Štybar sice na šampionát přijede, ovšem jen jako expert České televize. A sedět ve studiu pro něj bude možná ještě bolestivější, než kdyby se posadil do sedla závodního speciálu a vyrazil za obhajobou duhového trikotu. Tábor je teď takovou noční můrou 29letého závodníka, že se mu vkradl i do snů. „Opravdu, mně se o tom zdálo.“
A o čem?
Že jsem byl v Táboře, neustál jsem tlak a řekl jsem mechanikům, jestli tam mám kola. Jen jedno tréninkové, odpověděli mi a já na to: To je jedno, dejte mi tam nějaké gumy, pojedu.
A jak závod dopadl? Snově?
To nevím, probudil jsem se. Byl jsem ve stresu už jenom tím, že se mi to zdálo.
Nezměnil jste ještě názor?
Nedokážu si teď start v Táboře představit. Jednou mi tady kluci na tréninku neukázali díru v silnici, musel jsem přes ni přeskočit a deset kilometrů jsem se z toho nárazu oklepával. Pravou ruku jsem měl svěšenou podél těla, protože jsem nebyl schopen udržet řídítka. Nevím, jak bych jel kros a házel kolo na rameno.
Může být zranění limitem i v silniční sezoně?
Opravdu nevím. Myslel jsem si, že v tuto chvíli už budu v klidu a nic už mě nebude bolet, ale ráno, když si rameno přeležím, tak se vzbouzím bolestí. Ale pořád mám měsíc a půl do startu sezony, tak se to snad zlepší.
Kterým závodem začínáte?
V Murcii, pak pojedu Almerii a Algarve, vynechám Katar a Omán. Potom pojedu Strade Bianche a místo Paříž-Nice mě čeká Tirreno-Adriatico. Chci to takto zkusit. Dvakrát po sobě jsem jel Katar - Omán a myslím, že čas, který bych ztratil cestováním, můžu využít k dobrému tréninku. Takhle budu mít všechny závody v Evropě.
Vrcholem jara asi budou klasiky?
Pojedu všechny, od Omloop Het Nieuwsblad, přes Kuurne-Brusel-Kuurne, San Remo, Gent-Wevelgem, Harelbeke, Flandry a Roubaix. Všichni se mě ptají, který závod bych chtěl vyhrát. V nejlepším případě všechny. Nejvíc bych si přál, abych byl v dobré formě od konce února do 12. dubna.
A pak přijdou myšlenky na Grand Tours?
Vedení to se mnou chtělo řešit, ale já tu debatu odmítl. První část sezony končí v Roubaix a 13. dubna si spolu můžeme sednout a budeme řešit další program. Nechci se zatěžovat Girem, Tour, Vueltou, teď se soustředím na závody, které zakončí Roubaix.
Proč vám tak sedí kostky?
Asi proto, že je mám ve Stříbře, když jedu domů.
Může to být díky citu pro kolo, který jste získal v cyklokrosu?
Možné to je. Když jsem viděl etapu loňské Tour na kostkách, spousta kluků tam jela v křeči, báli se toho. Já nemůžu říct, že bych se na kostkách cítil špatně, nejsou mým oblíbeným okruhem, že bych na nich jezdil každý tréninku, ale v závodě mi nějak sedí, jedu po nich uvolněně.
Kromě závodů vás letos čeká ještě jeden velký moment, s manželkou Ine jste zveřejnili obrázek z ultrazvuku...
Hrozně se těším, jenže Ine se teď trápí, je jí špatně. Snažím se ji uklidňovat, že třeba zítra to bude lepší, ale ona už osm týdnů leží v posteli a snáší to špatně. Termín nám vychází na konec června, akorát když začíná Tour.
To byl hezký dárek k Vánocům.
Původně jsme to všem chtěli říct na Štědrý den, ale udrželi jsme to v tajnosti pět dní. Když přišli za Ine, říkal jsem: Je nějaká nemocná, asi chřipka, nebo něco špatného snědla. Ale když už to bylo moc často, tak jsme to zveřejnili.
A bude to malý cyklista?
Ine byla u gynekologa, posílala mi video a říkala: Asi to žádný cyklista nebude, už teď má 154 tepů.
