Socrates přitom nebyl žádný dutý pijan. Naopak. Vystudoval medicínu a také jeho herní projev na trávníku překypoval inteligencí. Běhal se vzpřímenou hlavou, což mu při jeho vysoké postavě ještě přidávalo na důstojnosti.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily fotbal 1. DÍL: Cafú |
Uměl přihrát na desítky metru daleko i překonat soupeře nečekanou fintou na pětníku. Byl plnohodnotnou osobností v záložní řadě a málokterý z obránců se dopustil hříchu, aby ho fauloval. U Sokrata se to jaksi neslušelo.
Fotbal měl dlouho na druhé koleji. „Chci se jím jenom bavit,“ říkal. Více času věnoval studiím i lékařské praxi v nemocnici, kde musel zvládat i noční služby.
Až ve třiadvaceti letech ho ostatní přesvědčili a dal alespoň dočasně přednost míči. V klubu Corinthians podepsal první smlouvu a hned měl i místo v reprezentaci.
Dodnes mnozí tvrdí, že Brazílie nehrála tak krásný fotbal ani za Pelého, jako počátkem osmdesátých let se Zikem a Sokratem.
Jenomže co naplat, když nic nevyhrála a na mistrovstvích světa se dostala jen do čtvrtfinále. Po Mexiku 1986 Socrates dokonce na několik měsíců přestal hrát fotbal, než přebolelo zklamání.
Při penaltovém rozstřelu s Francouzi totiž udělal chybu, vzal si rozběh jen na dva kroky a nepřekonal Joela Batse v brance.
Bývalý kapitán brazilské fotbalové reprezentace Socrates zemřel ve věku 57 let.
Socrates bez úspěchu zkoušel hrát v Evropě. Nesedělo mu osobní krytí a tvrdost, jakou zažíval v italské Fiorentině. Do roka byl zpět doma, kde dohrál zbytek kariéry.
V dobách svízelných se upínal k levicovým myšlenkám a věřil, že díky nim lze změnit svět.
„Jako mladý kluk jsem si pověsil na zeď jen plakát Che Guevary a Johna Lennona,“ prozradil ze svého soukromí. Později v dospělosti si dal schůzku s libyjským diktátorem Kaddáfím, který mu navrhl, ať s jeho podporou kandiduje na prezidenta.
Čím okouzlil fotbal?Vznešeným pohybem a schopností přihrát patou nohy lépe, než to uměla řada hráčů špičkou. |
To odmítl a vystřízlivění ze všech ideálů se možná promítlo do jeho pocitu beznaděje, jehož se zkoušel zbavit se skleničkou v ruce.
Marně dopadl i pokus změnit fotbalová pravidla. „Za mých časů naběhal fotbalista čtyři kilometry za zápas, dnes trojnásobně. Hráči mají méně prostoru, proto by se měl fotbal hrát v devíti lidech,“ doporučil ve své studii.
Věci kolikrát rozumné bývají často utopistické. Socrates jistě není sám, kdo to poznal.
