Přinášíme odpovědi na některé otázky kolem vypouštění radioaktivní vody do moře v blízkosti jaderné elektrárny Fukušima. Rozebíráme důvody tohoto rozhodnutí i nejasnosti kolem jeho dopadu na život v moři.
Kterou vodu chtějí ve Fukušimě vypustit do moře? Tu, která nyní chladí reaktory?
Ne. Jde o vodu, která je v současné době uložena v centrální nádrži v areálu elektrárny. Centrální nádrž slouží jako bezpečné úložiště pro radioaktivní kapaliny. Voda v ní tedy obsahuje nějaké radioaktivní prvky, ale v současnosti není v reaktorech.
Proč má skončit v moři, když je teď na bezpečném místě?
Aby se v centrální nádrži udělalo místo pro jinou vodu, a to především z prostorů kolem reaktoru 2. Situace kolem něj pálí v tuto chvíli vedení elektrárny nejvíce.
U reaktoru 2 totiž zřejmě došlo k narušení ochranného obalu a uniká z něj voda s celou řadou radioaktivních prvků. Kde přesně trhlina je, nelze v tuto chvíli říct. Intenzivní záření brání v obhlídce budovy.
V současné době tato velmi radioaktivní voda zaplavuje přilehlou turbínovou halu (v té došlo k nejhorším případům ozáření), ale i prostory, které k reaktoru přiléhají na povrchu i pod ním. Je tedy v síti chodeb a příkopů kolem budovy. Z tohoto labyrintu zřejmě uniká do moře a způsobuje překročení norem radioaktivity v moři blízko elektrárny.
Nestačilo by jen najít a ucpat díru, kterou uniká voda z reaktoru do moře, a žádnou vodu nevypouštět?
Ucpání úniku se nedaří. I když už se objevila zpráva, že se místo úniku snad podařilo najít, úspěch zůstává nejistý. Únik nezastavil beton ani "plenka" z materiálu, který absorbuje velké množství vody, a kterou inženýři zkoušeli během neděle a pondělí.
Buď se snaží na špatném místě, nebo může být úniků několik. Vyloučeno není ani to, že radioaktivní prvky se do moře dostávají spodem, skrz podloží pod elektrárnou, a únik je tedy v podstatě nezastavitelný.
Problémem navíc je, že chodby a příkopy před elektrárnou byly už na začátku havárie z velké části plné. Dostalo se do nich množství vody kvůli tsunami. Nyní tak k přelití radioaktivního materiálu přímo do moře chybí maximálně pár desítek centimetrů. A to je u vody, která vás během několika hodin dokáže zabít, nepřípustná vyhlídka.
Inženýři chtějí příkopy vyprázdnit i z jiného (nyní zřejmě druhotného) důvodu. Nesmějí přijít o možnost dočerpat do reaktoru další vodu. Jinak by mohlo dojít k jeho přehřátí, ještě většímu poškození a nekontrolovanému úniku radioaktivního materiálu. Přemýšlejí jak to udělat, když jim voda z reaktoru může jinudy vytéct a pak se přelít do moře.
Dilema vyřeší tím, že si vyprázdní centrální nádrž a vodu z okolí reaktoru 2 přečerpají tam. Doufají, že tím zároveň zastaví únik do moře, zbaví se hrozby vylití příkopu z břehů a uvolní si v něm místo pro vodu, kterou do reaktoru dočerpají při dalším chlazení.
Určitě to není vyhánění čerta ďáblem?
Společnost TEPCO trvá na tom, že voda z centrální nádrž je jen slabě radioaktivní. Naopak voda v blízkosti reaktoru je velmi silně radioaktivní. Na hladině prý naměřili zhruba jeden sievert za hodinu a tyto hodnoty neklesají. Taková hodnota způsobí během několika hodin smrtelné ozáření.
U vody, která má být přečerpána do moře, jsou hodnoty údajně o několik řádů nižší. Ale v tiskové zprávě přesně zveřejněny nebyly. Bohužel i japonská agentura pro atomovou energii zveřejňuje pravidelná měření pouze z jiných míst elektrárny.
Pokud by voda v nádrži pocházela z tsunami, obsahovala by nejspíše radioaktivitu ze vzduchu. To by její úroveň byla opravdu malá. Nevíme ale, jestli to tak v tuto chvíli je.
V každém případě je všem jasné, že jde o nezvyklé, nebo spíše zoufalé, řešení. Za jiných okolností by se voda měla nejdříve průmyslově dekontaminovat (nebo nechat "vyzářit"), a pak teprve vypustit do okolí.
Kolik vody je v nádrži a v příkopech kolem reaktoru 2?
Z centrální nádrže chce TEPCO odčerpat 10 500 tun. Chodby a příkopy kolem reaktoru 2 obsahují odhadem kolem 6 000 tun vody.
Ale jde jenom o předběžný odhad, navíc není jasné, kolik vody uniklo do moře.
Kolik radioaktivity se tedy dostane do moře?
To je klíčová otázka, na kterou se těžko hledá odpověď. Společnost TEPCO zveřejnila v tiskové zprávě jen přibližný údaj. Kdyby dospělý člověk každý den po celý rok jedl ryby a řasy ze zálivu u Fukušimy, dostal by do těla jen čtvrtinu dávky, která je považována za normální, tvrdí TEPCO.
Otázkou je, jak společnost k závěru došla. A to záleží na koncentraci radioaktivních prvků ve vodě a také na tom, o které prvky jde. Pokud voda obsahuje skutečně jenom ty, které se uvádí nejčastěji (jód 131 a cesium 137), nemusí být situace zvláště zlá.
Jód je sice poměrně nebezpečný (snadno se dostává do živočišných těl), ale zato je velmi nestabilní. Během zhruba osmi dní se sama od sebe rozpadne polovina jeho množství. Jeho koncentrace v přírodě tedy rychle klesají.
Bohužel cesium vydrží v přírodě naopak desítky let, ale snad ho není ve vodě tolik, aby způsobilo rozsáhlé škody.
Jisté ovšem je, že TEPCO o přečerpávání vody nerozhoduje samo. Japonská agentura pro atomovou energii ovšem o plánu ví a neodmítá ho. Kdyby mělo být množství vypuštěné radioaktivity velké, nepochybně by se proti němu postavila.
Ale vliv na mořské organismy to mít bude?
Ano. Ale jaký, to nelze říci právě proto, že neznáme celkovou dávku. Jen velmi obecně lze říci, že nejspíše zasáhne více živočichy než rostliny, říká český biolog Tomáš Vaněk, který se specializuje na zkoumání vlivu radioaktivity na živé organismy.
Rostliny si totiž vyvinuly celou řadu adaptací, které jim umožňují se s radioaktivitou v okolí vyrovnat. Živočichové raději volí strategii úniku a jejich pasivní obranné mechanismy nejsou tak vyvinuté. Obecně také lze říci, že větší vliv bude mít radioaktivita na vyvíjející se organismy. Způsobí spíše úhyn plůdku než dospělých ryb.
Ovšem hladina radioaktivity v moři se vzdáleností od zdroje rychle klesá. Třicet kilometrů od elektrárny už naměřené hodnoty klesají zhruba na tisícinu hodnot naměřených u elektrárny. A ani ty nejsou tak vysoké, aby způsobovaly okamžitý úhyn všeho živého v oblasti. Moře by se tedy mohlo s dávkou slabě radioaktivní vody vypořádat rychle a bez větších následků.
