Eduardo Goncalves de Andrade, jak zní jeho celé jméno, patřil mezi klenoty zlaté generace, která v roce 1970 získala pro zemi celkově třetí titul mistrů světa.
Jairzinho, Rivellino, Pelé a Tostao. To byla útočná síla, které na šampionátu v Mexiku nešlo čelit. Zlatou medaili a dres s číslem devět pak věnoval lékaři, který ho operoval.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily fotbal 1. DÍL: Cafú |
Jaká škoda, když kvůli přetrvávajícím potížím s okem musel za necelé tři roky po turnaji kariéru ukončit. V sedmadvaceti letech.
Tostao nebyl typický brazilský fotbalista jako většina ostatních: neměl tmavou pleť a nevyrůstal v chudinské čtvrti na předměstích.
Běloch z dobře situované rodiny v Belo Horizonte, otec lékař. Menší hubená postava (od toho pochází přezdívka Tostao), jemné doteky s míčem, na tehdejší dobu mimořádné fotbalové myšlení a inteligence. Plachý génius mu říkali.
Už v patnácti podepsal profesionální smlouvu, ale ne slavnému místnímu Cruizeru, kde s fotbalem začínal, ale v konkurenčním Américu Minas Gerais. Když se jako mladší dorostenec s lehkostí prosazoval mezi chlapy, za dva roky ho Cruizero koupilo zpátky.
Stal se klubovou legendou, za sedm let v 378 zápasech nastřílel 249 gólů. Třikrát za sebou byl nejlepším střelcem v ligové soutěži státu Minas Gerais.
Když v roce 1966 Cruzeiro ve finále celobrazilského šampionátu zdolalo "neporazitelný" Santos s Pelém 6:2, fanoušci dali Tostaovi na hlavu korunu, že právě on je novým fotbalovým králem a že na trůnu střídá Pelého. Tostao to však odmítl. "Král je jenom jeden a to je Pelé."
Proto nepřekvapilo, že se dostal do nominace národního mužstva na mistrovství světa. V Anglii 1966 se však Brazilcům nedařilo, evropské týmy je zastrašily agresivní hrou. Výhru nad Bulharskem zaplatili zraněním Pelého. Pak dal Tostao gól Maďarům, ale jen zmírnil porážku 1:3. Stejný výsledek se zrodil i v posledním zápase proti Portugalsku a Brazílie jako obhájce nepostoupila ze skupiny.
Po návratu domů Tostao střílel gól za gólem. Levou, pravou, tvrdou ranou ze střední vzdálenosti či technicky.
Na začátku srpna 1969 v generálce na kvalifikaci v Kolumbii proti týmu Millonarios odnesl střet s obránce Castaňosem zraněním oka.
Tostao, celým jménem Eduardo Goncalves de Andrade, legendární brazilský fotbalista.
Nebylo to vážně, protože o pět dní později sám dvěma góly Kolumbii porazil. V následném zápase s Venezuelou se trefil třikrát. V odvetách, které se hrály v dalším týdnu, přidal dalších pět gólů. Pelé jich v těchto čtyřech zápasech nastřílel "jen" pět, tedy polovinu.
Když se reprezentanti po postupu na mistrovství světa vrátili do klubů, Tostaa v ligovém duelu s Corinthians prudce vystřelený míč trefil do stejného oka jako Castaňos. Diagnóza byla vážná: odchlípnutá sítnice.
Po úspěšné operaci se Tostao stal mistrem světa, o dva roky později za rekordní sumu mezi brazilskými kluby přestoupil do Vasco de Gama. Radost fanouškům slavného klubu v Riu de Janeiru rozdával jen rok. Pak skončil.
Na fotbal na čas zanevřel, vystudoval lékařskou fakultu a věnoval se praxi. Když v roce 1994, ve svých sedmačtyřiceti, kývl na nabídku jedné z televizí a pracoval jako komentátor. Dodnes jako expert píše postřehy do novin.
"Messi už je lepší než Maradona, i když mnozí s tím souhlasit nebudou, protože nevyhrál mistrovství světa. Ale Pelého ještě nepřekonal, není totiž tak komplexním hráčem," zní jeden z Tostaových výroků.
