Opticky jste měli navrch. Mrzí porážka o to víc?
Určitě. Myslím, že jsme nehráli špatný zápas, ale góly jsme Slavii sami darovali. V sobotu ale budeme hrát stejně, protože jsme nepředvedli špatný výkon.
To je asi hodně bolavé, když darujete soupeři góly v tak důležitém zápase.
Není to příjemné, ale je to jeden zápas, takže bych z toho nedělal vědu. Chyby se stávají, nejsme žádné stroje. Máme před sebou další zápas, musíme se dobře vyspat a budeme chtít vyhrát.
Jak se hraje proti bojovné Slavii? Je to nepříjemný soupeř?
Je, ale v play-off se snaží každý tým hrát na hranici sebeobětování. Přesně to Slavia předvádí.
Slavia má o šest zápasů víc. Neříkáte si, že už musí také jednou odpadnout?
Jenže oni mají v kádru mladé kluky, kteří mají hodně sil. V play-off se každý vyhecuje a nepřemýšlí, jestli má něco v nohách. Snaží se vydat maximum. Takže jejich únava není vidět.
Kdykoli jste šli do vedení, rychle jste ho ztratili. Čím to bylo?
Nevím. Asi ztráta koncentrace, možná podcenění situace. Těžko říct.
V obou šancích jste šel sám na Kopřivu a vypadalo to, že víte kam vystřelit. Máte ho přečteného?
Trošku ho znám, ale to vyplynulo ze situací. Dával jsem to tam, kde měl trochu místo.
Máte střeleckou formu. Z tribuny se zdá, že skórujete téměř z každé šance. Navíc přesně tam, kam chcete.
To tak bývá, když máte formu. Když ji nemáte, netrefíte to ani z deseti pokusů. Ale radši bych vyhrával, než abych střílel góly.
Při obou gólech jste mohl nahrávat. Věděl jste o tom?
Při tom prvním jsem věděl, že tam se mnou je Vojta Polák, ale za mnou dobruslovali hráči Slavie, tak jsem měl strach, aby tam nestrčili hůl a radši jsem to vzal na sebe. Při tom druhém jsem šel sám, tam nebylo co vymýšlet.
