„O to nejde, makali jsme jako tým. A vítězství jsme už moc potřebovali,“ oddechl si zkušený gólman.
Bylo těžší vychytat zblízka Jungra, nebo hlavičku Dvořáka?
Nebylo to nic zase tak těžkého. Při té střele si míč zpracoval, já zmenšil úhel. Jsem velký a trefilo mě to. Měl jsem štěstí, jak jsem měl při jesličkách smůlu, kdy mě to netrefilo.
V závěru vás Jihlava mačkala...
Tak je to vždy, když vedete 2:0 a dostanete gól. Srazí vás do kolen, soupeře povzbudí. Ale ukázali jsme, že jsme dobrá parta. Bojovali jsme jeden za druhého až do konce. Důležité tři body. Jestli hra nevypadala dobře, je jedno. Jsme šťastní za tři body, které nás možná odpíchnou do lepších výsledků do budoucna.
Na tom máte lví podíl.
Nemyslím si, bylo nás na hřišti jedenáct. Dostal jsem gól mezi nohy, to vždy gólmana mrzí. Dostal jsem na konci zápasu kuráž, že vedeme 2:1 a patřím ke zkušenějším, tak jsem si říkal, že je třeba balon podržet, když byl vysoký míč. A to se nám podařilo, uklidnili jsme to.
V závěru jste sebral míč z hlavy i brankáři Hanušovi, který se předtím do nebezpečné hlavičky dostal. Zatrnulo vám?
Je to nepříjemné, nevím, proč tam brankář zůstane vždy volný, nějak se to k němu odrazilo. Při troše štěstí mohl dát gól a mrzelo by nás to.
Nelákalo vás pak založit rychlý protiútok do opuštěné branky? Nebo jste chtěl raději šetřit čas?
Potom jsem už chtěl radši trošku zdržovat, abychom to uhráli.
Dá vám první výhra více klidu?
My nehráli špatně, akorát jsme neměli body. Teď jsme si řekli, že chceme tři body, i kdyby hra nebyla pěkná. Šli jsme za tím od první minuty. Jihlavu jsme do šancí nepustili, až na závěr. Odmakali jsme to, můžeme být spokojení.
