VIDEO: Že nejsi voják? Na zem, hajzle! slyšeli účastníci kurzu přežití

Krátké dohadování, zda muži v kuklách znají jméno humanitární organizace, končí hádkou a namířenými zbraněmi. Členové humanitární mise padli do zajetí. Čekají je výslechy, trápení a stres. Teď, ve vojenském újezdu Březina, je to nanečisto. V budoucnu se to ale může účastníkům kurzu hodit ve světě.

Více o kurzu

• Kurz speciální přípravy pro krizové situace pořádá Vojenská akademie ve Vyškově a ministerstvo obrany od roku 1994. Vznikl pro novináře, od roku 2000 je i pro humanitární pracovníky.
• Kurzem dosud prošlo 296 účastníků. Letos ho úspěšně dokončilo 15 ze 20 účastníků. Další dva kurz "došli", i když během něj vzdali (nezískali tak certifikát o absolvování).
• Zájem o kurz převyšuje jeho kapacitu, účastníky vybírají pořadatelé na základě celodenních fyzických zkoušek a psychotestů. Do kurzu se ročně hlásí kolem 30 až 35 lidí.
• Celé video najdete na oficiálním videokanálu AČR.

Rozeznávání min, budování přístřešku, obstarání jídla či vyjednávání s nepříliš přátelsky naladěnými ozbrojenci v zemích, kde je namířený kalašnikov pádnější argument než zákon.

To je jen malý výčet toho, co armádní kurz přežití nabízí. Jeho smyslem je připravit účastníky na pobyt v neklidných zemích, ať už je tam zavede práce v humanitární organizaci nebo novinářské řemeslo.

"Myslím, že když člověk zažije určité situace, tak potom tolik nezpanikaří," popisuje letošní kurz studentka mezinárodní humanitární a sociální práce Jana Zbořilová.

Na kurz nastoupila s vědomím toho, že týden po něm začíná pracovat v Kosovu. Shodou okolností právě v zemi, která tak trochu u zrodu kurzu stála - ten totiž vznikl v roce 1994, tedy právě v době válek po rozpadu Jugoslávie.

"Šel jsem do toho, protože chci být humanitární pracovník, pomáhat při živelních pohromách a chci se odtamtud vrátit domů k rodině," říká další účastník, Jan Konečný.

Pomyslným "zlatým hřebem" bylo i letos simulované zajetí. Instruktoři při něm představují nepřátelské ozbrojence, kteří polapené humanitárce nešetří. "Moving! Can't you hear me? Moving, motherfucker! (Dělej, copak mě neslyšíš? Hybaj, hajzle!)" sráží jeden z ozbrojenců k zemi frekventanta. Řve mu asi z pěti centimetrů do ucha.

Vzdor je marný, vyklopím všechno

Reportáž redaktorky iDNES.cz z "únosu" na kurzu v roce 2009

"Snažíme se jim co nejvíce přiblížit realitu prostředí, do kterého se mohou dostat. Proto využíváme už při sestavení programu kurzu nejen vlastních poznatků, ale také zkušeností koaličních partnerů. Ty potom používáme při zakomponování do scénáře cvičení," říká velitel kurzu major Pavel Šebesta.

"Kurz je v posledních letech víc propracovaný, rozdělený do detailů. My ho už jen šperkujeme a dobrušujeme, pracujeme na konkrétních stanovištích, aby si lidé opravdu mohli sáhnout na dno. Máme i velice dobrou baterii psychologů, kteří ty lidi celý týden 'skenují', to umožňuje individuální přístup. Každý je psychicky nastavený nějak jinak," řekl iDNES.cz Šebesta.

V Březině nakonec vše dobře dopadá, je to přece jen kurz. Stoprocentní jistotu připravenosti nikomu nedá, to ani nejde - ale účastníci poznají své silnější stránky i místa, v nichž mají rezervy, a mohou na nich dále pracovat.