Z centra Prahy je to do bytu Martiny metrem jen kousek, přesto je v klidné části Prahy plné zeleně. Z dvoupodlažního bytu v šestém a sedmém patře, kam se lze dostat pohodlně výtahem, se otvírá pohled do vnitrobloku sousedních domů.
Jak to začalo
Martina opustila po studiích Kalifornii, psal se rok 2005, a společně s manželem Američanem hledala v Praze vhodné bydlení. "Manžel nechtěl kupovat byt z klasického developerského projektu, a tak jsme se nakonec rozhodli pro tento půdní prostor, kde byly hotové jen podlahy, obklady a usazené dveře," vzpomíná Martina.
Podlahy jsou z dubových parket, tedy barevně neutrální, stejně tak dubové dveře i bílé obklady v koupelně. Designérka tak nebyla vázána žádným výrazným prvkem, kterému by musela prostor podřídit.
Pohled z kuchyně a jídelny přes obývací pokoj do pracovny vzadu. Vpravo sádrokartonové police s pohledovou betonovou stěrkou Pandomo. V jedné z polic jsou nasypány přírodní oblázky.
Splnila si ovšem svůj sen vymyslet si všechno sama, i když je úplně, protože podobu bytu by si nejraději ovlivňovala od samého počátku, tedy i volbou dispozice, dveří nebo podlah.
Padaly příčky
Než začala, rozhodli se s mužem pro změnu dispozice přízemí bytu (v horním podlaží je pouze dětský pokoj a terasa). "Dlouho jsme s tím váhali, ale nakonec jsme zrušili jednu příčku mezi kuchyní a místností s přípravou na krb a druhou příčku oddělující tento budoucí obývák od další malé místnosti, nyní pracovny," popisuje Martina.
Ze tří "kumbálků" tak vznikl velkorysý obdélníkový prostor s otevřenou kuchyní, ze které přes obývák dohlédnete až do pracovny.
"Pracujeme oba často večer a nevadí nám, když u pracovního stolu slyšíme televizi," dodává Martina. Zrušení příček ale nebylo tak jednoduché, protože se ukázalo, že pod nimi chybí dubové parkety, které se musely pracně dokládat.
"V místech před plánovaným krbem, který jsme nakonec zavrhli, byla vydlážděná plocha, která se také měnila za parkety," vysvětluje designérka. Stejně tak odkryté trámy pod příčkami poodhalily jinou barvu, než měly namořené mahagonové v interiéru. Mahagonový odstín se Martině stejně nelíbil, a tak nechala veškeré trámoví natřít tmavě hnědou čokoládovou barvou, která příjemně kontrastuje s převážně bílou výmalbou bytu.
Starodávně vyhlížející kovové zábradlí nahradila designérka moderním skleněným.
Něco jako loft
Přestože byt není klasickým loftem, výškou centrálního prostoru (čtyři metry), jehož středem je obývací pokoj, loftové bydlení připomíná. Střešní okna v jeho šikmé stěně dobře osvětlují místnost zbavenou příček, ale protože jsou položená hodně vysoko, musejí se otvírat dvouapůlmetrovou tyčí. Martina už to má natrénováno, a tak je otevírá raz dva.
Designérka zařídila centrum bytu tak, aby vše dohromady pohledově ladilo. Kuchyň navrhla a nechala vyrobit na míru, skříňky jsou v provedení bílý lak ve vysokém lesku, pracovní desku tvoří umělý kámen technistone, který je protažený až na kuchyňská záda a zároveň pokrývá povrch kuchyňského ostrůvku.
"Ostrůvek neobsahuje záměrně ani dřez, ani varnou desku. Slouží výhradně pro přípravu potravin k vaření, z vnitřní strany má řadu zásuvek. Členové rodiny, ale i návštěvy si z vnější strany spontánně přisedají na barové židličky a dělají mi při práci společnost," říká designérka.
Svislá stěna pracovního ostrůvku je pokrytá pískovaným sklem, stejně jako navazující zavěšená skříňka v obývacím pokoji. Povrch stěny v kuchyni zdobí zase lícové cihlové pásky, které se znovu objevují v prostoru schodiště.
V patře bytu leží dětský pokoj, ale také terasa, na kterou je z pokojíku vidět okny.
Místo krbu televize
Protože se zdálo nošení dřeva do krbu manželům neúnosné a provoz lihového krbu drahý, vsadili na jiné řešení. Martina navrhla obložit místo určené pro krb sádrokartonem a do niky umístit televizní obrazovku.
Sádrokarton, ze kterého vznikly i praktické police, kryje pohledová betonová stěrka Pandomo v šedé barvě. Jídelní stůl a lavice pod šikminou, na kterou se vejde hodně hostů, jsou vyrobené na míru, na ostatní stolovníky čekají Martininy zamilované židle od Charlese Eamese z Vitry.
Hnědou pohovku koupila v Ikee, jen jí dala vyměnit hliníkové nožičky za dřevěné špalíky. Získala tak zcela jiný charakter. "Můj byt je vůbec kombinací levného nábytku a na druhé straně větších investic, například do jídelního stolu a lavice z masivu nebo do plastového nábytku z Vitry a Kartellu, který máme v pracovně i v ložnici," zamýšlí se designérka.
Postel a toaletní stolek je z Ikei, vestavěná skříň je vyrobená na míru, houpací křesílko (Vitra) využívala Martina na uklidnění miminka.
Průhledné noční stolky (Kartell) se vyjímají na pozadí barevné zdi.
Barevný spánek
Martina má barvy ráda, ale v bytě je použila převážně ve formě barevných váziček a polštářků, které vytvářejí příjemný kontrast. Barevně vymalované jsou některé stěny ložnice a také dětský pokoj.
Ložnici opanovala tmavá bílá káva (šedobéžová barva) na stěně v kombinaci s tmavě hnědým nábytkem, pokoj dcerky růžová s béžovou v kombinaci s bílou barvou zařizovacích prvků.
Promyšlené je i zastínění oken: v obou těchto místnostech určených ke spánku jsou rolety typu black-out, v ložnici navíc posuvné japonské panely, v pokoji holčičky bílé římské rolety. Hlavní úložný prostor je v ložnici, ve skříni probíhající přes celou stěnu, kterou z boku kryje sádrokarton, takže vypadá jako vestavěná.
Strom ze samolepicí fólie vystříhala dcerce Martina. Křesílko dovezla americká babička z obchodu.
S výhledem na terasu
Samostatné království představuje pokoj dcerky v patře. Postel tvoří matrace položená ve výklenku na soklu, kam ústí vršek výtahové šachty. Strojovna je nyní dole, takže holčičku hluk neruší.
Martina Schultes"V interiéru pracuji velmi ráda se starými původními prvky. Kombinuji je se současným designem, čímž vzniká osobitá atmosféra a nenapodobitelná energie." Nedávnou realizací designérky je například rekonstrukce bývalého hotelu U Klenotníka na designový boutique hotel Jewel v Praze 1. V této i v jiných realizacích, stejně jako ve svém bytě, zhodnotila genius loci původních prostor. |
Stěny kolem postele jsou obložené čalouněním, aby tu vznikl útulný pelíšek. Jinde zdobí stěny nalepení psi a kočky. K nim si pak Martina vyrobila opět ze samolepicí fólie strom, stříhala k němu ptáčky a kytičky.
"Pokoj jsem zařizovala jako rostoucí, který se dá jednoduše proměňovat," říká jeho designérka. Příjemný je i výhled na terasu s rozlohou 30 m2. "Terasa je úžasná, nechali jsme tu udělat dřevěný plot, aby na ni nebylo vidět, a pořídili nábytek z umělého ratanu a dětský domeček. V létě jsme tu měli i malý bazén," uzavírá vyprávění Martina Schultes.
