„Baví mě dávat věcem duši, vytvářet ze zdánlivě podřadných a často jen praktických objektů naše hodnotné partnery. Objekty s duší nás oslovují a provokují k reakci: můžeme je nesnášet, odsoudit nebo obdivovat, milovat či se jich zmocnit. Mohou se stát doprovodem našeho každodenního i svátečního života,” popisuje výstavu Bořek Šípek, který bojuje s rakovinou slinivky.
Na výstavě s téměř dvěma stovkami exponátů (hned při zahájení se však rozbily tři vázy, což designér komentoval s úsměvem: „Když se měly rozbít, tak kdy jindy než teď...“) se objevily nejen artefakty ze skla, ale také třeba série dýhovaného intarzovaného nábytku, kde se autor inspiroval řeckou a aboridžinskou mytologií (Aboridžinci jsou původní obyvatelé Austrálie).
Zatímco pro českou veřejnost je Bořek Šípek především sklářským výtvarníkem milujícím opulentní české baroko či hradním architektem z dob prezidenta Václava Havla, svět jej uznává také jako vynikajícího designéra a architekta. Zejména v Asii včetně Japonska má celou řadu obdivovatelů, lidé jej zde poznávají a zdraví i na ulici. V Japonsku navrhl operu v Kjótu, v Tokiu pomohl realizovat obchodní dům Ginza.
I proto mu například čínský developer svěřil bez výběrového řízení návrh obřího nákupního a zábavního komplexu v jihočínském městě Fo-šan nedaleko Kantonu. Komplex za téměř pět miliard má být dokončený do roku 2016.
Sklo mezi závoji
Atraktivní výstava v Tančícím domě prezentuje širokou škálu Šípkova záběru, od jeho typických váz (včetně známé vázy „Neuchopitelný šípek“, kterou ovšem navrhl Václav Havel v roce 2004) přes skleněné objekty, svítidla či skleněné stromy až po stoly, židle, křesla, pohovky, knihovny nebo kabinety ze dřeva a kovu. Nechybějí ani drobné skleněné solitéry, šálky a sklenice.
Některé z vystavených exponátů jsou prodejné, část je ze soukromého vlastnictví designéra, další zapůjčili jeho přátelé i zákazníci. Výstava v Galerii Art Salon S v druhém podlaží Tančícího domu potrvá do 28. února 2016.
Prof. Dr. Ing. arch. Bořek Šípek*16. 6. 1949 v Praze V roce 1983 přesídlil do Nizozemska a v Amsterdamu založil vlastní architektonické a designové studio Alterego. Jeho výrazný rukopis se objevil například při návrhu Muzea moderního umění v Den Bosch v Nizozemsku, opery v japonském Kjótu nebo obchodním domě Ginza v Tokiu. Navrhl také pavilon automobilky Škoda v německém Wolfsburgu. Pro Karla Lagerfelda navrhl takzvanou Bibli butiků, podle níž vznikla celá řada obchodů toho návrháře haute couture, který ho označil za "génia designu". V roce 1990 se vrátil do Prahy, byl jmenován profesorem architektury a designu na VŠUP, v letech 1992 až 2002 působil jako hlavní architekt správy Pražského hradu. Jeho návrhy využívají nejen italské značky (Driade, Alessi a jiné)i další světové firmy: Leitner Interier Designer, Vitra, Rosenthal, Sèvres, Editions Steltman nebo Franz Wittmann Möbelwerkstätten. Je držitelem řady prestižních ocenění. V roce 1983 získal německou Cenu za architekturu, v roce 1989 nizozemské ocenění "Kho Liang le Prize" za design, v roce 1991 titul Rytíř umění a literatury Francouzské republiky a v roce 1993 Cenu za užité umění a architekturu prince Bernharda. Jeho práce najdete v řadě světových galerií a muzeí, v New Yorku, Paříži, Amsterdamu, Tokiu, Šanghaji, Bejrútu, Londýně, Soulu či Bangkoku i v soukromých sbírkách. Vlastní je třeba Mick Jagger, Bob Dylan, Karl Lagerfeld, Jean Paul Gautier a další. Jako profesor působil na VŠUP v Praze i na Vysoké škole užitých umění ve Vídni. V posledních letech byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, kde založil zcela nový studijní obor "Environmental Design". V roce 1991 založil s přáteli sklářskou firmu AJETO, na jaře roku 2012 si otevřel v Novém Boru vlastní sklárnu - Studio Anežka. V roce 2015 mu byla diagnostikována rakovina slinivky, léčí se ve Španělsku, kde podstupuje experimentální léčbu. |