Milá poradno,
ani nevím proč, ale u žen se mi celkem daří. Vždycky jsem byl obklopen harémem slečen, který jsem si udržoval. Doposud si žiji takovým mládeneckým stylem života (záměrně neuvádím staro-) a jsem vlastně rád, že nemusím poslouchat ty malicherné problémy, žabomyší války, které ženy tak nebetyčně prožívají. Mám spoustu zájmů, nikdo mi do nich nemluví, jsem svobodný. Jenže věk se nedá zastavit, třicítka mi už cinkla a něco mi říká, že bych si měl najít nějaký trvalý, perspektivní vztah.
Katku jsem poznal asi před čtyřmi lety a popravdě nijak zvlášť jsem jí nevěnoval pozornost. Byla to klasická známost, projevovala mi náklonnost, lichotila mi a já to s úsměvem přecházel. Zhruba před rokem jsme se díky naší společné známé více přiblížili. Zjistil jsem, že je to inteligentní, aktivní, společenská holka, která má řadu zájmů jako já (sport, kultura, hudba, literatura). Mám takový dojem, že snad kvůli mně začala fandit mému oblíbenému fotbalovému týmu. Je nekuřačka, má rozumný vztah k alkoholu, zajímá se o společenské dění, prostě idylka.
Jenže já jsem nepoučitelně povrchní. Vadí mi na ní její výše postavený hlas, silné nohy, poněkud malá prsa a mastnější, trochu problematická pleť. Navíc jí trochu páchne z úst (není to nic katastrofálního). Takhle se může zdát, že je to hotový netvor, ale tak to není. Bez skrupulí přiznávám, že je to hezká blondýnka.
Často na ni myslím, těším se na společné setkání, ale vždy, jak ji vidím, jaksi ochladnu. Nijak zvlášť mě nepřitahuje. Nevoní mi. Dokáži si s ní představit společný život, ovšem po sexuální stránce pro mě není dost žádoucí (s bývalými jsem to tak neměl). V jedné knize jsem četl, že si občas pleteme porozumění s láskou. Není tohle právě tento případ?
Bavil jsem se o ní s kamarády, sourozenci. Někdo mi říkal, ať to zkusím, že se ukáže, někdo zase, ať na to kašlu, když mě nepřitahuje, je to stejně ztrátu času. Vůbec nejde o mě. Ať si klidně ten život prochrápu. Ale Katka je hodná, slušná holka, nerad bych jí ublížil tím, že bych s ní, řekněme, rok byl, a pak bych jí zahnul s nějakou koketou. Pár holkám jsem už ublížil a zařekl jsem se, že to nebudu opakovat.
Nepřidává mi ani skutečnost, že její rodiče jsou prý exoti. (Jasně, s nimi žít nebudu. Ona má dle svých slov s rodiči dobrý vztah, což považuji za správné.) Kamarád (podle mého názoru to je rozumný člověk) mi říkal, že její táta je magor. Jestli prý s nimi vydržím déle než rok, mám u něj flašku. Známá, která pracuje s její maminkou, mi pověděla, že je divná. Katčinu maminku znám podle vidění. Má skutečně takový komisní, nepříjemný pohled. Přece jenom jsem dost výstřední, tudíž bych mohl způsobit v její ultrakonzervativní rodině nepříjemný rozruch. Nerad bych tím Kátě činil potíže.
Neočekávám nějakou spásnou radu. Stejně to musím rozštípnout já. Spíš bych chtěl odborně zanalyzovat situaci a případně dostat nějaké doporučení.
Díky,
Váš Pepa
Pepo,
děkujeme vám za dotaz, nicméně po přečtení vašeho dopisu mi není úplně jasné, jaká je vlastně vaše motivace k udržování tohoto vztahu. Máte naprostou pravdu, že negativa, která jste ve svém dopisu uvedl, jsou skutečně povrchní a je poněkud zarážející, že se nad ně dospělý člověk nedokáže povznést. Znakem zralé osobnosti je mimo jiné i schopnost navázat vztah s druhým člověkem na základě jeho osobnostních charakteristik a kvalit, což s sebou samozřejmě nese i schopnost povznést se nad jeho vlastnosti, které subjektivně vnímáme jako nedokonalost. Troufám si tvrdit, že ani vy sám, přes své úspěchy u žen, nejste dokonalým člověk a zajisté by pro vás bylo přínosné a možná i překvapivé slyšet, jaká negativa shledává vaše přítelkyně u vás.
Je samozřejmé, že ani v případě, že byste na ženě nenašel žádnou chybu, nemusí zafungovat "chemie" a nemusí vás přitahovat. V takovém případě však neexistuje důvod, proč byste měl ve své partnerce udržovat naději na pokračování vztahu. Odpovězte sám sobě upřímně na otázku, co vás k takovému chování vede. Jsou to skutečně city, které k ní cítíte, nebo vaše pohodlnost, případně potřeba nechat si "zadní vrátka", než se objeví někdo, kdo vám bude lépe vyhovovat? Pokud se svou partnerkou nechcete do budoucna být, rozhodně byste jí to měl sdělit co nejdříve, aby mohla své city, energii i čas investovat do partnera, který pro ni bude perspektivnější.
Poněkud předčasné jsou i vaše obavy z jejích rodičů, které znáte pouze z doslechu. Usuzovat na osobnost člověka z jeho "komisního, nepříjemného pohledu" není skutečně příliš relevantní. I kdyby však byla jejich pověst oprávněná, vzhledem k tomu, že na své přítelkyni shledáváte řadu negativ a zvažujete, zda s ní vůbec chcete do budoucna být, jsou charakterové vlastnosti jejích rodičů skutečně zcela nepodstatné.
Spíš než nad nimi bych vám doporučovala zamyslet se nad tím, co vlastně můžete svým partnerkám nabídnout vy a kde jsou vaše vlastní slabiny. V jejich světle potom budete možná schopný posuzovat tolerantněji i jejich drobné nedostatky.
Psycholožka Bára
