Ospalá rybářská víska Muide se začala v 19. století proměňovat. S rozvojem textilního průmyslu ji rozpínající se město Gent pohltilo. Muide se stala domovem pro lodní dělníky, nemajetné řemeslníky a rybáře. V roce 1850 byl postaven i dům, který si mladý pár, architekt Basil Graux a jeho přítelkyně Lynn Schutteová, koupili v roce 2008.
Od začátku bylo jasné, že přestavbu domu zrealizují v rámci vlastního architektonického studia, jehož jádro tvoří právě Basil Grauxe se svým kolegou Koenem Baeyensem.
Rohový dům v Gentu |
S modernizacemi starých domů totiž mají četné zkušenosti. Od roku 2005, kdy společně založili architektonickou kancelář, přestavěli více než desítku belgických a nizozemských historických domů.
Nebojí se vyjít novým obyvatelům vstříc a uzpůsobit bydlení 21. století, jak funkčně, tak stylově. Přesto se ale drží charakteristických prvků původních budov a také je zachovávají.
Jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Celková realizace se protáhla na více než tři roky a trvala by možná i déle, kdyby nastěhování neuspíšilo narození dítěte. Dům byl dokončen loni na podzim a v letošním roce byl nominován na belgickou prestižní cenu za architekturu.
Hlavními požadavky byla nadčasovost, ale zároveň originalita prostoru, kvalitní zpracování a použité materiály za rozumné peníze a variabilita pro společný život rodičů s malými dětmi i práci.
Zdánlivě rozporuplná přání se podařilo na 154 metrech čtverečních obytné plochy velmi dobře skloubit. Po přestavbě zbylo z původního domu v podstatě jen obvodové zdivo, původní poloha schodiště a krovy.
Dům byl dokončen loni na podzim a v letošním roce byl nominován na belgickou prestižní cenu za architekturu.
Vnitřní uspořádání je nové, stejně jako v posledním patře vzniklé vestavěné podkroví a terasa. Původní zdivo s cihlovou strukturou je symbolicky černé, zatímco nové, dostavěné části jsou zářivě bílé a hladké.
Architekti na přání majitelů prohodili jednotlivé funkční zóny domu, na které jsme zvyklí. V přízemí je hned za zádveřím dětský pokoj a ložnice rodičů s šatnou a úložnými prostory. Po schodech do patra vystoupáme do obývacího pokoje propojeného s pracovnou. Zde je i koupelna. V posledním patře je obytná kuchyň s jídelnou a terasa.
Důvody pro neobvyklé řešení bylo prosté – ložnice, ve které netráví aktivní část dne, nevyžaduje takový prostor jako obytné místnosti, kterým se navíc ve vyšších patrech otevírá i výhled do okolí a na přístav. K původním oknům tak přibyla další nebo byla zvětšená.
V novém okně v obývacím pokoji si Lynn ráda čte.
Vznikl tak například čtenářský koutek v okně v obývacím pokoji. Jiná okna, například v přízemí, byla naopak zazděna. Do domu se vchází neobvyklými obrovskými prosklenými dveřmi, která připomínají právě spíše okno.
V interiéru, kde se majitelé teprve krátce zabydlují, dominuje černobílá kombinace, doplněná o mahagonový nábytek, díky kterému dostává bydlení punc exkluzivity. Zastoupeny jsou i materiály jako sklo, kov a plast. Dalším zajímavým prvkem jsou i přiznané krovy v kuchyni.
Množství vestavěných úložných prostor splývá s bílým zdivem, místnosti odlehčuje, interiér je vzdušný a působí velkorysejším dojmem. Do nábytkového bloku je schovaná i kuchyňská linka s vařiči. Stačí otevřít dveře a začít s vařením, nebo naopak dveře zavřít a veškerý nepořádek před nečekanou návštěvou schovat.
