První myšlenky na to, že by se USK Praha mohlo dočkat historického triumfu v Eurolize, ji prý napadly přibližně před dvěma měsíci.
„To za mnou na zájezdu přišel náš šéf (Ivan Zach) a říkal, že se mu v noci zdálo, že jsme vyhráli Euroligu. Ale to jsme měli ještě před sebou velmi těžké zápasy, a to, co říkám, bylo spíš ze žertu,“ vzpomíná Hejková: „Šli jsme krok za krokem, měli jsme velmi těžkou skupinu, do play-off jsme postupovali s hodně odřenýma ušima. Věřit na začátku sezony by bylo hodně troufalé.“
A přece se tenhle troufalý sen splnil. Hráčky USK jsou nejlepší v Evropě!
Byly výkony na Final Four maximem toho, čeho je tým schopen?
Útočně určitě ne, ale myslím, že některé věci, které jsme předvedli v obraně, mohou trenéři ukazovat svým svěřenkyním a říkat, že právě takhle se to má dělat. Holky šly na maximum svých fyzických i mentálních sil.
Vaše páté finále, váš pátý titul. Kam řadíte triumf s USK?
Nerada srovnávám, ale momentálně si to užívám, je to fantastické. Každý titul je úplně jiný, ale tenhle byl asi nejméně čekaný.
A vy asi nemáte ráda stříbro...
Asi ne. Nosím zlato, na stříbro mám alergii, nemohu nosit stříbrné šperky. Opravdu!
Od vašeho příchodu 2012 šel pražský klub pomalu nahoru, vy jste to nyní završila výhrou v Eurolize. Co se všechno za tu dobu změnilo?
Takže bych měla odejít? ... Je to sen, každý rok o stupínek výš. Mohli jsme si to tedy pošetřit a letos být ještě třetí - abychom měli kam stoupat i příští rok.
Když jste to nakousla, jak to plánujete příští rok?
Už po Vánocích jsme se dohodli, že zůstanu.
Vlevo kapitánka Ilona Burgrová s trofejí, vpravo stříhá síťku Danielle Robinsonová.
V klubech sbíráte euroligové tituly vždy po dvou. Jak to bude v Praze?
Uvidíme. Je to složité, protože každý úspěch přináší i starosti - hráčky začnou být cennější a začnou si říkat o větší peníze. A my nejsme tak bohatí jako Jekatěrinburg. Byla bych ráda, kdyby se nám to podařilo a dnešní výkon byl signálem pro sponzory, že se do nás vyplatí investovat.
Jak těžké bylo držet váš tým pohromadě, hlavně hvězdy ze zahraničí?
S vypětím všech sil. To by mělo říct vedení, protože situace dne není finančně nikde růžová. Ale jsem ráda, že si děvčata umí udělat takovou atmosféru, že je to baví. Jedna druhé pomůže, překonají i zlé časy. To, že jsou spolu déle, je velká devíza. Třeba v obraně už spolu mohou hrát po paměti a vědí, co která udělá.
Než se tým začal konsolidovat, musely osobnosti nejprve přijít. Bylo náročné nalákat velká jména typu Palauové či Petrovičové?
Kupodivu nešlo o nic složitého. Je dar, že jsme v Praze, která má své kouzlo. Když mluvíte o těchto dvou, tak ony nemají na krku míč, ale hlavu. A Praha jim nabízí hodně možností: nemusí pořád jen „basketbalovat“, mohou jít do divadla, na výstavu, na koncert... Myslím, že velkou roli v tomhle hrál i fakt, že jim tým dával šanci na úspěch; Laia říkala, že zůstane, ale musíme jít výš, protože ona chce vyhrávat.
Jak důležité bylo, že jste se triumf v Eurolize mohly utkat doma?
Je vždycky jednodušší, když mají hráčky svoji postel a své domácí mikroklima. Jsem zásady, že není třeba žádný hotel - lepší je, aby všechny hráčky byly doma, jedly ze svého talíře, spaly ve své posteli, používaly svoji koupelnu, měly vedle sebe své nejbližší. A to se nám vyplatilo.
