Čím je starší, tím je rychlejší ve sprintech a na středních tratích. „Asi mě začaly bavit,“ zasměje se 28letá žena.
Jistě, na dlouhých tratích dál vládne.
Vyhrála 3 000 metrů v Calgary a v pátek i 5 000 metrů v Salt Lake City. K osobním rekordům se však na těchto distancích jen přibližuje.
Zato v cíli sobotní patnáctistovky nadšeně vymrští ruce nad hlavu. Konečně! Na tabuli září 1:53,44. Poprvé v životě zajela tuto trať pod 1:54. Český rekord vylepšila během týdne už podruhé. A opět je třetí.
Navrch překonává svá maxima také v B-divizi na sprinterské tisícovce. V neděli ji v Salt Lake City na 4. místě „béčka“ dělilo jediné místo od postupu do prestižního „áčka“.
Kde se to v ní bere?
Sama uvažuje, že jí mohly pomoci tréninky s polským sparingpartnerem i letní příprava na kole. Připadá si silnější, výbušnější. Před sezonou měla nejrychlejší rozběh na patnáctistovce za 26,4, nyní zvládla úvodních 300 metrů už dvakrát za 26,0.
„Na startu kratších tratí nejsem ani tolik nervózní jako na trojce nebo na pětce. Také to mi pomáhá.“
Základním stavebním kamenem jejího zrychlení je však zdraví. V posledních letech až příliš často řešila problémy s kotníky, stehenním svalem, s bolestmi zad. „Proto jsme nemohli trénovat starty a rychlé sprinterské rozběhy,“ říká kouč Petr Novák. „Pořád jí něco haprovalo. Nesměli jsme tělo přemáhat, protože pak by nastal problém při závodě.“
Až letos byla přes léto zdravá. V tréninku víc posilovali, dělali odrazová cvičení, vylepšovali techniku. „A všem teď ukazuje, že se má ještě kam zlepšovat,“ tvrdí kouč.
Na světě jsou nyní pouze dvě lepší rychlobruslařky na trati 1 500 metrů. Duo Američanek jako by ji jezdilo v jiné dimenzi. Před týdnem překonala světový rekord Boweová. Nyní Richardsonová jeho hodnotu stlačila o dalších 74 setin (!) až na 1:50,79. Ta čísla berou dech.
„Přitom patnáctistovka je matkou všech tratí,“ velebí Richardsonovou její kouč Jillert Anema.
„Ty dvě jsou někde úplně jinde. Richardsonová se rozbíhá skoro tak rychle jako chlapi. Ten její rekord je neuvěřitelný,“ povídá Sáblíková a s Nizozemkou Jolingovou vtipkují: „Možná jen kdybychom proti ní jely týmový sprint a po každém kole se střídaly v tahání tempa, tak bychom měly šanci.“
Nicméně Novák je přesvědčen, že rezervy jeho svěřenkyně stále má. „Limituje nás, že nemáme vlastní ovál,“ připomene věčný handicap. „Nemůžeme jít na trénink, postavit si tam v zatáčce špunty a pak trénovat nájezdy a jízdu těsně u nich, tak jako to dělají doma Američanky.“
Nyní v zámoří jeho svěřenkyně prodala vše, co právě umí. „Poslední kolo na patnáctistovce bylo na morál,“ říkala. I proto ji kouč odhlásil z hromadného závodu. „Už toho má docela dost. A my tu máme splněno. Nad očekávání.“
