Teze o první sovětské prohře studené války je do jisté míry nadsázkou. Přesto ale byl Berlín nesmírně důležitý: představoval symbol vítězství nad nacismem. Test, jak daleko jsou Sověti ochotní zajít. A zkoušku Západu, zda a jak dokáže tváří v tvář sovětské expanzi spolupracovat.
KVÍZ: Co víte o blokádě?Ve článku najdete několik informací, které vám usnadní odpovídání. Chcete-li, vyzkoušejte si kvíz jako první. |
Těžká zima 1945-1946 zastihla Německo rozdělené do čtyř okupačních zón, obdobně rozčleněn byl i Berlín v hloubi sovětské zóny. Po zimě se spolupráce okupačních velmocí zadrhla: Sověti přestali z východní části Německa na západ dodávat potraviny. V souladu se Stalinovým plánem na podkopání amerického, britského a francouzského vlivu v západních okupačních zónách.
Měsíce běžely a význam ekonomicky životaschopného Německa si uvědomili i na Západě. Americký ministr zahraničí George Marshall představil plán, jak postavit Evropu na nohy - ten, který Československo nejprve přijalo a po Stalinově nátlaku odmítlo. Když západní velmoci 18. května představily záměr oživit německé hospodářství novou markou, uzavřeli Sověti neprodyšně přístupy do Berlína.
Zásoby na pět až sedm týdnů
V okamžiku uzavření pozemních koridorů do tří západních sektorů Berlína měly dva miliony obklíčených Berlíňanů zásoby jídla a uhlí na zhruba pět až sedm týdnů. Třiadvacet tisíc amerických, britských a francouzských vojáků v Berlíně by nemělo šanci odolat statisícům sovětských vojáků soustředěných kolem německé metropole. Na případnou jadernou válku ještě Američané nebyli připravení.
Ale velitel okupační správy generál Lucius Clay správně pochopil, že Stalin blufuje a k útoku se neodhodlá. "Zvládli byste vozit uhlí?" zaskočil velitele amerického letectva v Evropě Curtise LeMaye.
"Zvládli bychom vozit cokoliv," zareagoval po chvíli generál, který v té době navrhoval i to, že by si spojenci měli přístup do Berlína vynutit silou.
Jenže Berlín potřeboval denně zhruba 1 500 tun jídla a jednou až dvakrát tolik (údaje se rozcházejí) tun uhlí a paliv. LeMay odhadl, že s maximálním nasazením Američané mohou okamžitě začít dopravovat 300 tun denně. Britská kapacita byla o něco vyšší - 400 tun.
Dohromady to bylo málo, ale alespoň na čas by to stačilo a spojenci na záchranu Berlína začali přisouvat veškerou myslitelnou techniku a lidi. Už druhý týden blokády dopravovali letecky Berlíňanům tisíc tun zásob denně. Sověty řízený tisk se smál "marnému pokusu Američanů zachovat si tvář a udržet beznadějnou pozici v Berlíně" (zdroj zde).
Krásné fräulein v džípech
Spojenci se rozhodli vytrvat. Dvoumotorové, původně nejdostupnější letouny C-47, které uvezly kolem tří tun zásob, začaly nahrazovat rychlejší a silnější stroje se čtyřmi motory a trojnásobnou nosností (zejména americké DC-4 a C-54 a britský Avro York).
Když se ukázalo, že Sověti blokádu jen tak neuvolní, chopil se vedení operace generálmajor William Tunner, který za války řídil letecké zásobování Číny přes Himálaj. Sjednotil řízení letového provozu nad celým Berlínem, nařídil důsledné létání podle přístrojů, snížil počet pokusů o přistání na jeden pro každý let (po zkušenosti s pozemní obsluhou, které se provoz nad Berlínem po havárii na letišti a zdržení přistávání vymkl z rukou).
Berlínská blokáda v číslech
|
Také zakázal posádkám opustit během vykládky letadlo a jít na občerstvení. To jim začaly vozit pohledné mladé Němky až k letadlům. Velení vědělo, jak na piloty.
Zrychlila se i vykládka zásob, na níž (stejně jako na opravách letišť) začali za zvýšené příděly pracovat samotní Berlíňané. Rekordní čas na vyložení deseti tun uhlí z C-54 dosáhl pěti minut a 45 sekund. Koncem srpna v Berlíně přistávalo každou minutu jedno letadlo. Most fungoval.
Rozinkový bombardér
Pilot Gail Halvorsen ho pak "vylepšil" tím, že začal z okénka shazovat berlínským dětem sladkosti. Jeho velitele to rozzlobilo, ale Tunner si uvědomil symboliku a posvětil rozšíření akce. Přidali se další piloti i výrobci sladkostí a Berlín i svět oblétl výraz "rozinkové bombardéry".
Komunistická propaganda dostávala ránu za ranou. Přímá agrese a sestřelování letadel naložených jídlem byla nemyslitelná, tak Sověti nabízeli Němcům, kteří přejdou do východního sektoru Berlína, jídlo zdarma. Hlásali z tlampačů kolem západního Berlína, že město přešlo pod sovětskou správu. Oslepovali spojenecké piloty při nočních letech reflektory. Všechno bylo marné.
Spojenci se zatím připravovali na zimu. Američany spravované letiště Tempelhof dostalo asfaltovou dráhu, Gatow v britském sektoru betonovou. Na březích jezera Tegel pod francouzskou správou vyrostlo za 90 dní zcela nové letiště - podle amerického historika Rogera Millera zejména zásluhou ženských dělnic. Pak se zima zeptala, co spojenci dělali v létě. Zásoby uhlí se ztenčily na týden, ale město vydrželo.
Definitivní ránu Sověti utržili o Velikonocích 1949. Spojenci za jediný den, vyhlášený jako den pro dosažení rekordu, do Berlína letecky dopravili 13 tisíc tun uhlí. Denní průměrné dodávky vzrostly na devět tisíc tun.
Sověti blokádu vzdali. "Povedl" se jim přesný opak toho, co chtěli - zrodilo se silné západní Německo, během blokády vzniklo NATO a západní Evropa začala výrazně zintenzivňovat hospodářskou spolupráci.
