Paní Katherine v poslední březnový den roku 1928 štípala dříví na dvorku farmy v kanadské provincii Saskatchewan. Přistěhovala se ze Stuttgartu, kde pomáhala dědovi, jenž vyráběl rakve.
Teď v osadě Floral, daleko od civilizace, pocítila porodní bolesti. Na kamnech ohřála vodu, ulehla do postele a přivedla na svět Gordona, své šesté dítě. Přestřihla pupeční šňůru a čekala, až muž Albert přijde z práce.
KANADSKÉ LEGENDY. Gordie Howe, Wayne Gretzky a Mario Lemieux (zleva) při natáčení reklamy na NHL.
Z drsného kraje a nevlídného podnebí vzešel Gordie Howe, Mr. Hockey, legendární útočník, který ještě ve dvaapadesáti hrál NHL.
Právě jeho minulý týden dohnal v historickém bodování Jaromír Jágr, český pan Hokej. On ovšem ohromující součet 1 850 ještě vylepší. Už po pondělním utkání s Bostonem je na čísle 1 851.
Howeův příběh se v lecčems podobá tomu Jágrovu, třebaže jejich data a místa narození dělí téměř 44 let a více než 7 300 kilometrů.
Posilovna? Míchačka i vojtěška
Oba zdědili po otcích statnou postavu, oba se vděčně drželi jejich rad.
Albert Howe živil sebe i své nejbližší jako farmář, lovec a zedník. V jeho těle nevězela útlocitná dušička. Synkovi odmalička vštěpoval: „Nedej si od ostatních nic líbit, jinak ti budou ubližovat pořád.“
Gordie byl spíš plachý kluk, později všímavý manžel a milující táta. Při hře se však řídil Albertovými slovy. „Kdykoliv jsem jel do rohu pro puk, vždycky jsem měl jeho větu někde uloženou v hlavě.“
Jaromír Jágr slaví svůj 1 851. bod v NHL, díky kterému se stal třetím nejproduktivnějším hokejistou v historii NHL
I sokové, kteří ho uctívali, třeba Bobby Orr, poznali tvrdost jeho loktů. Mezi mantinely neznal slitování. Naskytla-li se šance porvat se, využil ji. To Jágr je vedle něho úplný pacifista. Málokdy se přimíchá do strkanic. Když už se musel prát, použil svůj oblíbený chvat zvaný kravata.
Také on si ovšem pamatuje, co mu Jaromír senior opakoval: „Nepřestávej bruslit. Drž hokejku pořád na ledě. Tlač se před bránu, odtamtud padají góly.“
A zatímco Howe proslul svými lokty coby útočnými zbraněmi, Jágr používá jako štít jinou část těla. Zadek. Vytrčí ho na napadajícího soupeře a báječně si tak pokryje puk.
Ty dva spojuje takřka nadpřirozená síla, kterou oba čerpali, už když v dětství pomáhali doma.
Howeovi se s devítidenním Gordiem přesunuli ze Zapadákova Floralu do města Saskatoonu. Žili ale ve čtvrti, kde netekla voda. Museli si ji nosit od veřejného kohoutku.
„Vláčel jsem plná vědra do kopce, nohy se mi bořily do písčité půdy,“ líčí Howe v životopise Mr. Hockey, My Story. „Nebyla to legrace, ale časem se ukázalo, že díky té dřině jsem byl stabilnější na bruslích.“
LEGENDA S ČÍSLEM 9. Zatímco Jágr proslavil číslo 68, k Howeovi patřila devítka. Třeba rekordman Gretzky na počest svého idolu nosil číslo 99. Howe hrával s výškou 183 cm a váhou zhruba 93 kg. Obdivován byl hlavně pro všestrannost. Vžil se termín Howeův hattrick (gól, asistence a bitka v jednom utkání), ačkoliv on sám zaznamenal jen dva takové zápasy.
Posléze se junior připojil k tátovi na stavbě. Házel písek lopatou do míchačky, tahal pytle s cementem.
Jágr vyrůstal na statku v Hnidousích na kraji Kladna a pravidelně se podílel na obstarávání hospodářství. Krmil býky, oháněl se vidlemi na poli. Den před ligovou premiérou v kladenském áčku sklízel skoro do půlnoci vojtěšku. „Končily žně, nikoho nezajímalo, že mě čeká první zápas. Byly důležitější věci,“ psal v knize Z Kladna do Ameriky.
Mohutné figury obalené svaly prodloužily kariéru oběma forvardům. Stejně jako oddanost povolání.
„Kdyby vážili 80 kilo, jistě by tak dlouho nehráli,“ řekl floridskému listu Sun-Sentinel bývalý skvělý bek a nyní komentátor Denis Potvin. „Bůh je ušetřil osudových zranění. Ty dva hlavně pojí láska k hokeji. Málokdo dokáže takhle skloubit předpoklady a vztah ke hře.“
Přežil díky díře do lebky
Sanitka se řítila detroitskými ulicemi, pacientovi se chtělo zvracet v každé zatáčce. Měl dojem, že kamsi padá, pokoušely se o něho mdloby.
Howe versus Jágr● Gordie Howe, Kanaďan, 87 let Proslavil číslo 9. ● Jaromír Jágr, Čech, 44 let Kultovní se stala osmašedesátka, kterou nosí na dresu. Oba borci mohli sbírat další stovky bodů, kdyby v NHL setrvali celou kariéru. Oba v ní váleli hlavně v érách, kdy nepadalo moc gólů. Howe potkal málo soků z Evropy, v lize ale po většinu jeho kariéry bylo jen šest týmů, v nichž byla koncentrovaná veškerá zámořská kvalita. V Detroitu vydělával Howe od pěti do 100 tisíc dolarů. Jágr bral od 150 tisíc do 11,5 milionu. |
Tři dny zbývaly do Howeových 21. narozenin. Jeho život visel na vlásku. Stačilo málo a Potvin by nikdy nepronesl zmíněný výrok týkající se štěstí a vážných úrazů.
Po nárazu do hrazení v utkání play-off s Torontem utrpěl Howe jednu ze svých 14 zlomenin nosu a frakturu lícní kosti. Měl pošramocené oko, těžký otřes mozku. Krvácení a sílící nitrolebeční tlak přiměl lékaře k naléhavé operaci. Nástrojem připomínajícím vývrtku mu vyráběli díru do lebky.
„Bylo jedna ráno, zákrok trval hodinu a půl, nikomu bych ho nepřál,“ stojí v Howeově autobiografii. „Vnímal jsem ten pres, slyšel zvuky a hlavně doufal, že doktoři vědí, kdy mají s hloubením otvoru přestat. Ani po operaci jsem nesměl usnout. Pro jistotu mě každou chvíli píchali jehlou do chodidla.“
Howe se záhy zotavil. Na jeho zdravotní kartě se však objevilo o dost víc záznamů než na té Jágrově. Mohl za to jeho dravý styl a chabá výstroj.
České křídlo několikrát přibrzdila pochroumaná třísla, spravovali mu rameno, nedávno ztratil další zuby.
Howeovi ale šili jen ve tváři otevřené rány nejméně 300 stehy. Jedna střela bombarďáka Bobbyho Hulla mu přes holenní chránič rozsekla nohu až na kost, další mu přerazila palec. Chronické potíže s úlomky kostí v zápěstí jej ve 43 letech postrčily k prvnímu odchodu do penze.
Stejně jako Jágr opustil NHL a později se do ní vrátil. Klub Red Wings, jemuž byl věrný 25 sezon, ho na přelomu 60. a 70. let zklamal hned dvakrát.
Nejdřív velebený veterán s rozčarováním zjistil, že s výdělkem 45 tisíc dolarů není nejlépe placenou hvězdou soutěže. A že není ani nejlépe placeným mužem na detroitské soupisce (tehdy se ještě gáže nezveřejňovaly). Nakvašeně zažádal o zvýšení na 100 tisíc, které jeho šéfové okamžitě odkývali. „Pochopil jsem, jak mě obírali. Měl jsem si říct rovnou o 150 tisíc,“ vyčítal si.
Gordie Howe, hokejová modla. Kde se zjeví, tam se mu tleská.
Podruhé ho zaplavila hořkost, když jej coby důchodce zaměstnali ve vedení Wings, jenže používali ho pouze jako živého reklamního panáka, kterého posílali na bankety a vystavovali při ceremoniálech.
Není proto divu, že se o dva roky později nechal zlákat do konkurenční ligy WHA, kde za Houston nastoupil se svými potomky Martym a Markem.
Rodinná pouta pro něj znamenala hodně. Dokonce víc než hokej.
58 let, jedna žena
Odmalička překonával protivenství s úžasnou zarputilostí. Dějiny mu připravily víc překážek než Jágrovi.
V časech Velké hospodářské krize v nuzném domě spal v ponožkách, neboť v noci kamna zhasla a v pokoji se rozhostil chlad. Když se otci v práci nevedlo, dostával Gordie a jeho osm sourozenců třikrát denně ovesnou kaši. Sprchovali se hlavně ve škole. Pili mléko z prášku. „Kdo ho neochutnal, ať je rád,“ tvrdí.
Bídná výživa asi přispěla k jeho potížím s páteří. Musel cvičit, aby posílil svaly a záda si narovnal. Zřejmě trpěl dyslexií, ve škole zaostával, takže se mu děti posmívaly. O první brusle, samozřejmě obnošené, se přetahoval se sestrou.
Na soustředění nováčků v Detroitu přespával s ostatními na vojenských lehátkách v aréně Olympia, kde se to hemžilo krysami. Zelenáči je tloukli holemi, leč válku s hlodavci nemohli vyhrát.
Jaký je bojovník, předvádí Howe stále. Vzepjal se po mrtvici, pomohla mu léčba kmenovými buňkami. Koncem měsíce mu bude 88 let. Až dojemně o něj střídavě pečují všichni čtyři potomci, které vychoval s milovanou chotí Colleen (zemřela v březnu 2009).
Gordie Howe a jeho rodina, manželka Colleen a synové Marty a Mark.
Zatímco dosud bezdětný Jágr střídá modelky a televizní moderátorky, Howe si 58 let vystačil s jednou ženou. Poznal ji ve třiadvaceti v bowlingové herně v Detroitu. Hned se mu líbila, dlouho se odvažoval pozvat ji na rande. Psali si romantické dopisy, jezdila s ním na ryby, dělala mu manažerku.
„Vážím si každého vítězství ve Stanley Cupu, ale pět nejšťastnějších dnů v mém životě se týká svatby a narození našich dětí,“ tvrdí Howe ve své knize. „Hokeji vděčím za spoustu věcí. Ale považuju se v první řadě za rodinný typ a až ve druhé za sportovního profíka.“
