"Dostal jsem nabídku a zhruba měsíc jsem ji zvažoval. Nakonec jsem se rozhodl ji přijmout, je to pro mě nová výzva," říká osmatřicetiletý rodák z Bučovic, který v roce 2007 vyhrál výběrové řízení na jednatele Dukly Jihlava.
V krajském městě Vysočiny však dlouho nezůstal, po jedenácti měsících na funkci rezignoval a vrátil se k trenérské profesi. Naposledy působil u mládežnických týmů extraligového Liberce.
Proč vaše rozhodování trvalo skoro celý měsíc? Měl jste výhrady k podmínkám?
Taky, ale hlavně jsem řešil soutěž. Zpočátku totiž nebylo moc jasné, jakou bude Klin v nadcházející sezoně hrát. Rozhodovalo se mezi Vyšší ligou a první ligou, přičemž nakonec vyšla ta Vyšší. Na rovinu říkám, že pokud bych měl jít do ruské první ligy, tak bych jejich nabídku odmítl.
Asistenta jste si vybíral v Česku?
Ne, budu dělat s místním trenérem, který zná dobře nejen podmínky, ale i hráče. Věřím, že nám to bude fungovat.
A jaké jsou cíle vašeho týmu?
Určitě postup do play-off. Soutěž začíná 10. září reprízou finále Rubin Tjumeň – Neftjanik Almetěvsk. My hrajeme o den později v Petrohradě.
Hledal jste případné posily pro svoje mužstvo i v zahraničí, nebo jde výhradně o domácí hokejisty?
Oslovil jsem několik kluků v Česku, ale zatím to nevypadá, že by někdo z nich přišel. Zato teď zkoušíme jednoho Slováka a Američana. A měl by dorazit i jeden hráč ze Švédska. Určitě to ale nebude brankář.
Proč?
To je totiž specifikum téhle soutěže. Brankáři musejí být výhradně Rusové, žádný zahraniční gólman ve Vyšší lize chytat nesmí. Je to rozhodnutí ruského svazu, jehož šéfem je bývalý brankář Vladislav Treťjak. Podle něj prý tohle rozhodnutí hokeji v Rusku může jenom prospět.
Vy s ruštinou asi problémy nemáte vzhledem k předchozímu angažmá v Chimiku. Nebo snad ano?
Ne, rusky se domluvím úplně bez problémů. Základy jsem měl ze školy a rok ve Voskresensku mi stačil. Navíc jsem pak i v dalších letech jezdil do Ruska jako trenér na různé hokejové školy.
Vypadá to, že vám tamní prostředí celkem učarovalo...
Pokaždé jsem dostal nabídku, kterou jsem neměl důvod odmítnout. A zdejší lidé jsou taky hodně vstřícní a pohostinní, takže jsem se v Rusku vždycky cítil dobře.
Zároveň se ale o Rusích říká, že jsou dost nespolehliví...
Je pravda, že pro ně není nic problém, ale nakonec se vždycky objeví nějaký zádrhel. Jeden svádí vinu na druhého a vy po nich musíte doslova šlapat, aby nakonec opravdu zařídili to, co je potřeba.
Už jste ve svém novém působišti "pošlapal" hodně lidí?
Párkrát už jsem trochu rudo před očima měl, ale na to si musíte zvyknout. Čím dřív si uvědomíte, že si tak maximálně ničíte svoje nervy, tím líp pro vás. Oni už jsou prostě takoví.
Jak byste popsal zázemí v hokejovém klubu z Klinu?
Stadionek patří spíš mezi menší, kapacita je nějakých tři tisíce míst. Zastřešoval se zhruba před pěti lety. Jinak máme k dispozici posilovnu, dvě tělocvičny, saunu i vířivku, takže úroveň je velmi slušná.
Stadion v Klinu nese název po bývalém vynikajícím ruském hokejistovi Valeriji Charlamovovi, který v roce 1981 ve svých třiatřiceti letech tragicky zahynul...
Ano, byl to blízký přítel prezidenta našeho klubu. A ta smrtelná nehoda se mu stala právě tehdy, když byl u něj na návštěvě a vracel se potom z Klinu do Moskvy.
Máte v plánu navštívit v Moskvě nějaké utkání prestižní KHL?
Pokud mi to náš zápasový program dovolí, tak samozřejmě ano. Už jsem se předběžně díval, kdy přijede Poprad, a vypadá to, že bych ho mohl stihnout.
Bydlení už máte zařízené?
Zatím ještě ne. Teď momentálně jsme v přípravě na bázi, což je takové rekreační středisko kousek od Klinu. Máme k dispozici hřiště, tělocvičnu, bazén, takže v podstatě ideální podmínky na tréninky mimo led. A navíc je tady taky přijatelnější počasí než ve městě, které je v současné době pořádně rozpálené. Aktuální teplota je kolem čtyřiceti stupňů!
Takže byt budete řešit až po přípravě?
Ano, zhruba do měsíce by mělo být jasno. Nebo spíš musí, protože koncem srpna za mnou přijede přítelkyně z Jihlavy, která tady se mnou bude celou sezonu. Chci, aby bylo všechno připraveno, aby se tady cítila dobře.
