remu taky počasí. Jen si vzpomeňte, jak před třemi roky cyklisté nasedali do autobusů a přejížděli v nich přes kopec Turchino. Následující dva roky zase cyklisty skrápěl déšť. Ne nadarmo se říká, že tady je počasí ze všech pěti monumentů vždycky nejhorší.
I letos se zdálo, že na bezmála tří set kilometrové trase na cyklisty nečeká nic příjemného. Vždyť minulý týden na závodech Paříž-Nice i Tirreno-Adriatico byli pořadatelé nuceni rušit etapy kvůli sněhu.
Ale na sobotu má být slunečno a čtrnáct stupňů. Tak snad předpověď vyjde.
Kdo taky pojedeAg2r: Bakelants |
Tři Češi na startu
Největší českou nadějí bude v sobotu Zdeněk Štybar. Předloni zde dojel sedmý, když neměl ve spurtu dost místa, loni ho zbrzdil pád při sjezdu z Poggia.
Aktuálně má za sebou zajímavou a úspěšnou pouť na etapovém Tirrenu, kde do poslední etapy bojoval o celkové prvenství. Ukázal, že formu má před jeho hlavní částí sezony hodně slušnou a na San Remu by měl být jedním ze dvou lídrů. „Ale máme zase spoustu karet. Je tam Tom Boonen, Matteo Trentin, kteří by v závěru taky měli být. Lídři bychom ale měli být já s Fernandem Gaviriou,“ upřesňuje třicetiletý cyklista.
Kromě něj se v Itálii ukáže i Roman Kreuziger - jakožto podpora pro Petera Sagana. Ten se může stát prvním cyklistou od roku 1983, komu se Primavera povede vyhrát v dresu mistra světa. „Ale tím dresem se nic nemění, až na to, že je pro mě čest ho vozit. Ale jinak? Nikdo vám žádný dárek nedá, nikdo vás nenechá ujet,“ ví Sagan.
Za Boru-Argon bude tradičně na startu Jan Bárta, který se určitě bude chtít ukázat v úniku stejně jako v propršeném předloňském ročníku.
Bez obhájce a dalších velkých es
Obhajovat prvenství nebude kvůli pádu ze začátku sezony John Degenkolb. Ten se stále zotavuje ze zranění způsobených v lednové srážce s autem, ze které vyvázl se zlomenou rukou a několika prsty.
„Byl to velký šok, proto potřebuju čas na regeneraci,“ přiznal. „Zatím nemůžu slíbit, kdy se k závodění vrátím, ale snad to bude tak za 8 až deset týdnů. Rád bych se podíval na Tour de France.“
Kromě Degenkolba budou chybět i dvě spurtérské hvězdy – André Greipel a Marcel Kittel. A kvůli nemoci se v Itálii neukáže ani Philippe Gilbert.
TŘI RYCHLÍCI. Kristoff, Sagan a Matthews. Bude se jeden z nich radovat?
Kdo je největší favorit?
„Může vyhrát až dvacet cyklistů,“ tvrdí vítěz z roku 2003 Paolo Bettini.
Podle sázkových kanceláří má největší šanci na výhru Nor Alexandr Kristoff – u Fortuny má na vítězství kurz 5:1, u bwinu je to 4,25:1. Předloňský vítěz zahájil sezonu fantasticky, když v prvních dvou etapových závodech posbíral pět triumfů. Pokud dojede v přední skupině na posledních pár set metrů, asi ho nikdo nezastaví.
Skvělou formu na Paří-Nice prokázal i Michael Matthews, kde vyhrál prolog a jeden hromadný dojezd, nebezpeční budou určitě i zmínění Sagan s mladým Kolumbijcem Gaviriou z Ettixu. Útok na Poggiu můžeme určitě čekat i od Nibaliho nebo van Avermaeta.
A při své derniéře se určitě bude chtít ukázat i starý lišák Cancellara. „Bude to pro mě emotivní,“ ví sám. Po vítězné časovce na Tirrenu vyprávěl, jak se mu celý týden jezdilo špatně. Jak to bude vypadat, jestli se mu v sobotu pojede dobře?