Bylo by na tomto místě možné napsat, že úspory jsou sice zlé, státní bankrot by však přinesl chudobu neskonale větší (státu by se třeba peněz na penze dostávalo ještě podstatně méně, pokud vůbec). Bylo by též možné se ptát, zda v Řecku navzdory nedělnímu hlasování parlamentu nehrozí revoluce či vítězství komunistů (scénáře v tomto směru bohužel existují). Napsat však lze i jinou věc.
Je zřejmé, že v minulosti by stačilo jen pár let vlády české sociální demokracie navíc, a řecké ohně mohly dost dobře hořet i u nás. Méně přehnaně řečeno - stačilo, aby místo Topolánkovy vlády panoval Jiří Paroubek, a Česko by dost možná mělo takové dluhy, že by dnes muselo žádat o finanční pomoc výměnou za neskonale tvrdší rozpočtové škrty, než jaké dělá Nečasův kabinet. Že by čelilo hrozbě bankrotu.
Kdyby se totiž Paroubek (a ano, nynější šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka s ním) dostal ve volbách roku 2006 k moci (vzhledem k těsnému volebnímu výsledku stačilo málo), lze se důvodně domnívat, že by se zadlužovali mnohem více než Topolánkova vláda. Že atmosféra uvnitř sociální demokracie byla před evropskou dluhovou krizí vůči dluhům dlouhodobě vstřícná, se dá lehce doložit. Snad v duchu slavného výroku "zdroje jsou" totiž nasekaly vlády ČSSD po roce 2003 v dobách růstu (!) opravdu veliké dluhy, rozpočtové schodky.
Obhajoba, kterou sociální demokraté vznášejí, je chabá. První zní, že dluhy způsobily povodně v létě 2002 - těmi se však obtížně vysvětlují obří schodky v roce 2004 a v předvolebním roce 2006. Druhá námitka je, že nejvyšší díru v rozpočtu za rok 2009 udělala Topolánkova vláda s ministrem financí Kalouskem.
To je jistě pravda, až na to, že tento velký schodek vznikl v čase velké světové krize po pádu banky Lehman Brothers. A takový schodek v dobách krize je (praví se v učebnicích ekonomie) něco podstatně jiného než deficit v časech hojnosti, kdy se mají naopak dluhy snižovat.
Jak by se asi za dnešní evropské dluhové krize dívaly finanční trhy na Českou republiku, kdyby byl její dluh třeba dvojnásobný? Nepřišel by útok na její dluhopisy, jako se to stalo jiným zadluženým evropským zemím? Řekl bych, že to vůbec není vyloučeno.
V mnoha ohledech si právem stěžujeme na dnešní vládu, Nečase či Kalouska. Měli bychom být však rádi, že pravice v předchozím desetiletí donekonečna proti dluhům vystupovala. Bylo to pro zemi slušné štěstí.
Řecké ohně dnes září na Jiřího Paroubka a Bohuslava Sobotku. Na jejich nosy, za které by se měli chytit.
