V Pittsburghu, který ho draftoval v roce 1990 jako pátého v 1. kole, získal v prvních dvou sezonách Stanley Cupy. V týmu Penguins se vedle Maria Lemieuxe stal hvězdou světového hokeje, sbíral individuální trofeje včetně Hartovy pro nejužitečnějšího hráče ligy v roce 1999.
Z Pittsburghu odešel v roce 2001 do týmu Washington Capitals. Jenže angažmá se mu nepovedlo, velká očekávání nenaplnil a po dvou a půl letech odešel do New Yorku.
Rangers ho chtěli už předtím, na Manhattanu ožil, v klubu dělal kapitána. Ale v roce 2008 už byl pro vedení také moc drahý, a tak odešel z NHL do milovaného Omsku.
Po třech letech v Rusku se vrátil překvapivě do Philadelphie. Naštval tím spoustu fanoušků, protože Flyers jsou největšími rivaly Pittsburghu. V novém týmu se Jágrovi líbilo, pozitivně působil na mladé hvězdy Claudea Girouxe nebo Jakuba Voráčka.
Jenže na konci sezony nedostával tolik prostoru na ledě, proto si v létě 2012 vybral nabídku Dallasu na roční smlouvu za 4,55 milionu dolarů. Sezonu však dohrál v Bostonu. V dresu Bruins si zahrál po 21 letech finále Stanley Cupu, vedení se s ním nakonec rozloučilo kvůli změně strategie a sázce na mladší hráče.
Slavná 68 si pak zahrála za třetí klub během jednoho roku. V roce 2013 byl Jágr v pozici volného hráče a uzavřel roční smlouvu s New Jersey. Loni ji o další sezonu prodloužil, jenže zdánlivě harmonický vztah se postupně začal kazit.
Situaci českého útočníka vyřešil trejd, za právo výběru ve druhém a třetím kole draftu ho získala Florida. Co ukáže Jágr ve svém osmém klubu NHL?
