„Předtím jsme nemohli dát koš. Někdy se to tak stane, že když máte otevřenou střelu, nedáte, a najednou tam spadne takováhle nouzovka pět metrů za trojkou,“ řekl Kotas o trefě, kterou zvyšoval na 64:52. V úplném závěru periody se pak ještě skoro prosadil hodem z půlky - míč se však od desky odrazil jen do obroučky. „Říkal jsem klukům, že ta střela letěla snad ještě líp než ta předtím,“ usmíval se.
Ve vyrovnaném závěru utkání to musely i pro vás být slušné nervy, ne?
Je to tak, my jsme se v průběhu poslední čtvrtky trápili. Ani začátek od nás nebyl optimální. Bylo to strašně cenné vítězství, protože jsme nehráli dobře. Ústí je silné.
Čím si vysvětlujete nepovedený úvod, kdy vám Ústí výrazně uteklo?
Přičetl bych to týdennímu tréninku, kdy se ve středu nehrálo. Než jsme se dostali do rytmu... Už z našeho rozcvičení to bylo patrné, že se úplně nedokážeme na ten zápas nabudit od první minuty. Bohužel nás Ústí trestalo, my nedokázali být v útoku kreativní. Ale zaplaťpánbůh za to, že jsme to pak srovnali a zase ukázali svoji sílu.
Co vás dostalo zpět do hry?
Letos máme obrovskou výhodu v počtu hráčů, kteří mohou nastoupit. Když se nedaří jednomu, máme jich deset do rotace. Když bylo jasné, že nebude hrát Viktor Půlpán, říkali jsme si, že je škoda, že tady není. A to je to osmnáctiletý kluk, je to jeho teprve první ostrý rok. Ale hráčů máme opravdu hodně a i jako tým začínáme být silnější a silnější. Tyhle těžké zápasy nás opravdu prověří. Bylo dobré, že se Dušan Pandula bodově chytil, to jsme potřebovali.
Máte sedmé vítězství, ještě jste ani jednou neprohráli. O takovém startu do sezony jste asi ani nesnili.
Je to výborné. My jsme mohli prohrát v prodloužení ve Svitavách, ty měly střelu na vítězství i v základní hrací době... Mohli jsme prohrát s Prostějovem. Hráli jsme spoustu vyrovnaných zápasů, ale to štěstí se přiklonilo na naši stranu. Pořád se však musíme mít na pozoru. Ve druhé čtvrtině soutěže máme hodně zápasů venku - tam to bude prubířský kámen.
