Svým svalům se věnuje přes čtyřicet let. Začal po vojně v roce 1972 na popud kamaráda, který mu ukázal zahraniční časopisy s osvalenými borci.
"Půl roku jsem cvičil doma a po přestěhování do Prahy jsem začal cvičit ve Startu. Asi po pěti letech jsem začal závodit. V krajských přeborech jsem byl ale většinou druhý nebo třetí, a tak jsem se nikdy nedostal na mistrovství republiky, kam postupoval pouze vítěz," vzpomíná veterán kulturistiky.
Informace o cvičení čerpal na rozdíl od dnešních cvičenců obtížně. "Knížky ani specializované časopisy u nás tehdy ještě nevycházely, tak jsme zkoušeli, co nám kdo poradil metodou pokus omyl," ohlíží se.
Nesrovnatelné bylo s dnešní dobou hlavně vybavení i vybavení posiloven, i když cvičil v Praze. "Cvičilo se s tím, co kdo přinesl, vyrobil, svařil. První slušné posilovny na úrovni začaly vznikat až před revolucí. Byli jsme takoví průkopníci, dobrá parta. Pomáhali jsme si navzájem a na ulici si nás každý všiml. Vypadali jsme jinak. Dnes už je běžné, že každý druhý třetí kluk vypadá dobře, protože posilovat běžně chodí," srovnává Štěpánek.
V Praze otevřel jednu z prvních posiloven
Jeho motivací bylo hlavně dobře vypadat. "Dělal jsem před vojnou atletiku a byl jsem hubený, chtěl jsem přibrat svalovou hmotu. Že bych se chtěl líbit holkám, o tom to vůbec nebylo," uculuje se.
S kamarády si vyměňoval zkušenosti o cvičení, metodice a výživě. Motivací byly i přebory, kde se s kamarády z posilovny utkávali na pódiu. Není divu, že po revoluci byl jedním z prvních, kdo si v Praze otevřel vlastní posilovnu.
"Bylo to na sídlišti ve Stodůlkách, ale zprvu o to zájem moc nebyl. Během půl roku jsem tam ale měl kolem stovky lidí denně a prosperoval jsem dobře. Byla výhoda, že jsem byl schopný lidem poradit s tréninkem," říká Štěpánek, který fitcentrum provozoval sám až do roku 2001.
Vrchol přišel s návratem na Vysočinu
Rodný kraj ho přilákal zpět. "Když jste deset let od sedmi hodin ráno do deseti večer denně v práci, dostanete skoro fobii z lidí. Většinu jich vídáte každý den a slyšíte ty stejné věci, tak už na to máte alergii," vysvětluje návrat do rodných Habrů, kde žije.
Po roce odpočinku mu drill začal chybět a doma si postavil vlastní posilovnu. V ní se také sám v roce 2001 v téměř dvaapadesáti letech připravil na mistrovství republiky a postoupil. "Octnul jsem se tam v konkurenci pětadvacetiletých kluků a byl jsem osmý," konstatuje. Úspěch v něm nastartoval chuť. Příštích devět let strávil cvičením a trénováním v havlíčkobrodském fitness-centru Kotlina.
V roce 2009 v Česku odstartovala veteránská kategorie masters nad šedesát let. Rozhodl se, že se přihlásí. O rok později zažil svůj životní rok.
"Masters jsem vyhrál a za týden na Mistrovství Evropy v Turecku získal bronz. Na podzimním mistrovství světa v Doněcku jsem skončil osmý. O rok později jsem to na svěťáku ještě o dvě místa vylepšil," vzpomněl svalnatý veterán. Ten po dvouleté soutěžní pauze způsobené trenérskou činností chystá letos svůj návrat na pódia a začíná s přípravou na kulturistické mistrovství republiky v Praze.
