Jistě, je lepší odehrát sezonu v patnácti, než aby ten šestnáctý zkrachoval během roku, jak se to stalo třeba Parmě v poslední sezoně italské ligy. „A to je Itálie, na rozdíl od nás, zemí fotbalových fanatiků,“ povídá Tomáš Bárta, ředitel českého profesionálního fotbalu.
Důvody českého odmítání postupu jsou uhádnutelné: „Všechno se odvíjí od peněz. Když jich máte dost, můžete jít výš. Když peníze dojdou, šupem letíte dolů,“ říká Miroslav Janků, generální manažer pražského Loko Vltavín, který si v minulé sezoně druhou ligu zkusil.
Kritéria pro druhou liguProblematická: Dají se řešit |
Není to zase tak dávno, co hrál klub na škváře I. A třídu. Když se mu před dvěma lety po triumfu ve třetí lize otevřela šance na posun mezi profesionální kluby, překvapivě po ní skočil. I když nepropadl, sestoupil. „Byl to pro nás historický úspěch. Říkal jsem, ať se nikam neženeme, ostatní to chtěli zkusit. V podstatě jsme ale byli smíření s tím, že můžeme hned sestoupit, což se stalo,“ pokračuje Janků.
Po této zkušenosti před pár dny Vltavín nabídku na postup ze sedmého místa odmítl. Stejně jako ostatní kluby ze třetí ligy, k historickému posunu výš se odvážil jen Vyšehrad. „Bylo to rychlé rozhodnutí. Druhá liga už stojí velké peníze. Kdyby je kluby měly, cpaly by se nahoru, jenže dnes každý obrací každou korunu,“ povídá Janků.
Pro představu: třetí liga se hraje s průměrným rozpočtem kolem 5 milionů korun, pro Fotbalovou národní ligu je potřeba aspoň 10, spíš 12 milionů. I tak si nemůžete moc vyskakovat. Násobně víc dáte do hráčů, cestování, ubytování, ale třeba i za odměny rozhodčím. Proto kluby nešly do extrémního rizika.
„To je pro nás absolutní sci-fi. Na A-tým ve třetí lize máme rozpočet nejvýš dva miliony. Sehnat za pár dní aspoň pětkrát tolik? Nereálné. Vůbec,“ říká Jaroslav Dolejš, manažer Štěchovic, městysu s necelými dvěma tisíci obyvatel, jimž byla druhá liga nabídnuta, ač skončily až desáté. „Když nám volali s nabídkou druhé ligy, nejdřív jsme to brali jako vtip. Po deseti minutách jsme volali zpátky, že nemáme zájem. Je to mimo naši realitu,“ usmívá se.
Ve druhé lize musí kluby splnit spoustu nekompromisních podmínek, které se týkají stadionu, počtu toalet, parametrů občerstvení, kabin pro hráče i rozhodčí. Manuál má desítky stránek a postupovou misi značně „komplikuje“.
Zatímco druhá liga netáhne, o třetí ligu je zájem. Sezona začne s dvaceti mužstvy! „Třetí liga je opravdu amatérská, druhá opravdu profesionální. Ve všem,“ srovnává Janků.
Třetí liga se dá hrát i na parkovišti...
S tím souhlasí i štěchovický kolega Dolejš. „Jeden vlivný funkcionář nám v nadsázce říkal: Třetí ligu můžete hrát i na parkovišti, ale s druhou ligou už máte problém. Chceme hrát doma, což by ve druhé lize absolutně nešlo.“
Vždyť i Vyšehrad si hledá azyl, klubů se stadiony, které splňují požadované parametry, je málo. „Ve třetí lize měl stadion pro druhou ligu jen Chomutov. A ten sestoupil do divize. My jsme tenkrát prošli horko těžko,“ přiznává Janků.
Absurdní situace kolem (ne)postupů ukázala, že by měl český fotbal tenhle problém začít vážně řešit. Možností je snížit počet účastníků v první a druhé lize, třeba v Rakousku a Švýcarsku hrají nejvyšší soutěže v deseti, i tam ale kluby občas bankrotují. Dalším návrhem je nechat první ligu v dnešní podobě a z druhé ligy udělat poloprofesionální soutěž. Dnes sice hráči musí mít profi smlouvy, ale je běžné, že u toho někteří chodí také do práce.
Dál je pak na zvážení reorganizovat i soutěže od třetí ligy níž. Vždyť ani kluby z některých krajských přeborů se neženou do divizí.
A bude (asi) hůř...
