Podobně jako v pátek Sáblíková, která si vyčinila za nevydařené střídání stran, také Erbanová po sobotní tisícovce sebekriticky tvrdila: „Ještě mám trochu výčitky svědomí. Technické chybičky tam byly. Už jsme to s trenéry probírali.“ Ovšem podobně jako starší kolegyně vzápětí dodala: „S umístěním jsem spokojená.“
První letošní pohárový závod na své nejlepší trati 1 000 metrů proměnila v japonském Obihiru v 6. místo, cíl proťala za 1:17,05. „Myslím, že fyzicky to tam je. Teď ještě zkoordinovat tu techniku,“ bilancovala.
Byla jste v Obihiru přece jen nervóznější než obvykle? Přece jen jde o start sezony v jiných podmínkách a po poněkud odlišné přípravě.
Vždycky jsem trochu nervózní. Ale je pravda, že tohle bylo něco jiného, start po jiném létě. Šlo pro mě o krok do neznáma. Ten čas je však docela solidní. Doufám, že se budu schopná posouvat pořadím nahoru a jízdu ještě technicky zlepšovat. Pak by měl být i čas pod 1:17.
Že je led v Obihiru relativně pomalý, ukázaly už páteční závody. V sobotu to platilo také?
Každopádně tu nejsou časy takové, jako když se podívám zpátky třeba na Světový pohár před rokem. Led nepatří určitě k rychlejším. Ale může hrát roli i to, že jde o sezonu po olympiádě.
Los vám přihrál korejskou vládkyni pětistovky I Sang-hwa, která vždy vypálí na tisícovce vpřed extrémně rychle. Připravovala jste se patrně na to, že hned po startu ji stíhat nesmíte, že?
Už jednou jsem s ní kilák jela. Dneska jsem si dala jediný úkol: zůstat v klidu. Už se mi párkrát stalo, že člověk úplně zblbne a žene se za soupeřem, za kterým se hnát nemá. Technika pak jde úplně pryč. Takže jsem si chtěla jet svůj závod. Věděla jsem, že pokud začátek zvládnu, jak mám, budu se potom k ní dotahovat. Vím, že v momentu, kdy se zvoní do posledního kola, začíná vždy jasně zpomalovat.
Nakonec chyběly snad dva metry, abyste ji v cíli předstihla.
No, chyběl vážně kousek. V posledním kole jsem nejdřív věděla, že musím excelentně projet malou zatáčku, jinak jí budu muset dát při střídání stran přednost a závod bude k zahození. Ale naštěstí jsem vystřídala před ní. Pak jsem do toho dala všechno, jenže ona měla malou domů (=jela malou, kratší zatáčku do cíle) a byla tam o kousek dřív.
Překvapily vás výsledky? Před vámi jsou dvě Nizozemky a tři Asiatky, ale za vámi naopak mnohá zvučná jména.
Ono je to celé takové zajímavé. Někteří lidé skončili, jiní chybí a naopak se tu objevilo dost nových jmen. Od Ireen Wüstové a Marit Leenstraové jsem tak dobré časy víceméně čekala. Zato jsem nečekala čas třetí Číňanky. A překvapil mě i čas Fatkulinové (mistryně světa 2014 a čtvrtá ze ZOH), která skončila až za mnou.
Také ruská olympijská medailistka Grafová byla v pátek na trojce až dvanáctá. Jakoby elitní Rusky nechytily úvod sezony.
To je možné. Může to být spojené jak s tou skutečností, že jde o poolympijskou sezonu, tak s faktem, že pohár začíná v Asii a hodně lidí, kteří přijeli později, bojuje s aklimatizací. Já jsem s mým týmem také dorazila až v neděli, pozdě přijeli Němci, Poláci, Holanďané. Trochu to na sobě pociťuju, i když jsem se s časovým rozdílem srovnala asi nejlíp, co jsem se kdy srovnala. Ale dneska jsem šla po tréninku na hodinu spát, nemohla jsem udržet oči. Pak jsem se sice docela sebrala, přesto si myslím, že to se mnou trochu cloumá. Za týden v Koreji už to bude jiné.
Víc než tisícovky jste se obávala trati 500 metrů, před odletem jste tvrdila, že na ní předěláváte techniku. Z tohoto pohledu je asi i páteční 11. místo uspokojivé, že?
Když jsem v pátek viděla v cíli svůj čas 39,02, říkala jsem si: Ajajaj, už bych chtěla jet pětistovku zase pod 39, jsem na to zvyklá. A chyběl vážně kousíček. Ale když jsem pak viděla i umístění, byla jsem spokojená. Mám co vylepšovat, to 11. místo je však pro mě na pětistovce takovým dobrým průměrem.
Čas pod 39 tedy bude hlavním cílem v nedělní druhé pětistovce?
To by bylo dobré, kdyby se povedl. Jenže oni nám v tom udělali malinko guláš, nejdřív jedeme 1 500 metrů a až pak 500 metrů. Takové pořadí tratí jsem v jeden den snad v životě neabsolvovala. Tak uvidíme, kolik mi zbude sil. Na patnáctistovce startuju ve dvojici s Nao Kodairovou, zůstane to v klubu. (Kodairová je stejně jako Erbanová členkou nizozemského klubu Continu.)
Před odletem do Asie jste ještě nevěděla, kdo s vámi bude stát při pohárových závodech u ledu, zda kluboví nizozemští trenéři, nebo reprezentační kouč Petr Novák. Jak jste se v Obihiru dohodli?
Oba mé závody tam stál Petr, domluvili jsme se na tom tady a zatím to funguje dobře. Tak myslím, že budeme takhle i pokračovat. Chvíli jsme oba hledali, jak to dál uchopit. Ale myslím, že teď je celý český tým v pohodě.
Funguje i vnitroklubová spolupráce s Ireen Wüstovou, která je také členkou klubu Continu? Předáváte si před startem poznatky?
Kdybych se na něco chtěla zeptat, mohu za Ireen v klidu přijít. Překvapilo mě, že všechny ty holky z klubu jsou docela otevřené. Nejen Ireen, ale i ostatní. Vnímají to jako určitou nadnárodní spolupráci po vzoru cyklistických týmů. Mohu se s nimi rozjíždět před závody, mohu za Ireen zajít. Myslím, že taková spolupráce našemu sportu celkově pomáhá.
Ovšem dominance Holanďanek byla také v Obihiru na trojce i na tisícovce veliká. V pátek měly v šesti nejlepších pět žen, mezi ně pronikla jen Martina Sáblíková. A v sobotu obsadily první dvě místa.
Myslím si, že to není ani tolik tím, že Holanďanky jsou tak dobré, jako spíš tím, že ostatní země trochu uvadají. Vezměme si třeba dříve dominantní Německo a Kanadu. Klassenová odešla a vůbec nevím, co je s Nesbittovou. Němci mají pořád Pechsteinovou, ale další Němky jsou ze špičky pryč. Tak doufám, že se ta situace do budoucna zlepší. Pro rychlobruslení by to bylo jen dobře.
