Václav Kadlec loni v Německu strádal, nenastupoval a jen trénoval. Že opravdu tvrdě, ukázal v pondělí po svém návratu do české ligy. Za Spartu naskočil v 53. minutě za stavu 1:1, Příbrami dal dva góly a významně se podílel na vítězství 4:1.
„Venca prokázal, proč sem přišel. Je to posila. Byli bychom rádi, kdyby to potvrzoval každý zápas,“ přeje si sparťanský kapitán David Lafata.
Jestli se Lafatovi přáníá splní, teprve ukážou další zápasy. U Kadlecových předchůdců se už může bilancovat. Jak si v minulosti někteří z nich vedli?
Pavel Kuka. Po šesti letech v Německu nastoupil k prvnímu zápasu až v 9. kole, v Příbrami dokonce dal gól, ale Slavia prohrála 1:2. Kvůli přestávce na olympiádu v Sydney se zápasy odkládaly, tenkrát dvaatřicetiletý Kuka tak mohl odehrát i tři duely předchozích kol, celkem tak stihl 25 zápasů a dal 14 branek. Jednoznačně úspěšný návrat. Jenže v dalším ročníku víc marodil než hrál, přesto v deseti utkáních vstřelil šest gólů.
Karel Poborský. První kolo v létě 2002, na Letnou dorazilo patnáct tisíc diváků, které v úvodu druhé půle rozjásal ten, na něhož se většina nejvíc těšila. Sparta vyhrála nad Teplicemi 1:0 a klubový šéf Košťál si mohl gratulovat. Poborský působil v cizině šest let, byl pořád ve vrcholné formě, přesto se rozhodl vrátit. Ač odcházel ze Slavie, pro pokračování kariéry v Česku zvolil Spartu.
Martin Frýdek. Když hrával ve Spartě, byl hvězdou ligy. Jenže po odchodu do zahraničí se v Leverkusenu ani v Duisburgu neprosadil, po dvou letech se vrátil a zkusil kariéru oživit v Teplicích. Ale to už se mu nepovedlo. Svůj první zápas po návratu nedohrál, v 71. minutě proti Opavě (1:1) byl střídán. Dvě sezony nastupoval celkem pravidelně, ale následující ročník ho Teplice uvolnily do Xaverova. Ligová kariéra Martina Frýdka skončila, ve dvaatřiceti.
Tomáš Necid. Dvanáct zápasů, tři góly a rychle zase pryč do ciziny. Pětadvacetiletý útočník loni na jaře toužil znovu nastartovat kariéru poté, co v CSKA Moskva nenastupoval. Jenže v utrápené Slavii, která jen shodou šťastných okolností nesestoupila, to fakt nešlo. Přitom před odchodem v prosinci 2008 dal Necid jen za podzim jedenáct gólů, tenkrát mu bylo teprve devatenáct. Nyní působí ve Zwolle.
Vladimír Šmicer. Během jedenácti let v zahraničí vyhrál Ligu mistrů i Pohár UEFA. Štěstí přinesl i Slavii, se Šmicerem v kádru (sestavě) poprvé v historii (2007) postoupila do Ligy mistrů, byť tehdy čtyřiatřicetiletý ofenzivní záložník často marodil a v odvetě rozhodujícího zápasu kvalifikace proti Ajaxu odstoupil už po třinácti minutách. Zdravotní potíže ho provázely dál, za dva roky odehrál jen 23 ligových zápasů. Tím nejvydařenějším bylo derby na podzim 2008, při výhře 4:1 na Letné dal dva góly.
Patrik Berger. Šmicerův dlouholetý parťák, dvojčata se jim přezdívalo. V zahraničí byl dokonce třináct let. V červnu 2008 se nečekaně vrátil a zamířil do Sparty, která ho vychovala, ale ještě jako dorostenec odešel do Slavie. Kvůli chatrnému zdraví nebyl jeho přínos pro tým velký, v první sezoně odehrál 21 ligových zápasů a dal šest branek. V následujícím ročníku zvládl jen dvě utkání a pak v pětatřiceti letech ukončil kariéru.
Václav Svěrkoš. Ze zahraničí se vracel dokonce dvakrát. Zatímco poprvé to pro Ostravu byla trefa, podruhé už Svěrkoš postrachem obránců nebyl. První návrat nastal v jeho třiadvaceti. Po čtyřech letech v Německu a Rakousku dal v prvních třech zápasech podzimu 2007 tři góly, do konce sezony jich přidal dalších dvanáct. Když se na podzim 2008 trefil sedmkrát, zamířil do Francie. Po dvou a půl letech byl zpátky, podzim 2011 měl ještě solidní, ale pak si vážně poranil koleno, později se s vedením Baníku rozhádal a s jeho kariérou to už nevypadá valně.
Marek Heinz. Do české ligy se ze zahraničí vracel dokonce třikrát. Povedený byl jen první návrat v pětadvaceti: za sezonu 2003/2004 devatenácti góly vystřílel titul Ostravě, byť do světa vyrazil z Olomouce. Poté šel z ciziny do Brna a naposled do Olomouce.
Milan Baroš. Ostravský odchovanec jako Svěrkoš, také Baroš se do Baníku vrátil dvakrát. Za jaro 2013 dal pět gólů a výrazně pomohl k záchraně. Byl to návrat po jedenácti letech. Loni na podzim se vracel zraněný, do formy by se měl dostat až nyní na jaře.
František Rajtoral. V Německu strávil jen loňské jaro na hostování, v Hannoveru se neprosadil a v létě byl zpátky v Plzni. Ale kvůli únavovému syndromu loni na podzim za Plzeň odehrál jen osmnáct minut.
Sobotní duel proti Budějovicím naznačil, že brzy devětadvacetiletý krajní obránce či záložník by zase mohl patřit k ozdobám ligy.
Milan Petržela. Podobný případ jako Rajtoral. Během ročního angažmá v bundesligovém Augsburgu šťastný nebyl, tak se rád vrátil do Plzně. Do prvních týdnů si však trápení z Německa přenesl a na podzim 2013 byl několikrát náhradníkem. Poté už byl zase zpátky v někdejší formě.
Václav Pilař. Třetí do plzeňské party. V Německu byl dva roky, ale vinou vážného zranění kolena, které utrpěl na začátku angažmá ve Wolfsburgu, mu to nevyšlo. Zdravotní potíže ho trápily i po příchodu do Freiburgu. A když byl zdravý, stejně nehrál. Smůlu měl i v premiéře po návratu, v Superpoháru proti Spartě odehrál jen 34 minut a s rozbitou hlavou musel střídat. Za týden už byl fit a postupně se stal oporou.
Tomáš Hübschman. Deset let v Šachtaru Doněck. Reprezentační záložník si pro návrat vybral Jablonec a chvíli mu trvalo, než si na českou ligu zvykl. „Vím, nebylo to ideální nebylo, protože jsem měl delší pauzu, než bych chtěl. Neabsolvoval jsem celou přípravu, k mužstvu jsem se připojil až na soustředění v Rakousku. Do ligy jsem šel nepřipravený a v prvních zápasech to bylo na mých výkonech znát,“ přiznal třiatřicetiletý fotbalista.
Tomáš Jun. Do zahraničí šel jako dvaadvacetiletý. Poprvé se vracel po roce, za Spartu však dal jen jeden gól. Po půlroce v Turecku šel do Teplic, za kalendářní rok dal v lize sedm branek a zamířil do Rakouska. Zpátky byl po pěti letech. V Jablonci však byl loni na podzim spíš náhradníkem, trefil se jednou a v lednu odešel zase do Rakouska.
Bořek Dočkal. Sice podzim 2010 strávil na hostování v Konyasporu, ale za jeho návrat ze zahraničí lze považovat jen ten předloňský z Rosenborgu Trondheim, kde nejdřív zářil a pak pod jiným trenérem nenastupoval. Ve Spartě od prvního zápasu patřil do základní sestavy, dostal se i do reprezentace a jen nejlepším českým střelcem rozehrané kvalifikace o Euro 2016.
