Při své inspekci po klubech NHL se Don Fehr loni setkal taky s hráči Carolina Hurricanes. Sledoval ho i Jiří Tlustý. I když...
"Vyprávěl hezky, zdál se mi jako fajn chlap. Poslouchali jsme. Ale většině ekonomických a právních termínů jsem nerozuměl. Pět let žiju v Americe, přesto jsem pořádně nechápal, oč jde," přiznal útočník, který při výluce válel v Kladně v jedné lajně s Jágrem a Plekancem.
Řada členů hokejové asociace NHLPA na tom byla podobně. Mnozí doteď přesně nevědí, jaké podmínky pro ně 64letý právník vyjednal v kolektivní smlouvě (CBA) s ligou. Je jim však jasné, že tenhle bělovlasý odborový mág a jeho tým v nerovném boji se silnějším sokem vyboxovali výtečné podmínky.
"Přinutil NHL, aby vyjednávala sama se sebou a ještě přitom prohrávala," napsal magazín The Hockey News. "Přechytračit Fehra je jako lovit rybu z vody holýma rukama." Hokejisté si mohou blahořečit za rozhodnutí najmout bývalého "jestřába", jenž 26 let hájil práva baseballistů v MLB.
V roce 2010 jej vytáhli z důchodu. Cítili, že jejich organizace je v troskách. Spolehli se na chlapíka, který sice dlouho ví, že Montreal Canadiens jsou něco jako baseballoví NY Yankees, ale do hokejového odborníka má daleko.
"Pro nás byly hlavní jeho zkušenosti z kolektivního vyjednávání," říká Tomáš Plekanec, centr Montrealu, při výluce Kladna. "Od začátku tvrdil, že nás čeká těžká bitva. A věděl, jak se bude vyvíjet."
Fehr údajně bere od svých zaměstnavatelů tři miliony dolarů ročně. Nejspíš ho nelákaly peníze, má vyděláno. Chystal se do důchodu: psát knížky, přednášet... Nabídka od NHLPA pro něj však znamenala intelektuální výzvu. Přijal ji, byť tušil, že na něj budou nadávat fanoušci v různých koutech světa. Že se na něj naštve i některý z hokejistů (ano, v listopadu ho za mizivé výsledky veřejně kritizoval český zadák Roman Hamrlík).
Počítal, že ho budou nenávidět majitelé klubů, jeho úhlavní rivalové. Svou strategii dokonce založil na tom, že je vytáčel k nepříčetnosti. Občas působil jako roztržitý profesor, který si zapomněl poznámky. Na klíčový mítink dorazil s hodinovým zpožděním, načež s omluvou prchal na jinou schůzku.
Garyho Bettmana, komisaře NHL, a jeho pobočníky často nechával na pochybách. Úvodní návrh Bettmana a spol. byl drtivý.
Osekal hráčský podíl na ligových příjmech z 57 procent na 43. Navíc žádal plošné snížení platů o 24 procent. Víkendový výsledek miliardové hádanice se od něj liší jako mercedes od koloběžky. Fehr jim vydupal miliardy, zachoval jim aspoň část výhod, jež NHL chtěla zrušit.
Prohnaně napínal vlastníky, provokoval je, snažil se pro hokejisty urvat každý dolar. Zároveň se mu (až na Hamrlíkovu revoltu) povedlo udržet jednotu NHLPA. Většina členů mu věřila také proto, že jim poskytoval veškeré informace.
"Pořádal konferenční hovory, chodily nám maily, kdokoli se mohl zúčastnit vyjednávání. Bylo to perfektní," tvrdí Plekanec.
Za všemi ústupky NHL se přirozeně neskrývá jen Fehrovo kouzlo. Ligu na přelomu roku tlačila nespokojenost sponzorů i fanoušků. Závěrečné dohodě pomohl federální prostředník Scot Beckenbaugh. Fehrův podíl byl však podstatný.
V dohledné době se nejspíš skutečně odebere do penze, v NHLPA jej má nahradit jeho bratr a zástupce Steve. V pracovně by si ale mohl hrdě vyvěsit výrok Billa Dalyho: "Hráčské smlouvy nebudou podle nové CBA delší než pět let. To je pro nás hranice života a smrti."
Fehr posunul limit nejprve na 6, a poté dokonce na 7 let. Takových bodů, o nichž zatím spousta hokejistů nemá ani páru, bylo víc. Sázka na geniálního mistra se odborářům vyplatila.
