Tenkrát v Manise se hrál jen přípravný zápas, přišlo patnáct tisíc diváků a Češi pod Michalem Bílkem už ve třetí minutě vedli. Do půlhodiny přidal Lafata druhý gól.
V pátek půjde o body do kvalifikace o postup na mistrovství Evropy 2016, nehraje se v Manise, ale v Istanbulu na stadionu Fenerbahce, kde bude bouřit padesát tisíc fanatických fanoušků.
„Prostě půjde o úplně jiný zápas se vším všudy,“ poznamenává sparťanský útočník.
Před sedmi lety jste s Austrií hrál Evropskou ligu na Galatasaray. Jaké to bylo?
Lepší atmosféru jsem nezažil, teď to možná bude ještě bouřlivější. Máme se na co těšit.
V hledišti hoří bengálské ohně, na hřiště létají předměty. Nebojíte se?
Stát se to může, ale nebojím se. Každému se hraje dobře, když je taková atmosféra. Stejně nevnímáte, jestli podporují vaše mužstvo, nebo soupeře. Je tam randál a to já mám rád. Lepší, než když je prázdný stadion a slyšíte každé slovo. Turci fandit umí.
Trefilo vás někdy něco z hlediště?
Zatím ne, možná mě čeká premiéra. Když to bude kelímek, tak to bude v pohodě, ten není tak tvrdý.
Horko může být i na hřišti, Turci začali kvalifikaci debaklem na Islandu a proti Česku nutně potřebují vyhrát. Co to pro zápas znamená?
Možná by mohli být trochu pod tlakem, ale na druhou stranu o to větší motivaci budou mít, aby ten Island odčinili. Nečeká nás nic lehkého. My můžeme být relativně trochu v klidu. Nikdo nečekal, že proti Holandsku uděláme tři body, takže máme trochu nahráno. Každopádně by byla škoda, kdybychom v Turecku nic nezískali.
O tři dny později vás čeká duel v Kazachstánu.
Kdybychom celkem udělali čtyři body, myslím, že by to bylo zlaté. Proti Holandsku jsme ukázali, že když podáme výkon na hranici možností, tak se můžeme měřit s každým.
Proti Nizozemsku jste byl v základní sestavě. Myslíte si, že první volbou do útoku budete i nyní?
Minule jsem byl nominovaný až dodatečně. Kdyby se neprohrál přátelák s Amerikou, tak bych tady třeba ani nebyl. Jsem rád, že mě trenér pozval, ale jestli mě postaví, to záleží jen na něm.
Na podzim jste dal osmnáct gólů: sedm v lize, deset v evropských pohárech a jeden v českém Superpoháru. Jste s tím spokojený?
Kazí mi to, že jsme nepostoupili do Ligy mistrů, to byl obrovský sen. Jinak to zvládáme docela dobře.
Jak vy osobně zvládáte boj s únavou? Od poloviny července jste odehrál dvacet zápasů a ani v reprezentační pauze si neodpočinete.
Kdybych řekl, že se cítím svěží, to bych kecal. Ale když se vyhrává, tak se únava vstřebává líp. Hrajeme až v pátek, dá se to zvládnout.
K tomu náročné cestování, v Kazachstánu čtyřhodinový časový posun.
Na to se netěším vůbec, to mi fakt dvakrát příjemné není.
