Je to dobročinná akce, ale neprodělám na tom. Tak mluví o své roli v záchraně Farmy Bolka Polívky šedesátiletý miliardář Alexandr Seidl. Neformální podnikatel v realitách, jehož firmy vlastní třeba nemocnici ve Vrchlabí nebo obchodní domy Prior, by rád zkrachovalou farmu koupil. Ale pouze levně.
"Bez Polívky je to bezcenný penzion, jakých jsou tisíce," říká Seidl, který už koupil část pohledávek a také pozemky kolem farmy.
Jak jste se s Bolkem Polívkou seznámil?
Před 20 lety jsme spolu chtěli koupit filmová studia ve Zlíně. Nevyšlo to.
Jste přátelé, nebo jen známí?
Kamarádi a známí. Požádal mě, abych mu pomohl. To je všechno.
Během dvaceti let, co se znáte, jste spolu nějak spolupracovali?
Ne. On si na mě vzpomněl, protože ostatní kamarádi se k němu obrátili zády. V nouzi poznal přítele.
Na podzim se bude farma prodávat…
Já už jsem toho hodně slyšel, a pak to bylo jinak.
Teď nicméně insolvenční správce, společnost Edl a partneři, předpokládá prodej farmy na podzim. Budete se o ni ucházet?
Když bude cena výhodná, tak ano.
Podle odhadu insolvenčního správce je prodejní cena farmy 15 až 20 milionů korun. Je to pro vás přijatelná částka?
Ne. Na farmě jsou problémy, vady a nedodělky. Teče tam, nikdo neřešil energetickou náročnost. Jsou tam i nevyjasněné pozemkové vztahy. Obec teď napsala na farmu, aby zbourali tenisové kurty.
Z jakého důvodu?
Protože je postavili na pozemcích, kudy vede obecní cesta. Je zastavěná kurty na padesáti metrech. Na farmu totiž vede několik cest. Hlavní přístupová je moje. Pak je další, vyasfaltovaná, která je ale v katastru jako pole. A poslední cesta k farmě je ta obecní, ale nepoužívala se a je zarostlá. Dozvěděl jsem se to teprve teď. Problém je i s terasou.
Ta je také na cizím pozemku?
Myslím si to, nevím to jistě. Musí se zadat geodetovi, aby ji zaměřil. Nevím, co dalšího se ještě objeví. Oni mlží.
Koho máte na mysli?
Insolvenčního správce. Nikdo taky neví, jak je to s jedenáctimilionovou dotací od EU, kterou farma dostala. Ze zákona nepřechází na nového vlastníka. Spolupracuju na tom, aby se to rozuzlilo co nejrychleji. Psal jsem například dopis Evropské komisi.
Vy tedy o farmu máte zájem, jde jen o to za jakou cenu?
Všechno je otázka ceny. Jestli tam nakonec nebudou žádné velké problémy, cením farmu maximálně na 10 milionů. Ona to totiž není farma, jenom se tak nazývá. Kdyby se k tomu prodával i Polívka, dal bych možná i těch 15 až 20 milionů. Ale bez něj se bavíme o obyčejném penzionu na vesnici u Brna.
O farmu projevila zájem i firma Kaláb, která je také jedním z věřitelů. Jste ochotný se o farmu přetlačovat?
Ne, ať si ji koupí. Když za ni dají těch 15 až 20 milionů.
Co byste s farmou dělal vy?
Já nic. Pustil bych tam Polívku zpátky, ať si s ní dělá, co chce. Třeba by si ji ode mě za pět let koupil.
Vy jste už od Polívky koupil pozemky kolem farmy. Proč?
Jako zajištění za moje pohledávky. To je jediný důvod.
Takže byste neměl problém s prodejem pozemků jinému případnému kupci farmy, kdyby s tím Polívka souhlasil?
Ne. Já chci pomoct Bolku Polívkovi. Navíc i pro mě je celá ta záležitost určitou školou. Nikdy jsem žádný konkurz neřešil. Tady mě chtěli vyšachovat z věřitelského výboru. V první fázi mi neuznali jednu pohledávku. Dostal jsem se tam jinou cestou. Koupil jsem další pohledávku od banky UniCredit Bank, už uznanou, díky které byla banka ve věřitelském výboru.
Proč je důležité ve věřitelském výboru být?
Věřitelský výbor může se souhlasem soudu prakticky udělat jakýkoliv krok. Můžou si třeba farmu mezi sebou prodat. Je to jak na Balkáně. Já jsem Kalábovi nabídl, že pohledávku odkoupím. To nechtěli, mysleli si, že dostanou víc.
Není to tak, že hledáte na farmě vady, abyste ji mohl levně koupit?
Ten objekt se bude dražit a musí se o něm říct pravda. Jsou tam vady a za těchto podmínek si to kdokoliv může koupit. Ne aby to někdo kupci zapomněl říct.
