Třeba na nedávném veletrhu CES v Las Vegas jsme vlastně neviděli ani jeden nový smartphone se čtečkou otisků. A to se jim přisuzovala tak velká budoucnost. Zatím se ta budoucnost přinejmenším odkládá, a to i po nástupu Apple Pay. Je možné, že nás brzy čeká druhé kolo, nový Samsung Galaxy S6 prý má mít konečně také použitelnou čtečku.
Není to samozřejmě jen Apple, kdo čtečku do smartphonu zabudoval. Jenže u většiny ostatních telefonů tento způsob zabezpečení nefunguje tak, jak by si uživatelé představovali. V mnohých případech tak jsou čtečky otisků prstů v mobilních telefonech k ničemu. Ukázal to třeba náš test prvního androidího smartphonu se čtečkou, HTC One Max.
Zabezpečení a identifikace
Čtečky otisků prstů se měly stát atraktivním způsobem zabezpečení smartphonů. Ovšem realita je dnes, více než rok po uvedení iPhonu 5s, který dostal čtečku jako první novodobý smartphone, trochu jiná.
Tak především, jak praví stará bezpečnostní pravda, otisk vašeho prstu je spíš dobrým způsobem identifikace vaší osoby než způsobem zabezpečení. Vše okolo vás je vašich otisků plné a když někdo bude chtít prolomit zabezpečení daného zařízení pomocí vašeho ukradeného otisku, nedá mu to zase tak moc práce. Vždyť i na onom smartphonu jich bude až až. No, nic moc.
Ale v případě identifikace je situace jiná, a to nejen v případě, kdy by se vás zrovna podle otisků snažila identifikovat kriminálka. Vezměme si například placení mobilem a nové platby Apple Pay. V USA i jinde v zahraničí se nezřídka stává, že po vás při placení kartou chtějí občanku. Tento „opruz“ otisk prstů vyřeší. Vaše karta, váš smartphone, váš otisk prstu. Jasný příklad identifikace, obsluha už doklad totožnosti potřebovat nebude. Pravděpodobnost, že by vám někdo ukradl telefon, dal si práci se zfalšováním otisku a šel kartu vyluxovat zrovna do BestBuy, je opravdu malá. Stejně malá, jako že si kvůli tomu zfalšuje občanku.
Heslo neheslo
Jenže toto využití otisků prstů ve smartphonech vede k myšlence, že ani s tím zabezpečením to nebude tak špatné. Přiznejme si to: hesla, kterými dnes chráníme své smartphony, jsou většinou dost jednoduchá až patetická. Takže otisk prstu možná není v praxi o nic horší než čtyřmístný PIN, pár tahů po displeji nebo série ťuknutí. Když vám někdo ukradne smartphone, bude to dnes většinou proto, aby jej prodal, nezřídka v nejbližší zastavárně. V takovém případě je otisk asi lepší variantou než heslo 1235.
Jestliže vám někdo sebere smartphone proto, aby se dostal k vašim datům, běžné zabezpečení, ať už heslem, nebo otiskem, asi nebude to, co by ho zrovna trápilo. Takže fajn, čtečky otisků prstů v mobilních telefonech k něčemu vlastně jsou. Ale dají se používat?
(Ne)použitelné čtečky
To už je ta horší část rovnice. Apple používá v iPhonech svůj senzor TouchID, který je schopen rozeznat otisk prstu, ať už jej přiložíme na senzor v jakémkoli úhlu. Navíc není nutné po něm přejíždět, opravdu stačí jen prst položit. Paráda, funguje to skvěle a pomůže to skrz naskrz systémem, například neustálé a velmi otravné zadávání hesla při nákupech v App Storu je to tam. Jen třeba k probuzení telefonu nestačí jen prst na tlačítko TouchID přiložit, ale je potřeba ho i zmáčknout.
To u androidí konkurence je situace podstatně horší. Čtečku jako první z androidích smartphonů dostalo celkově dost nepovedené a již zmiňované obří HTC One Max. Má ji na zadní straně pod čočkou fotoaparátu. A je naprosto nepoužitelná. Jde totiž o klasický typ čtečky, jaký známe z notebooků. Ten vyžaduje přejetí prstem v přesně daném směru. To není vůbec pohodlné, obzvlášť u tak velkého přístroje, jakým One Max je.
Po HTC to se čtečkou zkusil Samsung a ten ji pro jistotu cpe do každého svého smartphonu, který má za něco stát. Dostal ji tedy špičkový Galaxy S5, má ji zmenšená verze S5 mini a také luxusní Galaxy Alpha, nový Note 4 i Note Edge. U všech těchto smartphonů má čtečka jednu výhodu: je nenápadná a schovává se v hardwarovém home tlačítku pod displejem. Fajn, to vypadá na podobné řešení jako u Applu.
Jenže to podobné není. Čtečka, byť nenápadnější než u HTC, opět funguje postaru. Vyžaduje přejetí prstem v přesně definovaném směru a jakákoli odchylka znamená nerozpoznání otisku. V praxi je to velká otrava. Navíc stejně jako u HTC neumí čtečka nahradit zabezpečení heslem. Těžko se to vysvětluje, ale otisk je tu prostě samostatným způsobem zabezpečení a tak ho bere i sám operační systém.
Pokud třeba firemní politika na vašem Exchange serveru povoluje jen určité typy zabezpečení a otisk mezi nimi není, máte smůlu. K uzamčení smartphonu jej nepoužijete, zbude jen funkce ověření pro platby přes PayPal. U iPhonu prostě umí otisk nahradit jakýkoli způsob zabezpečení, ať už sever vyžaduje cokoli. Otázkou je, jestli je to tak správně z bezpečnostního hlediska, ale z praktického hlediska to funguje.
Jak to má vypadat
Mezi androidími smartphony tak představuje použitelné řešení až nový Huawei Ascend Mate7. Ten má čtečku podobně jako stejně obří HTC na zadní straně. Jenže je to čtečka nového typu, která funguje podobně jako u iPhonu: prst pozná v jakémkoli úhlu a není nutné přes senzor přejíždět. Funguje skvěle a vzhledem k velikosti telefonu je tu čtečka opravdu na tom pravém místě. Ukazováček sem zamíří automaticky, jakmile uchopíte telefon do ruky. Navíc tady konečně umí otisk fungovat jako obejití hesla. Tedy z uživatelského hlediska ideální konstelace.
U iPhonů a u phabletu Mate7 tak čtečka funguje tak, jak by opravdu měla. Z uživatelského hlediska je to pohodlné řešení. Teď je otázkou, kdy podobné funkční řešení přinesou i další výrobci. Hodně se šušká právě o chystaném Samsungu Galaxy S6. Možná právě uvedení použitelné čtečky v telefonu od Samsungu by pak mohlo nastartovat větší vlnu nasazení čteček ve smartphonech. I přes všechny jejich nevýhody totiž umí být hodně pohodlné a to je při používání smartphonu důležité.
