Přitom nechybělo mnoho a bazén mohl vyměnit za kurt a tenisovou raketu. "Nejprve to vypadalo, že zůstanu u tenisu, ale u něj vítězství přicházejí přeci jen o něco později," usmál se jeden z nástupců Tomáše Fučíka.
Kdo vás k plavání přivedl? A v kolika letech jste začal?
K plavání mě přivedl starší bratr David, který také plaval. Měl jsem v něm vzor. Navíc nás rodiče oba podporovali. Pravidelně trénovat jsem začal asi v 10 letech.
Bylo vždy plavání pro vás sportem číslo jedna, nebo jste se rozhodoval i mezi něčím jiným?
Jako malý jsem dělal závodně i atletiku a hrál tenis. Dokonce to vypadalo, že zůstanu spíš u tenisu, ale v bazénu mi to šlo líp, protože už u žáků jsem sbíral medaile. V tenise přicházejí vítězství přeci jen o něco později.
Vojtěch SimbartlNarozen: 14. listopadu 1996 Přezdívka: Simby Klub: JPK Axis Úspěchy: Několikanásobný mistr České republiky v žákovských, dorosteneckých i dospělé kategorii. Společně se svými parťáky je držitelem českého rekordu v polohové štafetě v krátkém bazénu. Byl semifinalistou na olympijském festivalu mládeže v Turecku 2011. |
I v tak mladém věku máte na svém kontě několik úspěchů. Který zatím berete jako největší?
Vedle několika vítězství na závodech v Itálii, Rakousku a Bosně a Hercegovině (v Banja Luce ve své věkové kategorii stále drží rekord mítinku) jsem doposud bral jako největší úspěch splnění přísného limitu na EYOF (Evropském olympijském festivalu mládeže). Ten se konal předloni v tureckém Trabzonu. Samozřejmě si cením každého umístění na bedně na MČR v dospělé kategorii, ale za největší úspěch beru samozřejmě nedávnou nominaci na letošní ME a MS juniorů.
Přece jen jste se už dostal do věku, který je pro sportovce zlomový. Buď u sportu zůstane, nebo se s ním rozloučí. Jak je to u vás? Musí vás u plavání rodiče a trenéři držet?
Naštěstí mě nikdo nikde držet nemusí. Celá naše rodina je "plavecká". Plavání mě baví, mám kamarády, s kterými se navzájem motivujeme, dokonce i přítelkyně (Monika Štěpánová z Komety Brno) se mnou plave v reprezentaci a navzájem si fandíme a podporujeme se. Zlomový bod většinou přijde, když odejdou výsledky nebo přijde zranění, takže uvidíme…
Čeho byste rád ve své kariéře ještě dosáhl?
Rád bych zaplaval dobrý čas na ME i MS a kvalifikoval se na letní olympiádu mládeže 2014 pořádanou v čínském Nanjingu. A to by už mohla být taková malá generálka před LOH v Riu, kde bych se mohl setkat s plaveckou legendou Michaelem Phelpsem. To je ale ještě daleko, teď je cílem Evropa a Svět.
Účastnil jste se olympijského festivalu mládeže v Turecku v roce 2011, jak na tuhle zkušenost vzpomínáte?
Vše bylo perfektně organizované. Na rozdíl od jiných mezinárodních závodů, v Trabzonu se netočilo vše pouze kolem plavání a bazénu. Užíval jsem si zahajovací a závěrečný ceremoniál, místní kulturu, město, dokonce zbyl čas i na ostatní sporty. Zkrátka taková malá olympiáda pro mládež. Několikrát jsem se tam potkával a bavil s Rutou Meilutyteovou z Litvy, loňskou olympijskou vítězkou na 100 prsa.
Už jste v rámci závodů projel několik zemí, kde se vám líbilo nejvíce?
Až na pár výjimek se mi líbilo všude. Nejvíce ale asi na Kanárských ostrovech, kde probíhalo čtrnáctidenní náročné soustředění. Měli jsme pestrý mezitréninkový program s delfíny nebo v exotické zoo. Naopak na mezinárodní utkání evropských států na Ukrajině bych nejradši zapomněl.
Proč?
Celkově se mi tam nelíbilo. V Kyjevě nás sice ubytovali do svého nejlepšího hotelu, ale i tak se podobal našim ubytovnám. Venku byl na ulicích nepořádek a špína. Náročný nejsem. Ale mám rád, když v koupelně z kohoutků teče teplá a čistá voda a na toaletách je toaletní papír. Na Ukrajině jsem si o tom mohl nechat jen zdát. I průběh závodů byl zdlouhavý se zbytečnými pauzami a bylo vidět, že tak velké akce často nedělají.
Je čas se během závodů podívat po městě a obejít památky a poznat místní kulturu?
Během dvoudenních závodů to je nemožné. Na větších událostech jako právě EYOF nebo mezistátní utkání je čas i na procházky.
Kdo je pro vás největším vzorem?
Jeden konkrétní vzor asi nemám. Takovým nejbližším bude Ryan Lochte z USA, podle kterého se snažím připravovat na suchu. Dalším pak snad Kosuke Kitadžima z Japonska, který ukazuje, že síla a výška není u plavání vždy to nejdůležitější.
Plavete na vrcholové úrovni, je hodně náročné skloubit sport se školou?
Je to náročné. Na učení je málo času, často se také dostavuje únava, protože trénuji i šest hodin denně. Do toho ještě závody a soustředění, ale absence mi škola toleruje. Když člověk chce, jde stihnout vše.
Povedlo se vám splnit limity na evropský i světový šampionát juniorů. Už ladíte formu? Jaké cíle máte?
Formu budeme ladit s reprezentací až pár týdnů před závody. O konkurenci na ME mám trochu představu, takže si myslím, že osobní rekord by měl být samozřejmostí. Spokojený ale budu s účastí v semifinále. Světový šampionát pro mě bude spíš sbíráním zkušeností, ale každopádně se budu snažit podat co nejlepší výkon.
Světový šampionát se koná v exotické Dubaji. Bude to vaše první návštěva této země? Těšíte se?
Ano, do Asie se až tak často nejezdí. Navíc se na tento šampionát přihlásil rekordní počet států, takže se sjede absolutní světová špička s celou řadou plavců, kteří plavali i na OH v Londýně.
Na dorosteneckém mistrovství republiky v Plzni jste ovládl všechny tři prsařské disciplíny. Takže to vypadá, že forma je zatím rozjetá velmi dobře?
Podle medailí se to hodnotit nedá. Zatím na každém MČR - na zimním i letním, na 50, 100 i 200 metrů jsem od mladších žáků pokaždé vyhrál. Důležité jsou však časy a tady je rezerva vždycky.
A jak jste spokojený s dosaženými časy?
Výsledné časy mě teď v Plzni příjemně překvapily. I když se mi neplavalo moc dobře, tak časy mluvily jinak. Teď už mě čeká jen posledních čtrnáct dnů tvrdé dřiny, odskočím si do Pardubic na dospělý mistrák, kde bychom chtěli s Fůčou, Vlkošem a Spurňákem (Tomáš Fučík, Luboš Vlčan a Michal Spurný) překonat rekord ČR v polohové štafetě na dlouhém bazénu (ve stejné sestavě jsou držiteli rekordu v krátkém bazénu z loňského prosince). Pak už jen vyladit formu, pořádný odpočinek a hurá do světa.
