Je mu teprve dvaadvacet, ale už bude velet i zkušeným mazákům. Lukáš Pokorný povede fotbalisty Liberce do jara jako kapitán. Vyšel vítězně z hlasování hráčů na soustředění v Turecku.
„Překvapilo mě to, spíš jsem čekal, že bude kapitánem Marek Bakoš a já mu budu dělat zástupce. Ale dopadlo to naopak. A nové role se nebojím,“ říká vysoký stoper. Pokorný bude prvním odchovancem klubu na místě kapitána v liberecké ligové historii.
Jak se cítíte jako nový kapitán?
Věřím, že to zvládnu. Dá se říct, že mám vůdčí povahu, dělal jsem kapitána v juniorce i žácích, takže doufám, že Davida Pavelku nahradím. I když Pavlas byl jen jeden, všichni v kabině jsme ho měli rádi.
Překvapilo vás, že jste vyhrál hráčské volby?
Trošku jo. Když trenéři oznámil výsledky a řekli, že Baky (útočník Bakoš) bude asistentem, tak jsem jen seděl a přemýšlel, jestli je to fakt pravda a kapitánem budu já. Pro mě je to splněný sen, ve Slovanu jsem odmalička.
Víte, že jste prvním odchovancem v ligové historii, který se stal v Liberci kapitánem?
To jsem nevěděl, ale je to krásný pocit. Kdyby mi to někdo řekl před deseti patnácti lety, kdy jsem U Nisy začínal s fotbalem, tak bych mu určitě nevěřil. Byl to takový strop, na který jsme všichni koukali. Je mi teprve dvaadvacet, tak uvidíme, jak to půjde. Snad se toho zhostím dobře.
V čem se vám změní fotbalový život?
Určitě budu mít větší slovo v kabině, budu víc mluvit s trenéry a častěji chodit za vámi novináři. Moje pozice bude silnější, ale já jsem se snažil být takový už celý podzim. No a po Pavlasovi jsem převzal i funkci pokladníka, takže peníze budu mít taky u sebe.
Jste hodně mladý kapitán. Jaké to bude peskovat starší kolegy?
No, na Bakyho si zas tolik otevírat pusu nebudu. Ale nebojím se toho. Když uvidím, že něco nebude dělat pořádně, klidně ho taky seřvu. Ale to se fakt nestane, on je stoprocentní profesionál.
Jste připraven na to, že když se nebude dařit, budete mít ke spoluhráčům promluvy?
To záleží na situaci. Nemůže to být uměle vytvořené, protože kluci to pak poznají. Kabina je hrozně vnímavá a kdyby něco nebylo upřímné, tak to nevezme. Takže se budu snažit, aby moje případné promluvy byly od srdce a aby sedly, jak se říká, jako zadek na hrnec.
Jak na vaši volbu reagovali spoluhráči?
Od té doby mi neřekli jinak než kápo. Trošku mě pošťuchují, ale všichni mi gratulovali. Reakce byly pozitivní.
A co říkali vaši nejbližší?
Mamka to obrečela, ona je citlivá. Ale celá moje rodina všechno kolem fotbalu hodně prožívá, všichni jsou z Liberce a sledují to.
Přitom vloni v létě jste vypadl ze sestavy a nevypadalo to s vámi růžově...
Bylo to dost těžké. Poslední dva roky jsem měl přípravy takové všelijaké a v prvním kole jsem nehrával. To samé se stalo i před půl rokem. Mohl jsem si vybrat: buď odejít jinam, nebo se s tím tady porvat. A vybral jsem si druhou variantu.
Bylo to vážně tak daleko, že jste uvažoval o odchodu?
Vyhráli jsme pohár, zachránili ligu a já si myslel, že už mám v týmu nějakou pozici. Jenže pak se to změnilo: přišla spousta nových hráčů i nový trenér a já viděl, že v jeho představách moc nefunguju. Samozřejmě jsem chtěl hrát. Sedli jsme si s rodinou a řekli si, že to musím překousnout. Vydržel jsem a týden na to jsem zase hrál, takže za to děkuju.
Teď když jste kapitánem, asi místo v sestavě budete mít jistější, ne?
To je pravda. Trenér bude mít těžší mě z ní vynechat. (směje se)
Z Liberce v zimě odešli reprezentanti Šural a Pavelka. Jak vidíte ambice týmu pro jaro?
Přišli jsme o dva nejlepší hráče, takže to bude těžké, ale já věřím, že máme kádr na to, abychom to zvládli. Příprava byla hlavně zkraje ledna náročná, ale všichni jsme zdraví a plní odhodlání zopakovat úspěšné výkony z podzimu. Upletli jsme si na sebe docela bič.
