Nejmladší chebské sídliště na Zlatém vrchu se mění. Jiné jsou chodníky, schodiště i silnice, vyrostly tu nové autobusové zastávky i popelnicová stání. Na úpravy za 21 milionů korun čerpali Chebští dotaci 16,5 milionu z ROP Severozápad.
Nejpalčivější problém se však nákladnou revitalizací vyřešit nepodařilo. Sídlišti chybí parkovací místa. Vedení radnice argumentuje tím, že není prostor, kde by bylo možné další automobilová stání vybudovat. Řešením by mohl být parkovací dům.
Když v roce 1985 začalo na jedné z nejkrásnějších lokalit ve městě vyrůstat sídliště, málokdo tušil, že se areál bude od samotného počátku potýkat s problémy. Důvod? Kumulace velkého množství lidí na malém prostoru.
Kamenem úrazu je i to, že předimenzované sídliště vzniklo v poměrně příkrém svahu. „Představitelé města byli tehdy postaveni před hotovou věc. Jsou potřeba byty, bude se zahušťovat. Nesouhlasíte? Tak si vyberte. Buď tu bude stát sídliště v této podobě, nebo nebude stát vůbec,“ přibližuje zákulisí tehdejší bytové politiky chebský místostarosta Pavel Hojda.
Nikdo tehdy nemohl tušit, že za pár let bude mít auto každá rodina a že v megalomansky navrženém sídlišti, kterému by v sousedství lesoparku slušela spíš skromnější podoba, budou chybět plochy třeba na víceúčelová hřiště nebo právě na parkoviště.
Parkovací místo jen pro každou třetí rodinu
Na více než 1 300 bytů tu bylo původně plánováno přibližně 450 parkovacích míst. Úpravy v minulých letech jejich počet zvýšily takřka dvojnásobně. Přesto to nestačí. Vzhledem k umístění sídliště ve svahu už ale jiné možnosti, kde by bylo možné parkoviště vybudovat, na Zlatém vrchu nejsou.
„Zaparkovat je k večeru o nervy. Auta stojí, kde se dá, často i ve vjezdech k domům nebo vedle popelnicových stání. Není se čemu divit. V rodinách jsou často dva, někdy i tři automobily,“ svěřuje se Jakub Kučera. „Někdy musím nechat vůz na přístupových cestách. Ale to potom trnu hrůzou, že se mi do něj někdo podívá.“
Město zvažovalo, že k parkování využije zchátralý objekt v sousedství školy. „Chtěli jsme z něj jednoduchým způsobem vybudovat parkovací dům,“ potvrzuje starosta Petr Navrátil. Statici ale plán zatrhli. Dům by takové zatížení neunesl.
„Doufali jsme, že to vyjde. Pro bývalý kulturní dům, který roky chátrá, by to znamenalo šanci na znovuvzkříšení. Zřejmě však nezbyde, než jej zbourat. Využití pro něj nemáme,“ dodává starosta.
Na místě zchátralé stavby, kterou čeká v příštích letech demolice, má být běžné parkoviště. To však velké množství vozů nepojme a obyvatelům trn z paty nevytrhne.
„Řešením by byl mohl být zcela nový parkovací dům,“ přitakává starosta. „Ale u takového projektu je nutné zajistit nejen stavbu, ale především jeho úspěšný provoz, aby se to vůbec vyplatilo. Je to poměrně nákladná záležitost. Pokud by s plánem přišel některý ze soukromých subjektů, město mu vyjde vstříc,“ ujišťuje starosta.
