„Říká se, že Kim Čong-il jednou navštívil Itálii a napadlo jej, že by mohl do své země přenést tamní kuchyni. Poslal proto do Itálie jednu rodinu, aby umění přípravy pizzy několik let trénovala. Dnes jsou v Pchjongjangu dvě pizzerie a všechny přísady prý pocházejí přímo z Itálie,“ popsal letos v březnu turista Andrew Cheng dějiny severokorejského kulinářství, jak mu je vylíčila turistická průvodkyně.
Jeden Kim, dva světySeverokorejci dnes už hlady neumírají. Nasycení hladových obyvatel je však pro režim stále palčivý problém. V bohatších městech nedaleko čínských hranic je však situace úplně jiná. Mezi dětmi stranických funkcionářů nabývají na popularitě notebooky a některé školy pořídají i videoherní turnaje. |
Jak ovšem zjistili zpravodajové serveru DailyNK, italská specialita se od konce loňského roku prodává i mimo Pchjongjang, výkladní skříň totalitního režimu. Státní podnik „Neungra 88" ovládaný vládní Korejskou stranou práce totiž v třísettisícovém městě Sunčchon v provincii Jižní Pchjongan otevřel novou pizzerii.
Běžný Severokorejec si na pizzu hned tak nenašetří, alespoň ne oficiální cestou. Pokrm, o jehož existenci nemá většina obyvatel KLDR potuchy, vyjde v sunčchonském podniku asi na 30 tisíc wonů. To je v oficiálním přepočtu zhruba 33 dolarů, tedy zhruba 700 korun. Zároveň se podle zpravodajského serveru NKnews jedná o desetinásobek průměrné měsíční mzdy v Severní Koreji. Kromě toho ale mají obyvatelé země i ilegální nezdaněné příjmy.
Zámožnější Severokorejci si podle DailyNK nově otevřenou restauraci rychle oblíbili. Nejoblíbenější je mezi nimi údajně pizza s vepřovým masem. K dostání naopak není hovězí. Krávy totiž pchjongjangské úřady považují za příliš cenné. Porážka je možná jen se zvláštním povolením, jinak hrozí zemědělcům přísné tresty.
Světová kuchyně měla donedávna v Severní Koreji zavřené dveře. V posledních letech však režim zámožnějším jedincům, zejména členům Korejské strany práce, vychází vstříc. V Pchjongjangu funguje například i obchod s rychlým občerstvením, kde si Severokorejci mohou zakoupit „mleté maso mezi dvěma plátky chleba“. Zatímco tradiční americký pokrm režim na pulty pustil, jeho příliš imperialistický název - hamburger - přes hranice neprošel (více se dočtete zde).
